Myslela jsem si, že na hranicích uvidím železnou zeď, prozrazuje o své první cestě do Československa Chantal Poullain
„Mám pocit, že jsem teď s češtinou ustrnula. Potřebuji komunikovat a v době covidu jsem moc s lidmi v kontaktu nebyla,“ přiznává herečka a šansoniérka Chantal Poullain.
Může Čech mluvit jako rodilý Francouz? „Setkala jsem se s Čechy, kteří ve Francii žijí, a navenek jsem nepoznala, že to nejsou Francouzi. Každá řeč má svůj přízvuk. My Francouzi máme problém, nejsme moc typy na jazyky.“
Ani ve snu mě nenapadlo, že tu budu žít
Co se jí vybaví, když se řekne Francie? „Vybavují se mi zvuky a vůně, zvuk tátovy kovadliny a vůně dědečkových koní. Zvláštní vůni má i kámen, když na něj pálí slunce.“
A co se jí vybaví, když se řekne Česko? „Nejdřív kreslené pohádky, Krteček. Když jsem jela poprvé do Československa autem, tak jsem si myslela, že uvidím tu želenou zeď. Ani ve snu mě nenapadlo, že tu jednou budu žít. Pak jsem zjistila, jak je tu bohatá kultura a historie. Líbí se mi i váš smysl pro humor,“ vypočítává herečka.
V dětském hospicu chci vybudovat imaginární svět
Chantal Poullain právě dokončuje tři projekty její Nadace Archa. „Už 30 let upravujeme dětská oddělení v nemocnicích. Teď pracujeme na plicním v Krči, děláme hernu na psychiatrii v Hradci Králové a na hospicu pro děti v Plzni. To je velký projekt. Chceme v celé budově vytvořit nádherný imaginární svět,“ přibližuje plány v Blízkých setkáních.
Co je pro ni na šansonu nejdůležitější? Jak žili umělci dřív a dnes? Na čem teď pracuje?
Související
-
Bála jsem se, protože maminka měla koronavirus, svěřuje se Chantal Poullain
Říkala jsem si, co všechno teď stihnu, ale jsem prázdná. Potřebuji být aktivní, dodává herečka a zpěvačka Chantal Poullain, která pro diváky připravila online šansony.
-
Pohyb mám rád, na legíny nedám dopustit, popisuje nové představení herec Vladimír Polívka
Vladimír Polívka je v Dejvickém divadle šťastný. „Mám tam pořád co objevovat. Za stálé angažmá jsem moc rád,“ přiznává v Blízkých setkáních.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
