Lubomír Kopeček: Zahraniční politika volby nevyhrává. Ukrajina ale leccos změnila. Názor změnil i Zeman

„Letos máme jiný kontext. I když válka na Ukrajině v tuto chvíli zajímá lidi méně než před půl rokem, pořád tomu věnují pozornost. Obecně v těchto volbách hraje otázka vztahů kvůli válce na Ukrajině mnohem větší roli, než hrála zahraničněpolitická témata v minulých kampaních,“ všímá si v pořadu Jak to vidí... politolog Lubomír Kopeček z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Populistické vějičky

I v současné kampani lze ale najít rozdíly. „Jsou tu kandidáti jako Danuše Nerudová, Petr Pavel a Pavel Fischer, kteří jsou víceméně jednoznačně pro NATO, odsuzují ruský útok a jsou pro silnou podporu Ukrajině. A pak je tu Andrej Babiš, který se rozhodl nevyjadřovat. Určitou výjimkou jsou jeho mítinky, kde hodně zdůrazňuje fakt, že primárně se má stávající vláda starat nikoli o Ukrajinu, ale o českého občana, což je takový klasický populistický narativ,“ hodnotí Kopeček.

Čtěte také

Vladimíra Dvořáková: Z premiéra prezident? Není to dobře. I Zeman a Klaus si dál přivlastňovali moc vlády

Podle něj je vysvětlení nasnadě. „V době, kdy zájem Čechů podporovat Ukrajinu klesá, to může být postoj, který dává smysl z hlediska získání těch voličů, kteří nejsou stávající vládou nadšeni.“

Ze shluku kandidátů vystupuje svými postoji i Jaroslav Bašta. „Byť je to kandidát, který zjevně bude v těchto volbách naprostý outsider, reprezentuje stranu, která je v danou chvíli vysloveně proruská, přestože jeho postoje jsou přece jenom o něco opatrnější než postoje jeho mateřské SPD.“

Prezident versus vláda

Podle Ústavy patří zahraniční politika mezi oblasti, které může prezident významně ovlivňovat. Kromě jmenování velvyslanců a ratifikování mezinárodních smluv patří k obecným pravomocem prezidenta i to, že reprezentuje stát navenek.

„Je dobré zdůraznit, že v českých poměrech tím hlavním aktérem, který na to má i organizační zázemí a kapacitu, je samozřejmě vláda, potažmo ministerstvo zahraničí, případně premiér. Občas ale docházelo k nesouladu mezi vládou a prezidentem. A stávalo se, že nám tu prezident hlásal něco jiného než premiér.“

Čtěte také

Lubomír Kopeček: Havel i Klaus mantinely parlamentního systému ještě cítili. Přímá volba to ale změnila

Velké slovní rozejití názorů nastalo například v roce 1999. „Václav Havel byl tehdy velmi vstřícný vůči zásahu NATO v tehdejším Kosovu a v bývalé Jugoslávii. Naopak tehdejší postoj premiéra Miloše Zemana byl vůči tomu hodně manévrující a ostražitý.“

U Václava Klause to byl jeho euroskepticismus, zatímco tehdejší vlády zastávaly mnohem konstruktivnější a pragmatičtější postoj vůči evropské integraci. „Bez ohledu na to, jestli je vedla sociální demokracie nebo později ODS.“

„U Miloše Zemana jako prezidenta stojí za zmínku fakt, že jeho představa zahraniční politiky mnoha azimutů, která se občas srážela s představou vlády a premiéra, skončila v podstatě fiaskem. Z vize přitažení velkých čínských investic nezbylo nic. Podobně havárií skončila jeho velmi vstřícná politika vůči Rusku,“ uzavírá Lubomír Kopeček.