Logika kachniček karolínských
Zalesněné mokřady Severní Ameriky byly po tisíciletí domovem kachničky karolínské. Kácení lesů, vysoušení močálů a v neposlední řadě i bezohledný lov přivedly počátkem našeho století tohoto nádherného ptáka na pokraj vyhubení.
Obrat nastal v roce 1918, kdy se podařilo prosadit zákaz jeho lovu. Zároveň se dostalo mokřadům zasloužené ochrany, na místě vykácených lesů byly opět vysazovány stromy a na jejich kmeny upevňovali ochránci budky, ve kterých si kachničky mohly stavět hnízda. Zdálo se, že je všechno v pořádku. Člověk se opět začal chovat "logicky".
Věci se ale vrátily do původního stavu jen z hlediska lidské logiky a na tu bychom neměli příliš spoléhat. Někdy si naše mysl najde omluvu i pro drancování lesů nebo pro pochybný zážitek ze střemhlavého pádu pestrobarevné kachničky zasažené v letu výstřelem z brokovnice. Lidská logika ale může klamat i v případech, kdy se člověk snaží odčinit, co napáchal. Cesty do pekel jsou často dlážděny dobrými úmysly.
Kachničky hnízdí v dutinách stromů. Vhodných dutin je ale i v nenarušených lesích málo. Samičky někdy stráví hledáním místa pro stavbu hnízda celý rok. Prostý lidský rozum velí, abychom kachničkám pomohli co největším počtem budek, které nejsou vlastně ničím jiným než uměle vyrobenými hnízdními dutinami. Ale právě toto dobře míněné snažení kachničky karolínské vážně ohrozilo. Výsledkem nebyla populační exploze kachniček, ale naopak, strmý pád kachní populace.
