„Na schůzky s režisérem jsem chodila čím dál víc zdevastovaná,“ přiznává Alena Mihulová

„V životě jsem měla štěstí na velké učitele herectví. Byli pro mě tou největší školou, i když na tu vysokou jsem se také dostala,“ směje se v Blízkých setkáních.

V 17 letech oslnila rolí zdravotní sestry v legendárním Kachyňově  filmu Sestřičky, kde hrála po boku Jiřiny Jiráskové. „Byla jsem takový jelito, na plac jsem si spíš chodila hrát, vlastně jsem ani netušila, že herectví je opravdová profese. Teprve paní Jirásková mi řekla, že existují školy, kde se vyučuje.“

Jirásková ji pak připravovala i na DAMU. „Jiřina byla drsná, chodila jsem k ní do obýváku, kde měla stařičkou maminku a buldočka, kterého jsem chodila venčit. I když věděla, že jsem křehká bytost, přesto byla tvrďačka. Ale měla jsem jí hluboce ráda,“ svěřila se v rozhovoru s Terezou Kostkovou.

Domácí péče

Jedním z dalších jejích velmi úspěšných filmů byla Domácí péče. Tím se po náročném období a několikaleté pauze vrátila na filmové plátno. „Byl to návrat k profesi a bylo to těžké. Měla jsem ale štěstí na úžasný štáb,“ vypráví.

„Původně chtěli do toho filmu ženu tak o 10 let starší. Na schůzky jsem tak chodila čím dál víc zdevastovaná. Tak moc jsem tu roli chtěla hrát,“ směje se. „Bolek Polívka byl úžasnej parťák. Miluju jeho lidskej a moudrej humor. Věkem i výškově jsme byli rozdílná dvojice. Ale myslím, že to nakonec bylo ve prospěch věci a zafungovalo to.“

Proč se její dcera nakonec nestala režisérkou jako otec Karel Kachyňa? Co je pro ni na herecké profesi nejdůležitější?

autoři: Tereza Kostková , mis

Odebírat podcast

Související