Michael Fokt: Zvířata fotím rád z očí do očí

O zvířata se prý začal zajímat už jako malý kluk. „Táta by mohl vyprávět. Nosil jsem domů všechno možné. Proto jsem studoval přírodní vědy a v pražské zoo začal také fotografovat.“ Ke všem zvířatům má Michael Fokt krásný vztah. „Had nebo štír může člověku připadat nebezpečný. Když se vám ale podaří podívat se pod pokličku jejich života, musíte si je zamilovat. Pro mě je fotoaparát výzvědný nástroj, kterým se zvířatům dostávám pod kůži.“ Fotografuje živočichy nejen v zoo, ale i ve volné přírodě. „Snažím se při tom být co nejméně viditelný a nepůsobit jako vetřelec. I proto, že v přírodě mají výborné instinkty a včas prchají. O to jsou pak fotky vzácnější.“

Kouzlo živočichů

Může mít člověk rád pavouka? Co je na něm tak úchvatného? „Někteří mají úžasné techniky, kterými loví hmyz. Skákavky jsou pavouci, kteří žijí i u nás a mají krásné velké oči. Takže jsme si při focení hleděli opravdu z očí do očí.“

Orgán vidění má pro Michaela Fokta zvláštní kouzlo a slovo „oči“ bylo dokonce v názvu jedné z jeho výstav. „Nejzajímavější bylo, že jsem si představoval, jak oni svýma očima vnímají svět. Byla to taková setkání třetího druhu. Včely například vidí ultrafialové světlo, takže okvětní plátky rostlin pro ně představují jakési přistávací dráhy. Krajty mají jinou vychytávku: termovizní orgán na hlavě, kterým vnímají tepelně-zrakovou mapu svého okolí. Podle toho si vybírají nejen kořist, ale také místo k odpočinku.“

Žraločí oči působí slepě. „Voda není tak průhledná jako vzduch. Proto vidění na dálku pro ně význam nemá. Ale mají vynikající čich a ucítí na velkou vzdálenost i kapku krve.“ Michael Fokt nedokáže říct, zda se při těchto setkáních bojí. „Když se člověk snaží udělat nejlepší záběr, přestává vnímat věci kolem sebe. Práce vás pohltí. To je také to, co se mi na tom líbí. Pravdou je, že když se hledáčkem díváte na zvíře, třeba i malé, zdá se vám blíž, než ve skutečnosti je. Někdy se ale lekám.“

Jak se fotí mozek

Kromě zvířat fotí také vědecká témata, jako např. složité lékařské zákroky. „Byl jsem při operaci mozku a bylo to drama. Šlo o záchranu 10letého chlapce, který trpěl epilepsií. Všichni operatéři byli velmi klidní. Jsou to machři. Na jejich přesnosti záleželo, zda se chlapec uzdraví, nebo bude doživotním invalidou. Umožnili mi téměř volný pohyb po operačním sále. Ukázali mi jen, které části jsou sterilní zónou. Já tam mezi tím vším trochu bruslil, ale netřásl jsem se. Jakmile jsem začal ostřit a hledat záběr, vnitřně jsem se uklidnil.“

Žena se nesmí bát havěti

Jak se žije manželce Michaela Fokta? „Myslím, že už ví, co může čekat. Když jsme byli na svatební cestě, chytala pro mě pavouky, které jsem fotil. A chytala dobře, protože za tuto sérii jsem získal první místo v soutěži Czech Press Photo.“