Lazaret

Podobenství o boháči a Lazarovi. Freska v chrámu sv. Dumitru v rumunském městě Suceava
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Podobenství o boháči a Lazarovi. Freska v chrámu sv. Dumitru v rumunském městě Suceava

Název polní vojenské nemocnice souvisí se dvěma novozákonními Lazary a s lazarskými rytíři, kteří pečovali o malomocné v Jeruzalémě.

Když řeknu: „Jsem lazar nebo ležím jako lazar“, chci tím vyjádřit, že se cítím špatně, jako bych byl na smrtelné posteli. A když jsem na tom takhle bídně, patřím do nemocnice, tedy do lazaretu.

Pátrání po Lazarovi, tedy po tom s velkým L, začneme v Betánii, vesnici asi tři kilometry od Jeruzaléma.


Betánie jsou podle Bible dvě. Jednu z nich najdeme na západním břehu Jordánu. Právě tam údajně křtil Jan Křtitel.
Ta druhá je vesnice asi tři kilometry od Jeruzaléma.

Jak píše apoštol Jan, Lazar z Betánie byl bratr Marty a Marie. Sourozenci byli blízkými přáteli Ježíše Krista. Často je navštěvoval. A pak Lazar zčistajasna onemocněl, měl smrt na jazyku a sestry hned vzkázaly pro Spasitele.

Kristus dorazil do Betánie až čtyři dny po Lazarově smrti. Ježíš dal odvalit náhrobní kámen a zavolal Lazara ven. Ten vstal z mrtvých. Tato biblická událost je vlastně předobrazem samotného Ježíšova vzkříšení a vyjití z hrobu.

Jméno Lazar znamená „Bůh pomáhá“. Ale co vlastně víme o životě Lazara po jeho vzkříšení? Kde žil a co dělal? Jedna verze praví, že se stal biskupem ve městě Kittii na Kypru. Podle druhé byl naživu ještě asi třicet let a stal se biskupem v Marseille. Tam se také našla část jeho ostatků. Která z verzí je pravdivá? To nevíme.

Tak jako jsou dvě biblické Betánie, jsou i dva Lazarové

Druhý Lazar je žebrák s tělem posetým vředy, který ležel u vrat boháčova domu a marně prosil alespoň o nějaké zbytky od boháčovy tabule, třeba jen o pár drobtů smetených ze stolu. Když žebrák zemřel, vynesli ho andělé přímo k nebeské hostině. Zatímco pyšný boháč putoval rovnou do pekla a tam ho čekalo všeliké utrpení.


Lazariáni mají ve znaku zelený rytířský kříž – přesně ten, který nás dnes vítá nad každou lékárnou. Zelený kříž naděje.

Svatý Lazar se stal patronem hrobařů, malomocných a také řezníků. Stal se záštitou a nadějí všech nevyléčitelně nemocných i těch, kteří se o ně starají. Proto po něm byly často pojmenovávány špitály.

Z bratrstva, které pečovalo o malomocné v Jeruzalémě, vznikl rytířský řád svatého Lazara, nejstarší charitativní organizace na světě. Když museli lazarští rytíři opustit Svatou zemi a vrátit se do Evropy, u všech velkých měst zakládali lazarety – špitály pro malomocné. Jeden byl v i Praze, stál tu až počátku minulého století. Tam, co je dnes Lazarská ulice.


Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.