Co si povídají nosorožci? Podle „řeči“ vědci rozpoznají i jednotlivé druhy

28. březen 2015

Chcete porozumět řeči zvířat? Díky analytickým nástrojům to vědci u některých druhů dovedou. Meteor přinesl rychlokurs nosorožčí konverzace.


Příspěvky v Meteoru 28. 3. 2015
01:16 Duben v zrcadle pranostik
13:35 Kde v lidském mozku sídlí víra?
22:31 Ptejte se dr. Františka Koukolíka
26:01 Tajemství řeči nosorožců odhaleno
39:46 Máme vody dost aneb co je to nedostatek?

Jak hovoří nosorožec

„U bílých nosorožců jsou popsané čtyři typy hlasů: funění, vrčení, tónické zvuky na pomezí kvičení a volání či pištění, a konečně repetitivní hlas. Ten se ukázal být zásadní pro komunikaci nosorožců jako takových,“ říká Richard Policht z České zemědělské univerzity. O nosorožce se začal zajímat v době, kdy působil v zoologické zahradě ve Dvoře Králové.

Funění = hrozba

Kdo někdy sledoval přírodovědný film o nosorožcích, nejspíše slyšel nosorožce zafunět. Dělají to, když vyběhnou na člověka nebo když se perou. Vědci rozlišili tři typy funění, které znamenají různou míru hrozby.

Nejmírnější hrozbu představuje puff. „Je to nejběžnější typ funění v nejrůznějších situacích,“ vysvětluje Richard Policht, „nosorožci ho vydávají, když žerou, když se potkají a podobně. Nevypadá to, že by nesl nějakou informační hodnotu.“

Druhým stupněm varování je snort – ostré zafunění, kdy každého napadne, že je to hrozba. „Předposlední varování, než by nosorožec přešel k obrannému typu chování. To nosorožci dělají, když se třeba přiblíží samec k samici nebo když se zvíře lekne,“ upřesňuje Richard Policht.

Třetí typ funění je hrozbou v užším slova smyslu. Přírodovědci je označili anglickým slovem pro hrozbu threat. Funění je hlubší a delší oproti předchozím. Podřízené zvíře takto hrozí proti dominantnímu, když se k němu přiblíží.

Vrčení v infrazvuku

Oproti funění se nám vrčení nosorožců může zdát méně hlasité. Richard Policht ale upřesňuje, že je pouze pro náš sluch příliš hluboko posazené: „Kdybych vám ukázal zobrazení intenzity jednotlivých frekvencí, viděli byste, že jde až k deseti hertzům.“ Dolní hranice rozsahu lidského sluchu je přitom okolo 16 Hz.

Malý nosorožec

I vrčení má tři stupně významů. Grouch můžeme chápat jako spokojené mručení spřízněných zvířat, která mají hlavy blízko sebe. Druhý stupeň grunt spadá už do kategorie hrozby. Zvíře tím signalizuje, že s něčím není spokojeno, že jiný jedinec překročil jistou vzdálenost. Když se oponent dále přibližuje, nosorožec reaguje vrčením typu snarl. To se ozývá i během potyčky, kdy do sebe nosorožci narážejí rohy.

Tóny mateřského kontaktu

K tónickým hlasům nosorožců patří například kňourání – anglicky whining. Rozmlouvají tak matky se svými mláďaty nebo samice mezi sebou. „Ale může se tak ozvat i vůči ošetřovateli, třeba když má hlad,“ dodává Richard Policht.

Nářečí bílých nosorožců

Repetitivní hlasy jsou tvořené řadou více elementů, které se opakují. „Tyto hlasy jsou typické pro nosorožce bílé, u jiných druhů jsme je nezaznamenali,“ říká Richard Policht.

Hlasem označovaným hoarse se ozývají pouze samci nosorožce Cottonova, dříve označovaného jako severní bílý. Dnes se přírodovědci přiklánějí k tomu, že jde o samostatný druh, nikoli jen poddruh. Bohužel je velmi blízko vyhynutí. V přírodě zůstává posledních šest jedinců, zachráněných díky královédvorské zoo.

Hlas bílých nosorožců, který Richarda Polichta zaujal nejvíce, se nazývá pant: „Je velmi komplexní, má vysokou míru variability. Když jsem ho slyšel poprvé, na tento hlas jsem si vsadil: pokud hlasy budou obsahovat další informace, například o identitě nebo pohlaví jedince, bude to určitě tento ‚pant‘.“

Pomyslná sázka doktoru Polichtovi vyšla. Podle tohoto hlasu se dají rozlišit zmíněné dva druhy, potvrzené v roce 2010. Navíc hlas vyjadřuje i pohlaví a věkovou kategorii jedince. S velkou pravděpodobností podle něj vědci určí konkrétního nosorožce, jako by se představil jménem – a řekl ještě mnohem více:

„Ukazuje se, že vyjadřuje i sociální status. Jestli je zvíře dominantní nebo podřízené, jestli je teritoriální, nebo součástí skupiny. Ještě jsme byli schopni rozlišit kontext – jestli zvíře tímto hlasem volá v izolaci, nebo v kontaktu s ostatními zvířaty. To všechno je obsaženo v hlasu nosorožce a ostatní jsou schopni to rozlišit.“

autoři: Petr Sobotka , mas
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová