Krejča
Krejča je nářeční podoba apelativa krejčí. Výklad se zdá být snadný, krejčí je ten, kdo šije oděvy, ale... Původně to bylo označení pro obchodníka se suknem, který krájel (dnes bychom řekli, že stříhal) látku z kusu. U příjmení typu Krejča, které je zakončeno na měkkou souhlásku před -a, se někdy chybuje při skloňování ‒ Krejča bude mít ve 2. pádě koncovku -i (bez Krejči). Příjmení Krejča nosí 654 mužů, přechýlenou podobu Krejčová má 5 544 žen ‒ tato forma se ovšem vztahuje nejen k mužskému příjmení Krejča, ale i k dalším variantám (Krejč, Krejčí, Krejčů).
Použitá literatura:
D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 2010, s. 95; J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 218; V. Mates, Jména tajemství zbavená 1, Praha 2002, s. 140 (Krejčí); A. Kotík, Naše příjmení, Praha 1897, s. 124; M. Majtán, Naše priezviská, Bratislava 2014, s. 69; M. Knappová, Naše a cizí příjmení v současné češtině, Liberec 2002, s. 57
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
