Moje cesta není cesta šamana, prohlašuje spisovatel Josef Formánek
Pravidelně cestuje na Siberut, ostrov v Indickém oceánu, kde dokonce podstoupil šamanskou zkoušku. Nesložil ji. V Blízkých setkáních ale přiznal, že je rád.
„Během zkoušky v pralese, kdy vás tam nechají samotného, bez jídla, pití a oblečení, jsem tam uslyšel jasný hlas pralesa, který mi řekl, že moje cesta není cesta šamana. Jsem vlastně rád, protože bych to dělal jen pro svoje potěšení a nemohl jim to vrátit. Nemohl bych jim pomáhat, protože bych žil tady v Čechách,“ snaží se spisovatel vysvětlit své pohnutky.
„Jsem ale rád, že jsem nakoukl za oponu a možná to bylo moje první setkání s tím, co je nad námi, s věcmi mezi nebem a zemí.“
Co viděl? „Zářící sloup světla a slyšel jasný hlas, i když tam nikdo kromě mě nebyl. Byl to těžko přenosný zážitek a mám pocit, když o tom mluvím, že ho prodávám. Cítil jsem potom hluboký klid a obrovskou vděčnost. Nikdy na to nezapomenu. Není den, abych si na tu noc nevzpomněl.“
Ta noc ho proměnila
Stal se věřícím. „Nepochybuju o existenci stvořitele a nepotřebuju to někomu vnucovat. Odstartovalo to vlastně ve mně to ticho a krásně se mi s tím žije. Najednou nemusím všechno vědět a všechno znát. Je to příjemný stav očekávání, co ten osud ještě přinese,“ uzavírá Josef Formánek.
O čem vypráví jeho Kniha o tichu? Kterou svojí knihu považuje za nejosobnější? Do jaké míry píše sám o sobě?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
