„Nejvíc žárlí ti, kteří jsou sami nevěrní,“ komentuje psycholožka kotrolování partnerova mobilu

„Jsou i partneři, kterým to nevadí. Ale ke mně se dostanou jen ti, kteří rozhodně nejsou s takovým chováním spokojeni,“ říká psycholožka. Podle samotných „slídičů“ ale o nic nejde. Kdo nic nedělá, nemá prý co skrývat.

„Jenže ve chvíli, kdy začnete kontrolovat partnerovo soukromí, vztah už sami narušujete! Každý potřebuje osobní prostor, kde čerpá novou energii, podněty, ale i odčerpává únavu a vztek,“ vysvětluje psycholožka Boučková.

Za podezírání zaplatíte

Podle psycholožky je příběh paní Zdeňky velmi častý, „Podezírání je tak trochu daň za vlastní nevěru. Člověk je poznamenaný a ví, že se dá ve vztahu pokračovat i přes nevěru. Nejvíc žárliví jsou ti, na jejichž nevěru se nikdy nepřišlo. Vědí, jak ji utajit. Je to takové nakouknutí do 13. komnaty.“

Jakmile ale tuto hranici překročíte, už nebývá cesta zpátky. Pokud vás trápí podezření, je daleko zdravější a bezpečnější se na to zeptat. „Reakcí samozřejmě může být zatloukání. Ale myslím si, že každý vztah stojí a padá na vzájemné důvěře, tedy i na tom, co mi ten druhý říká.“

Na nevěru se vždy přijde!

A když se později ukáže, že vám partner lhal, víte, že tehdy prostě neměl na to, aby se vám podíval do čí a řekl vám pravdu. Scénář ale může být i opačný, třeba to bude tato lež, která se promění v konec mimomanželského vztahu.

„A podle toho, co dnes a denně vidím v poradně, jsem stále víc přesvědčena, že se nevěra vždy provalí. Dřív nebo později,“ dodává Boučková.