„Mám panství a bydlím v chlívku.“ Herečka Lucie Polišenská otevřeně o životě mimo Prahu

7. srpen 2025

Zatímco mnozí herci hledají bydlení co nejblíž k centru Prahy, Lucie Polišenská šla opačným směrem. Pořídila si statek daleko od ruchu metropole. „Vyrostla jsem na vesnici, a jak se říká, starého psa novým kouskům nenaučíš. To ve mně zůstalo. Když jsem řešila bytovou otázku, řekla jsem si: Raději opravím statek, než abych celý život vydělávala na drahý byt v Praze.“ Kolik kilo okurek letos zavařila? Rozumí humoru dnešní doby? Proč hraje raději vedlejší role než ty hlavní?

Statek s manželem postupně rekonstruují. „Teď jsme opravili chlív, takže aktuálně bydlíme tam,“ směje se herečka. „A naše zvířata? Dvě kachny – indičtí běžci. Roman jim udělal krásnou klec, kde mají nastláno, koberečky… Mají ve srovnání s námi fakt vilu!“

Zvířecí soužití má i své vtipné momenty. Zlatý retrívr Bublinka, lovecký pes, se podle očekávání měl stát postrachem kachen. Výsledek? „Náš pes se jich bojí. Takže soužití je ideální.“

A jaká je její radost po dni plném práce? „Když si lehnu do zahradního lehátka, koukám na psa, kachny a říkám si: To mám ale krásné panství,“ uzavírá herečka Lucie Polišenská v Blízkých setkáních z Radiocafé Vinohradská 12.

autoři: Michaela Maurerová , eh

    Mohlo by vás zajímat

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.