Lejeunův syndrom
Syndrom kočičího mňoukání, též Lejeunův syndrom či Cri du chat, je vzácná vrozená geneticky podmíněná choroba.
U novorozenců se projevuje pláčem, který připomíná kočičí mňoukání, za což může anatomicky nesprávně utvářený hrtan. U postiženého se rozvíjí těžká psychomotorická a mentální retardace.
Jako první na světě tuto chorobu popsal a diagnostikoval francouzský lékař Jérôme Jean Louis Marie Lejeune. Bylo to v roce 1963. Ovšem už pět let předtím, to mu bylo 32, odhalil příčinu vzniku Downova syndromu – nadpočetný výskyt jednoho z chromozomů.
Lejeune se narodil 13. června 1926 na předměstí Paříže. Vystudoval medicínu a svůj život zasvětil dětem postiženým vývojovými vadami a mentální retardací. Toužil jim pomoci, nemohl se dívat na to, jak se k nim společnost chová, jak žijí odděleně, v odvržení jako vyděděnci.
A právě proto se Lejeune stal vědcem, aby našel lék na utrpení lidí s mentálními hendikepy. Ovšem člověk míní a pánbůh mění... Po dlouhé řadě výzkumů Lejeune pochopil, že pokud vůbec existuje naděje najít prostředek na léčbu těchto postižení, pak určitě není aktuální pro jeho dobu.
Zneužili jste můj výzkum!
Řada jeho kolegů řešení našla. Velmi jednoduché, a přesně opačné, než si Lejeune přál: Plody odhalené pomocí genetických testů jako vadné by měly být na přání matky odstraněny interrupcí.
Lejeune byl zaníceným odpůrcem umělých potratů. K tomu ho vedla jeho hluboká náboženská víra. Stal se vůdčí osobností protipotratového hnutí. Založil nový lékařský obor, přinesl světu nové procedury a postupy.
Dalo by se tedy očekávat, že mu to vynese Nobelovu cenu za medicínu. Nevyneslo. Lejeune si totiž příliš pouštěl pusu a pero na špacír.
Často veřejně příkře a bez obalu odsuzoval fakt, že se jeho kolegové rozhodli zneužít jeho objevy k identifikaci a eugenickému vyvražďování postižených plodů.
A tak se velký objevitel a otec oboru záhy stal pro své kolegy a žáky nepřítelem pokroku, jehož kariéru bylo nutno zastavit a zničit. Útočili na něj osobně, sabotovali jeho výzkumy, snažili se mu uzavřít finanční zdroje.
Přispěl jsem k zavržení dětí, které jsem měl uzdravovat
Lejeune byl poradcem papeže Jana Pavla II. v otázkách lékařské etiky a v roce 1994 byl jmenován prvním prezidentem Papežské akademie pro život. Tou dobou už ale umíral na rakovinu. S vědomím, že jeho výzkumy vedly k úplně jiným koncům, než zamýšlel.
O postižených dětech, kterým zasvětil svůj život, řekl: „Byl jsem lékař, který je měl uzdravovat. A když teď odcházím, mám pocit, že jsem přispěl k jejich zavržení.“
V roce 2007 otevřela katolická církev proces jeho svatořečení. Rok nato obdržel posmrtně Cenu Matky Terezy.
Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
