Ráda peču. Ale nepotřebuju to jíst. Nejlepší fáze je jít do sklepa pro marmeládu a dělat degustaci, vtipkuje Lucie Polišenská
„Peču klasické věci. Perníky. Ale kamarádka mi říká, že jsem jak chráněná dílna,“ glosuje herečka před publikem v Radiocafé Vinohradská 12 během natáčení Blízkých setkání. „Dřív jsem z perníku vyráběla různé obličeje. Jednou jsem třeba dvě hodiny vyráběla z perníku Viktora Preisse.“ Jak se jí žije na statku? Jaké je její vlastní zoo? Proč tak ráda zpívá, ale zároveň nechce zpívat sólo před lidmi? Jak se slaví Vánoce u nich doma? A proč tak dlouho vydržela u jednoho seriálu?
„Ráda peču. Ale nepotřebuju to jest,“ říká pomoravsku herečka Lucie Polišenská. „Mám nevlastní sestru, která peče úplně dokonale. Má všechno malinké, stejné, všude hvězdičky a další krávoviny. Když ta mi ukáže cukroví, tak mám pak deprese,“ směje se.
„Dělám perníčky, rohlíčky a linecké. Protože mám vlastní marmelády. V létě je udělám a pak v zimě jdu do sklepa. To miluju. To je ta nejlepší fáze na světě. Když jdu do sklepa, mám to tam vyskládané od leča až po meruňkovou marmeládu a udělám degustační menu a různě to poslepuju.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
