Lukáš Jelínek

O Vánocích utichají války, uhasínají konflikty a lidé se v míru a pokoji věnují svým blízkým. Takto vyhrocené svátky jako letos však pamatuje leda válečná generace.

Když se vláda stane ringem a když má ve sněmovně problémy s prosazováním klíčové legislativy i státního rozpočtu, je na pováženou, zda je před ní smysluplná budoucnost.

Sněmovní volby tu jsou coby dup a vládním partnerům začíná být bližší stranická košile než koaliční kabát.

Nedalo se asi čekat, že Senát s pravicovou většinou rozcupuje daňový balíček, jehož podstata, tedy reálné snížení daní z příjmů, vychází z tradičních pravicových receptů.

Když Andreji Babišovi teče do bot, zná dva druhy reakcí. První je lítostivá, vydává se při ní za oběť „účelovek“ a naříká nad svým osudem. Při druhé přechází do protiútoku.

O tom, že je agentem Moskvy a dopouští se velezrady, slýchá Miloš Zeman často i od některých opozičních politiků. Nemá důvod přiživovat tyto řeči a utlumit je nedokáže.

Okolnosti hrají předvolební koalici Pirátů a Starostů a nezávislých do karet. Za prvé poptávka veřejnosti po integraci politického spektra. Také růst preferencí obou týmů.

Rozdávat rady je podle Marka Twaina zbytečné – moudrý si poradí sám a hlupák stejně neposlechne.

Pročítání volebních modelů byla dlouhé měsíce, ba roky nuda. Připomínaly pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících: vysoké zisky hnutí ANO a paběrkování ostatních stran.

Společnost je živý mechanismus a politika se proměňuje spolu s ní. A protože nikdo není dokonalý, tu a tam se dostává do slepých uliček.