Lepší oko než člověk? Chobotnice i hmyz

Oko vzniklo v průběhu evoluční historie mnohokrát a nezávisle na sobě, jedním z pokročilých typů je tzv. komorové oko vyskytující se u obratlovců, hlavonožců a některých medúz. Jiným druhem oka je tzv. složené oko typické pro členovce.

Oči podobné člověku mají například chobotnice, jen s tím rozdílem, že jsou trochu lépe technicky vyřešené, například neobsahují tzv. slepou skvrnu. To je místo na sítnici, kde zrakový nerv ústí do oční bulvy a ještě není rozvětven na jemná nervová vlákna opatřená elementy citlivými ke světlu. Nejsou tam světločivé buňky, de facto je na tom místě člověk slepý. Zpravidla si to ale neuvědomujeme, protože mozek si miniaturní slepé místo obrazu doplňuje.

Chobotnice bez slepecké hole

Chobotnice slepou skvrnu nepotřebují. „Mají nervové vývody světločivných buněk umístěny zezadu. Tak, jak je to logičtější, takže jim signály nevedou dovnitř oka, ale dozadu,“ vysvětluje v Meteoru doc. Zdeněk Bochníček z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Když si představíme, jak světlo vniká do lidského oka, tak nejprve proletí rohovkou, čočkou, sklivcem (kapalinou, která zajišťuje, že je oko kulaté) a pak dopadá na sítnici, kde jsou buňky na denní barevné vidění zvané čípky a na vidění za šera a v noci tzv. tyčinky. Nejvíce buněk je v tzv. žluté skvrně, ve slepé skvrně pak nervy oko opouštějí a vedou do mozku.

Hmyz nepotřebuje čočku

Hmyz je vlastníkem úplně jiného typu oka, říká se mu oko složené. „Problémem“ hmyzu je jeho velikost, tedy to, jak je malý. Každé zmenšení oka vede ke zhoršení zraku, což je dáno tím, že se snižuje rozlišení dané difrakcí na zorničce (kdybychom naše oko 100krát zmenšili, tak se nám 100krát zhorší rozlišení). Pokud by měl hmyz lidské oči, viděl by rozmazaně. Zrak se jim proto vyvinul jinak.

„Hmyz má oči složené z jednotek, kterým se říká omatidia. Jde o protáhlé útvary, jakoby trubičky. Každé jednotlivé omatidium vidí světlo z určitého směru, přičemž jsou naskládána těsně vedle sebe tak, že vytvářejí vnější tvar podobný kouli. Detekují světlo z různých směrů, a vytvářejí obraz okolní scény,“ popisuje Zdeněk Bochníček.

Čtěte také

Naše komorové oko má oproti hmyzímu složenému jisté nevýhody. Nejostřejší vidění máme v blízkosti osy, kterou vedeme kolmo k čočce. Čím dále jdeme od optické osy do okrajových oblastí, tím rozostřenější vidění máme. V periferní části sítnice nevidíme ostře. Hmyz to má lepší, jeho oko je složené z omitidií mířících do různých směrů, tudíž ostrost vidění zůstává všude stejná.

Složené oko navíc umožňuje hmyzu mimořádně široký zorný úhel. Je vyboulené, zabírá více než polovinu koule. To ale není všechno. Oko hmyzu totiž navíc vnímá i ultrafialovou barvu, kterou k nalákání používají květy rostlin, a lépe vnímá také pohyb. Hmyz nám tedy naše oči rozhodně nemusí závidět, možná spíše naopak.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.