Nejedlé mandarinky středoevropského citronečníku

31. leden 2014
Rada pro tento den

Jediný druh citrusů, citronečník trojlistý někdy nazývaný také citronovník trojlistý, roste severněji než jeho příbuzní. Domovinu má v severní a střední Číně i v Koreji. A může růst i v příznivých středoevropských klimatických podmínkách.

Hustý a trnitý opadavý keř dosahuje většinou výšky kolem tří metrů, jen na chráněném a teplém místě může dorůst až pěti metrů. Květy velké 3 až 5 cm se i ve větším množství objevují v úžlabí větviček v dubnu a v květnu; ještě před rašením listů. Podobají se jiným citrusům a také tak krásně voní.

Krásné ale hořké
Další ozdobou keře jsou plody, které připomínají vzhledem malé mandarinky nebo malé kulaté citrony. Mají průměr kolem čtyř centimetrů. Dlouho do podzimu visí na již holých, někdy i zasněžených větvích a vzbuzují zaslouženou pozornost.
Mají sytě žlutou až žlutooranžovou barvu a povrch plodů je příjemně plstnatý. Tyto „mandarinky“ však nejsou jedlé. Mají nahořkle svíravou chuť a jsou plné semen...
Keř je sice teplomilný, ale i v Česku je možné ho pěstovat v nížinách i na teplých pahorkatinách.

Dejme mu dostatek prostoru
Pro výsadbu citronečníku trojlistého si vybereme plně osluněné a před větrem chráněné místo, nejlépe u jižní stěny. Dřevina vyžaduje dlouhé léto a teplý podzim, teprve v takových podmínkách dobře vyzrávají výhony a probarvují se plody.
Citronečník roste hodně do šířky. Byla by škoda originální vzhled narušovat řezem, proto mu věnujeme dva metry místa od jiných rostlin i od cesty. Hodí se pro samostatné umístění.
Půda by měla být hluboce zpracovaná, výživná, spíše lehčí. Z hlediska půdní reakce má stejné požadavky jako jiné citrusy. Žádá tedy půdy mírně kyselé; za ideální se považuje pH 6,0.

Další informace najdete v internetovém Receptáři na webu www.iReceptar.cz

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.