Mansarda

Mansardové střechy se začaly stavět u velkých barokních paláců. Trámy krokví by totiž musely být velmi dlouhé, a tak někteří architekti navrhovali střechy lomené s různým sklonem. Tak vzniklo obytné místo pod krovem – podkroví.

Jednou z prvních vlaštovek se stal v polovině 16. století pařížský Louvre. Projektoval ho významný architekt Pierre Lescot, který přestavěl prastarý královský hrad do podoby renesančního paláce, jak jej známe dnes.

Proč „mansarda“? Proč ne „lescotka“?

Architektonický prvek dnes známý jako mansarda na svých stavbách používal tak často francouzský architekt Nicolas François Mansart, až si ho lidé spojili s jeho jménem a na kolegu Lecsota zapomněli.

Nicolas François Mansart se narodil 23. ledna 1598 v Paříži. Otec byl tesařem, ale brzy zemřel a matka se znovu provdala. Chlapec šel do učení a začínal, jak se říká, od píky. Byl bystrý a pilný, a tak brzy pronikl do všech tajů stavitelského řemesla.

Čtěte také

Od mládí pracoval na stavbách církevních i světských. A protože byl nejen dobrý architekt, ale i praktický člověk, přišel s nápadem ukrýt celé jedno patro do střechy a ušetřit tak vlastníkům domu náklady. V té době se totiž platily daně z jednotlivých podlaží.

Nouzi o zakázky rozhodně neměl. Jeho věhlas brzy překročil hranice Francie a dolehl i k nejjemnějšímu sluchu panovnické rodiny. Vévoda Orleánský pověřil Mansarta přestavbou jednoho křídla zámku v Blois na Loiře.

Oblíbenec králů

V polovině 17. století se Mansart stal královským architektem a byl to on, kdo určoval stavební styl doby Ludvíka XIII. i XIV.

Mansart ale nestavěl jen paláce a chrámy, navrhoval akvadukty, kanály, projektoval francouzské zahrady. Měl vybraný vkus, obrovský vliv a peníze. A ty plodí závist. A protože nebylo možné hledat pihy na kráse jeho staveb, hledaly se alespoň vady v jeho charakteru. Zlé jazyky klevetily cosi o milostných dobrodružstvích pana Mansarta s mladými statnými zedníky.

Logo|foto:Český rozhlas

Jeho veličenstvo Ludvík XIV. se jednou s Mansartem procházel ve versailleských zahradách. Král ještě mladíček, architekt už postarší pán. Toho dne bylo vedro k zalknutí. Král tedy dovolil panu Mansartovi, aby si proti všem pravidlům etikety nasadil klobouk. Dvořané mu to pak vytýkali. Prý: odkud se vzala ta výsada! Copak je ten obstarožní stavitel víc než knížata? A Ludvík XIV. jim tehdy řekl: „Knížat vám vyrobím na místě tisícovku. Ale Mansart, ten je jen jeden. Zemře-li, ani král jej nevzkřísí.“

Odkaz Françoise Mansarta dál rozvíjel jeho prasynovec, Jules Hardouin-Mansart. I on se stal významným francouzským architektem a dvorním stavitelem krále Ludvíka XIV. Zdědil prastrýčkovu sbírku plánů a kreseb a přijal jeho jméno. I díky němu dnes můžeme obdivovat krásu zámku ve Versailles.

Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.