Luštit křížovku. Sloveso, které se vyvíjelo pár set let
Pokud se chceme dostat k původu slova luštit, musíme začít od slova loupání.
Citoslovce loupání zní lup. Když loupete ovoce nebo brambory, udělá to lup. A když s něčím děláte lup, tak se dá říci, že to loupete. Sloveso loupat je tedy odvozeno od citoslovce lup.
Louskání je pak takové intenzivnější loupání. K vyjádření takového zintenzivnění používala praslovanština vkládání hláskové skupiny -sk, takže z lúpati vzniklo lúpskati. P se ale v dalším vývoji ztratilo, takže vzniklo staročeské lúskati. Z lúskati, což bylo sloveso, vzniklo označení toho, co se lúská, a to bylo podstatné jméno lusk. Od lusk pak vzniklo sloveso luštit.
Připravili a provází jazykovědec doc. RNDr. Karel Oliva a moderátor Jan Rosák.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.