Léky proti AIDS máme díky píli profesora Holého i šťastným náhodám

Syndrom získaného selhání imunity (AIDS) byl strašákem lidstva od osmdesátých let. Přenáší se krví a pohlavním stykem a choroba je to smrtelná. Antonín Holý našel způsob, jak zabíjet nebo alespoň deaktivovat viry lidské imunodeficience (HIV), které nemoc způsobují. A dožil se i okamžiku, kdy se na trhu objevily „jednotabletkové“ léky, založené na jeho objevu, vzpomíná prof. Pavel Hobza z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd.

„V roce 2006 uvádí firma Gilead v Kalifornii lék jménem Atripla. Vezmete si jednu tabletku za den. Jestliže vaše pojišťovna bude schopna vám dávat měsíčně pět set dolarů, abyste mohli dostat jednu tabletu každý den, určitě neumřete na AIDS. Nemohu říci, že vás vyléčí, ale uspí toho vira a vy žijete plnohodnotný život.“

Práce Antonína Holého, kterou tento příběh započal, byla publikována na počátku osmdesátých let. Ukázal v ní, že látky, které našel – modifikace nukleových kyselin – jsou aktivní proti viru. Samotný objev by ale nestačil k tomu, aby se léky dostaly mezi lidi. Naštěstí vstoupil do hry zahraniční vědec Erik de Clercq z university v belgické Lovani. Antonín Holý se s ním setkal na konferenci.

Antonín Holý|foto: Český rozhlas

Překvapení čeká i mimo laboratoř

„Antonín Holý nerad jezdil na konference, ani svým studentům to nedoporučoval,“ usmívá se Pavel Hobza, „jeho krédo bylo: buď v laboratoři a pracuj. Jezdil velmi málo. Jednou vyjel a potkal de Clercqa. To bylo naprosto rozhodující. On ho požádal: ‚Prosím, pošli mi látky. Já je vyzkouším ne na proteiny, ale na vyšší organismy.‘ Velmi záhy došel dopis do Prahy, že látky jsou zázračné.“

Přišel další mezník. Bylo jasné, že látky jsou účinné. Bylo potřeba přihlásit patent a prodat licenci.
„Přestože se u nás ještě psal komunismus, patentní a licenční smlouva byla neuvěřitelně skvěle napsaná. Bylo to jednak díky spolupráci s belgickou univerzitou, jednak proto, že i firma, která to v Praze dělala, byla ještě před revolucí velmi dobrá.“

Odvážnému štěstí popřálo

Licenci zakoupila farmaceutická firma Bristol-Myers. Dva roky intenzivně pracovala na testování látek, aby je bylo možné bezpečně podat lidem. Pak se ale společnost sloučila se svým konkurentem a nové vedení prohlásilo, že nemá zájem. Osud léku zachránila chytře sepsaná smlouva: podle ní musela firma nejen vrátit ústavu samotné látky, ale odevzdat i vše, co se za uplynulou dobu vyzkoumalo.

Látce sice nevěřili zkušení experti z vedení společnosti, zdaleka však ne všichni. Největší porci důvěry a přitom i odvahy projevil chemik John Martin.
„Je to jako americká pohádka,“ vypráví profesor Hobza, „půjčil si čtyři sta milionů dolarů. V Kalifornii koupil malinkou firmu Gilead, která měla deset, patnáct zaměstnanců. S tímto obrovským dluhem se rozhodl látku dotáhnout do nějakého konce. Poměrně rychle byl první lék na světě. Dnes patří John Martin mezi sto nejvíce vydělávajících manažerů v Americe.“

Příznivé vyhlídky

První podoba léku z roku 2001 se jmenovala Viread. Užívala se poměrně složitě. Během dne nemocný spolykal třicet tablet v přesně stanovených kombinacích: například ráno pět, půl hodiny po snídani dvě a tak dále. U mnoha lidí nemocných AIDS není možné očekávat takovou míru kázně. Vývoj léku proto pokračoval a vyústil ve zjednodušenou jednotabletovou formu.

„V současné době ho bere zhruba milion lidí na světě. Další asi tři nebo čtyři miliony lidí v Africe na něj nemají ani pět set dolarů měsíčně. Konec bude příznivější, i když možná smutný pro firmu a pro ústav: patent za rok a pár měsíců končí. Je jasné, že lék se zlevní o jeden, spíš o dva řády. Všechny firmy, které dělají generika, už teď čekají na ten den. Syntéza není složitá. Už to mají připravené a pak přijde krása svobodného světa, to je konkurence. Cena se sníží a tím se zachrání ne jeden milion, ale pět milionů lidí,“ říká Pavel Hobza.

Antonín Holý se objevem antivirotik zařadil po bok takových velikánů české vědy, jako byli Jaroslav Heyrovský nebo Otto Wichterle. Jeho příběh zřejmě brzy znovu ožije i v divadelním zpracování.