Místo toho, aby pořádně uvařila, jen experimentovala. Příběhy slavných: Magdalena Dobromila Rettigová

Žena měla být podle Rettigové nejen dobrá kuchařka, ale taky zbožná, věrná, šlechetná a pracovitá. Musí zvládat organizaci domácnosti, ruční práce, pletení, šití a vyšívání. To je základ šťastného manželství. Navíc musí být vzdělaná, protože jen tak dobře reprezentuje manžela, a k tomu by měla být i dobrou matkou.

Tvrdá výchova

Jan Vilímek: Magdalena Dobromila Rettigová|foto:Circle Archive, Alamy / Profimedia

Když se Magdalena narodila, byl její otec František Artmann purkrabím hraběte Kounice ve Všeradicích. Za všech dětí, které se ale jejím rodičům narodily, přežila první rok pouze ona. Maminka ji vychovávala tvrdě, v pěti toho uměla víc než jiné děti v 10. Musela plést a obléknout mohla jen to, co si sama vyrobila.

Zásluhou matky uměla taky už v šesti číst a psát. Když jí o rok pozděj zemřel tatínek, musela pomáhat i se živobytím. Ve škole patřila mezi nejlepší žákyně, ale spolužačky ji v lásce neměly. Posmívaly se jí, že je jiná, taková „stará moudrá“. Kamarádila tak se staršími dětmi.

Rettig chtěl doma hospodyňku

Už ve 12 se stal jejím nejlepším přítelem budoucí manžel Jan Alois Sudiprav Rettig. Stal se jejím celoživotním důvěrníkem v radosti i utrpení. Po desetiletém kamarádství se jejich vztah změnil na lásku. Přísné matce se její budoucí manžel ale nezdál.

Přestavovala si lepší partii než málo zámožného mladého právníka. Se sňatkem souhlasila, až když Magdalena vážně onemocněla. Byla to ale dobrá volba, protože Rettig v ní nakonec probudil vlastenectví.

Magdalena Dobromila Rettigová a Jan Alois Sudiprav Rettig, tedy manželé Rettigovi (v roce 1902) na portrétu Jana Nowopackého|foto:licence Public Domain, volné dílo, Jan Nowopacký

Manžel by přitom byl rád, kdyby měl doma hospodyňku jako ostatní. Místo toho, aby pořádně uvařila, jen experimentovala. Jako moderní muž ale pochopil, že ji stejně nezmění, a tak ji raději pomáhal s psaním prvních básní v češtině. Sám se totiž ve volném čase věnoval veršotepectví.

Domácí kuchařka

Podle její Domácí kuchařky (1826) se dnes už rozhodně nevaří. To množství surovin, které používala… Navíc je Domácí kuchařka napsaná spíš beletristicky, než že by to byly pouhé recepty. Je plná rad začínajícím hospodyňkám.

Najdete v ní i ponaučení, jako že „zahálka je polštářem ďáblovým a všech hříchů počátkem“. Podobnými radami špikovala ještě předtím své povídky. Kromě kuchařky rozdávala inspirace i v knize se 100 recepty Kafíčko a vše, co je sladkého.

Z 11 dětí přežily jen tři

Sama jako správná hospodyňka a vlastenka přivedla na svět 11 dětí. Naživu ale zůstaly jen tři. Jetti se stala koloraturní zpěvačkou opery pražského Stavovského divadla, Josef Ondřej vstoupil do řádu a Karel Jan se vyučil sazečem.

Její muž se jako absolvent práv stal nejdřív magistrátním úředníkem a pak i radním. Rodina tak žila kočovným životem. Bydleli v Táboře, Přelouči, Ústí nad Orlicí, Rychnově nebo Litomyšli. Jí prý kočovný život vyhovoval.

První česká knihovna

Vždy kolem sebe shromažďovala místní paní a dívky, které učila milovat český jazyk, četbu a učila je vlastenectví. V jednom takovém spolku vznikl i nápad na první českou čtenárnu (knihovnu): za každé německé slovo, které se jim vloudilo do konverzace platily groš. Z pokut kupovaly české knihy.

Když se pak hledalo místo, kde je číst, byl byt radního Rettiga první na řadě. Magdalena se ujala organizace a taky všechny knihy přečetla, aby o nich mohla mluvit zasvěceně a česky. Všechny síly a nadšení jí ale vzala manželova smrt v roce 1844. Přestala vycházet a nakonec i psát. Přežila ho o pouhý rok.