Nabarvené ptáče je projekt mého srdce, vyznává se filmař Václav Marhoul
Jedenáct let. Tak strašně dlouho trvalo, než se Václavu Marhoulovi v jeho umělecké líhni vyklubalo Nabarvené ptáče. Nelituje, prohlásil v Blízkých setkáních.
„Cesta to byla strastiplná a věděl jsem to od začátku. Pustil bych se do toho stejně znovu, protože tenhle projekt se stal projektem mého srdce.“ Uhranula ho kniha. „Lidi si o mně myslí, že jsem se úplně zbláznil, když říkám, že je o lásce a dobru. I když forma je neuvěřitelně krutá, násilná a brutální.“
17 verzí scénáře
Václav Marhoul napsal 17 verzí scénáře! Ve finále spolupracoval s pěti dramaturgy, z nichž dva byli Američani, takže ještě k tomu existovaly dvě jazykové verze. Ve filmu se ale anglicky nemluví.
Východ Evropy je kulturně jinde
„To byla jedna z mých šílených podmínek. Východ Evropy je kulturně úplně jinde a snímek by to dokázalo zničit. Film nemusí být pravda, ale musí být pravdivý. To je jedna ze základních podmínek,“ vysvětlil Tereze Kostkové.
Jakou cenu dostal za adaptaci románu? Jak probíhal casting? Proč spolupracoval s psychologem? Jakou roli hrál při natáčení pes Dodík? Kolik zemí se účastnilo na natáčení?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
