Lék na rakovinu prsu už testujeme na pacientech. Za rok ale nebude, říká chemik a biolog Jiří Neužil
Najít lék proti rakovině je snem mnohých vědců. Chemik a biolog Jiří Neužil se nádorovými chorobami intenzivně zabývá nejen v laboratoři u nás, ale i v Austrálii. Jak daleko je ještě od zázračného léku?
„Jsme relativně blízko, protože se nám podařilo něco, o čem jsme ani nesnili, a to je dostat látku, která vznikne v laboratoři, a která funguje třeba na myších, k pacientovi. Ne k léčbě, ale klinickému testování. A to může probíhat řadu let. Může to selhat. Problémů, které mohou nastat, je celá řada. To říkám, aby si někdo nemyslel, že zítra nebo za rok tady bude lék proti rakovině.“ Lidi mu přesto volají s tím, že je jejich poslední nadějí. „Je to deprimující situace, ale musím je odmítnout.“
„Rakovinná buňka je proměnlivá a s řadou léčeb se naučí žít. My vlastně hledáme cestu, kterou si ta buňka neumí obejít,“ vysvětluje Jiří Neužil v rozhovoru s Martinou Kociánovou. „Nádor je naše vlastní buňka, která se zblázní, zmutuje, a když je oslabený imunitní systém, tak vytvoří nádor. Řečeno filozoficky, je to horší já, které nás může zahubit.“ Jejím jediným smyslem je překotný růst. „Vymkne se kontrole, je chytrá a naučí se žít i s léčbou. Někdy se mi zdá, že je pořád o trochu napřed. I když myslím, že na konci tunelu už nějaké světélko je.“
Jak vzniká lék na rakovinu? Proč pendluje mezi Českem a Austrálií? Jak funguje jeho laboratoř „která nikdy nespí“? Fandí a pomáhají si vědci, nebo nespolupracují a závidí si úspěchy?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
