Necháváte své dítě dlouho a bez odezvy plakat? Vzkazujete mu tím, aby vás neotravovalo

Novopečení rodiče se obecně dělí na dva tábory. Jedni k potomkovi, který pláče a dožaduje se jejich pozornosti vždy přiběhnou a snaží se ho ukonejšit. Jiní razí teorii nechat ho vyplakat. „To je věčné dilema. Za mě určitě platí přijít k němu a nenechat ho vyplakat. Současné výzkumy se přiklánějí k tomuto láskyplnějšímu přístupu, protože už v tom spojení *nechat vyplakat* je implicitně nějaký trénink. Trénujeme naše dítě, aby nebrečelo tolik, aby nás v uvozovkách tolik neotravovalo,“ říká psycholožka Kristýna Bušková.

Pomáhejte dětem zvládat emoce. Jste tu od toho!

Jenže malé dítě neumí emoce a stres samo regulovat. „Pomoci mu má právě rodič. A když rodiče nechají své dítě vyplakávat, tak vlastně překračují určité vývojové možnosti miminka.“ V dané fázi po něm jinými slovy chceme, aby si své emoce zregulovalo samo. „Miminko to neumí a tím ho vystavujeme velkému stresu, což znamená, že mu v mozku spouštíme stresové hormony, a ty jdou proti jeho zdravému vývoji.“ Jinými slovy mu prý vzkazujeme: podívej se, ten svět se kvůli tobě neposadí na zadek.

Časem se dítě naučí stres nějak zvládat samo. Neznamená to ale, že se uklidní. „Ale naučí se to skrývat, takže uvnitř dítěte to vibruje, ale my nic nevidíme. Ono je klidné, tiché, ale není v klidu. A když není v klidu, tak to ovlivňuje způsob, jakým se mu vyvíjí mozek a pro takové dítě potom v dospělosti bude těžší samo zvládat stres a celý život bude více vystaveno stresovým hormonům. Takže bude náchylné k úzkosti a depresi,“ ujišťuje Kristýna Bušková.

Je dítě, které nepláče, frustrované?

„Je to dítě opuštěné. V dospělosti se takový člověk naučí hodně spoléhat sám na sebe a může emoce potlačovat. Ve vztazích si potom může držet určitý odstup, protože se vlastně bojí emočního zranění, které prožil jako dítě. Když je dítě příliš hodné, tak tam něco nehraje,“ varuje odbornice.