Návrší

Vít Slíva a Alena Blažejovská při natáčení v Hradci nad Moravicí
Vít Slíva a Alena Blažejovská při natáčení v Hradci nad Moravicí

Předposlední den školního roku a pod širým nebem na dvoře Biskupského gymnázia v Brně se koná školní mše. „Smiluj se nad námi, Pane... Odpusť nám naše hříchy a doveď nás do života věčného...“ Schola Bigy Brno zpívá Kyrie eleison.

Přihlíží i češtinář, latinář a řečtinář Vít Slíva (nar. 11. ledna 1951 v Hradci nad Moravicí). Jeden z nejvýznamnějších současných českých básníků. Nositel ceny Magnesia litera i Ceny Nadace Českého literárního fondu a také inspirátor tzv. královopolské básnické školy.

Královopolské proto, že v Brně-Králově Poli od počátku 70. let se svou rodinou bydlí. A v letech 1975–1998 zde působil jako středoškolský pedagog na Gymnáziu Slovanské náměstí.


Vít Slíva se narodil poblíž Opavy. V „Rodné“, jak říká dědečkově hospodě. Dnes se ta hospoda v Hradci nad Moravicí jmenuje po něm: Babinec. Na návrší nad Hradcem (na kopci Babinčáku) založil děda-hospodský sad. A postavil v něm nevelkou obytnou boudu. Návrší a Bouda vešly do kánonu české poezie. Slívova básnická sbírka má Návrší (Host, 2014) přímo v názvu.

Neortodoxní metody

Bude to 40 let, co učí. Žák Richard Lank ho popsal jako kultovního brněnského češtináře, který se svou „podvratnou výukou“ zasloužil o kladný vztah k výročí založení Československa.

Svou „neortodoxní češtinou“ prý dokázal suplovat zároveň dějepis i občanskou nauku v pravém slova smyslu. Je řeč o roce 1988.

Kvůli múzám opustil rodinu

Vít Slíva odemyká svou Boudu na Návrší

V životopise Víta Slívy se na přelomu století objevuje „šestileté intermezzo, kdy žil v Opavě a učil na základní škole v nedalekém Mladecku“. Proč opustil své milované gymnázium na Slovanském náměstí v Brně, žáky i rodinu?

Za tím je nutno hledat múzy. V tomto případě hlavně jednu múzu: Marušku. Jednu múzu a desítky básní. „To je ta útěcha,“ povzdechne si Vít Slíva.


Říkal jsem si: Co je to za člověka? Jak je možné, že někdo píše takovou poezii? Ty verše se mi úplně zavrtávaly do hlavy.(Lukáš Sommer)

U vodky a petrolejky

Vít Slíva a Alena Blažejovská v básníkově rodné hospodě Babinec v Hradci nad Moravicí

Každoročně s koncem školního roku se ale stěhuje zpátky do lůna přírody. Letní měsíce tráví v Boudě na Návrší, kde jsou jeho spoluobyvateli ponejvíce jen ptáci, myši a hmyz. Tam píše básně ve světle petrolejky a ve společnosti lahve vodky.

Bouda už zažila ledacos. Od ničivé návštěvy satanistů až po mši svatou, slouženou knězem – Slívovým žákem – Markem Orko Váchou. Pod Návrším se rozkládá hradecký hřbitov, kde odděleně odpočívají Slívova maminka a tatínek. To vše vešlo do básní.

Odvysílané dokumenty najdete v iRadiu.