Meteor o střevních bakteriích, jaderném úložišti a oživování nosorožce

30. duben 2022

Poslechněte si:

  • 01:22 Budeme mít ve střevech umělé bakterie?
  • 14:21 Objev elektronu
  • 20:16 Má smysl budovat trvalá jaderná úložiště?
  • 34:00 Oživí vědci vyhynulého nosorožce?
  • 43:15 Co má společného Zeus s kosmickým zářením?

Hovoří mikrobioložka Helena Tlaskalová – Hogenová, geofyzik Leo Eisner nebo biolog Jaroslav Petr. Rubriku Stalo se tento den připravil ing. František Houdek. Z knihy Záludné otázky z astronomie čte Marek Holý.

Všechny díly Meteoru najdete na webu Dvojky nebo v mobilní aplikaci mujRozhlas.

Budeme mít ve střevech umělé bakterie?

Střevní mikrobiom

Střevní mikrobiom je v medicíně doslova hitem posledních let. Ukazuje se, že z velké míry řídí naše zdraví. Spousta bakterií nám pomáhá trávit jídlo a vylučuje látky důležité pro naše tělo. Jsou tam ale i bakterie, které bychom z pohledu člověka mohli označit za zlé. Důležitá je rovnováha.

Velmi zjednodušeně řečeno: pokud převažují hodné bakterii, jsme zdraví, pokud zlé, jsme nemocní. Jaké jsou nejnovější výsledky výzkumu? Objevili vědci další způsoby, jak si zvýšit imunitu? O tom hovořila prof. Helena Tlaskalová – Hogenová z Mikrobiologického ústavu AV.

Objev elektronu

Fyzik Joseph John Thomson ve své laboratoři v Cambridge kolem roku 1904

Jev zvaný elektřina se vědecky zkoumá přes 400 let. Většinu té doby panoval názor, že elektřina i magnetismus jsou určitým druhem neviditelné, nehmotné a nezjistitelné substance, kterým se tehdy říkalo fluidum.

Teprve v 19. století se začalo uvažovat o atomech a bylo stále více patrné, že také elektrický proud „přenáší“ jakási dosud neznámá částice. Dnes každý školák ví, že se jmenuje elektron. Ale prokázat jeho existenci byl pro vědce oříšek.

Poprvé o svém objevu elektronu přednášel fyzik Joseph John Thomson v Anglii 30. dubna 1897. Zaslouženě za to dostal Nobelovu cenu. Připomněli jsme si to v rubrice Stalo se tento den, kterou připravuje Ing. František Houdek.

Má smysl budovat trvalá jaderná úložiště?

Jaderný odpad

Celý svět ví, že uhelné elektrárny jsou zdrojem oxidu uhličitého, který zesiluje skleníkový efekt. Jenže uhlí je dost, je poměrně levné a jeho spalování je zdrojem stabilní energie. Konkurovat mohou třeba jaderné elektrárny.

Ty se ale potýkají s nedůvěrou obyvatel a nevyřešenou otázkou trvalého úložiště. Kam s jaderným odpadem? A co kdybychom si ho nechali a v budoucnu ještě využili? Nad tím se zamýšlí geofyzik Leo Eisner.

Oživí vědci vyhynulého nosorožce?

Jeden z posledních nosorožců tuponosích severních odpočívá v keňském národním parku (červenec 2021)

Rozvoj genetiky možná pomůže zachránit před vyhynutím jednoho typického představitele africké přírody. Nosorožce. Konkrétně jde o nosorožce tuponosého severního. Bez vědy by už vyhynul. V přírodě žijí už jen dvě samice a ani jedna nedokáže zplodit potomka.

Co s tím? Vědci chtějí využít zamrazených spermií a nejen to. Pokusí se „vyrobit“ nové spermie z buněk kůže. Podrobnosti popsal biolog prof. Jaroslav Petr.

Co spojuje boha Dia s kosmickým zářením?

Stará hvězdná mapa znázorňující boha Dia metajícího blesky

Zeus byl hlavním bohem řecké mytologie a mezi velkou řadu jeho schopností patřilo i vrhání blesků. Dnes víme, že příčinou tohoto přírodního jevu je výboj mezi nabitým bouřkovým mrakem a zemí. V poslední době se ale ukazuje, že by k bleskům možná nedocházelo, nebýt vesmíru.

Překvapivou souvislost kosmu se zdánlivě čistě pozemským jevem přináší druhý díl připravované knihy 100+1 záludných otázek z astronomie nakladatelství Aventinum, jejímiž autory jsou Zdeněk Mikulášek, Pavel Gabzdyl a Miloslav Druckmüller.

autor: Petr Sobotka
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová