Co si povídají nosorožci? Podle „řeči“ vědci rozpoznají i jednotlivé druhy

Jak hovoří nosorožec

„U bílých nosorožců jsou popsané čtyři typy hlasů: funění, vrčení, tónické zvuky na pomezí kvičení a volání či pištění, a konečně repetitivní hlas. Ten se ukázal být zásadní pro komunikaci nosorožců jako takových,“ říká Richard Policht z České zemědělské univerzity. O nosorožce se začal zajímat v době, kdy působil v zoologické zahradě ve Dvoře Králové.

Funění = hrozba

Kdo někdy sledoval přírodovědný film o nosorožcích, nejspíše slyšel nosorožce zafunět. Dělají to, když vyběhnou na člověka nebo když se perou. Vědci rozlišili tři typy funění, které znamenají různou míru hrozby.

Nejmírnější hrozbu představuje puff. „Je to nejběžnější typ funění v nejrůznějších situacích,“ vysvětluje Richard Policht, „nosorožci ho vydávají, když žerou, když se potkají a podobně. Nevypadá to, že by nesl nějakou informační hodnotu.“

Druhým stupněm varování je snort – ostré zafunění, kdy každého napadne, že je to hrozba. „Předposlední varování, než by nosorožec přešel k obrannému typu chování. To nosorožci dělají, když se třeba přiblíží samec k samici nebo když se zvíře lekne,“ upřesňuje Richard Policht.

Třetí typ funění je hrozbou v užším slova smyslu. Přírodovědci je označili anglickým slovem pro hrozbu threat. Funění je hlubší a delší oproti předchozím. Podřízené zvíře takto hrozí proti dominantnímu, když se k němu přiblíží.

Vrčení v infrazvuku

Oproti funění se nám vrčení nosorožců může zdát méně hlasité. Richard Policht ale upřesňuje, že je pouze pro náš sluch příliš hluboko posazené: „Kdybych vám ukázal zobrazení intenzity jednotlivých frekvencí, viděli byste, že jde až k deseti hertzům.“ Dolní hranice rozsahu lidského sluchu je přitom okolo 16 Hz.

Malý nosorožec|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas

I vrčení má tři stupně významů. Grouch můžeme chápat jako spokojené mručení spřízněných zvířat, která mají hlavy blízko sebe. Druhý stupeň grunt spadá už do kategorie hrozby. Zvíře tím signalizuje, že s něčím není spokojeno, že jiný jedinec překročil jistou vzdálenost. Když se oponent dále přibližuje, nosorožec reaguje vrčením typu snarl. To se ozývá i během potyčky, kdy do sebe nosorožci narážejí rohy.

Tóny mateřského kontaktu

K tónickým hlasům nosorožců patří například kňourání – anglicky whining. Rozmlouvají tak matky se svými mláďaty nebo samice mezi sebou. „Ale může se tak ozvat i vůči ošetřovateli, třeba když má hlad,“ dodává Richard Policht.

Nářečí bílých nosorožců

Repetitivní hlasy jsou tvořené řadou více elementů, které se opakují. „Tyto hlasy jsou typické pro nosorožce bílé, u jiných druhů jsme je nezaznamenali,“ říká Richard Policht.

Hlasem označovaným hoarse se ozývají pouze samci nosorožce Cottonova, dříve označovaného jako severní bílý. Dnes se přírodovědci přiklánějí k tomu, že jde o samostatný druh, nikoli jen poddruh. Bohužel je velmi blízko vyhynutí. V přírodě zůstává posledních šest jedinců, zachráněných díky královédvorské zoo.

Hlas bílých nosorožců, který Richarda Polichta zaujal nejvíce, se nazývá pant: „Je velmi komplexní, má vysokou míru variability. Když jsem ho slyšel poprvé, na tento hlas jsem si vsadil: pokud hlasy budou obsahovat další informace, například o identitě nebo pohlaví jedince, bude to určitě tento ‚pant‘.“

Pomyslná sázka doktoru Polichtovi vyšla. Podle tohoto hlasu se dají rozlišit zmíněné dva druhy, potvrzené v roce 2010. Navíc hlas vyjadřuje i pohlaví a věkovou kategorii jedince. S velkou pravděpodobností podle něj vědci určí konkrétního nosorožce, jako by se představil jménem – a řekl ještě mnohem více:

„Ukazuje se, že vyjadřuje i sociální status. Jestli je zvíře dominantní nebo podřízené, jestli je teritoriální, nebo součástí skupiny. Ještě jsme byli schopni rozlišit kontext – jestli zvíře tímto hlasem volá v izolaci, nebo v kontaktu s ostatními zvířaty. To všechno je obsaženo v hlasu nosorožce a ostatní jsou schopni to rozlišit.“