Kouzlo jarního pylu
Pomalu to bude čtrnáct dní, co v naší botanické zahradě kvetly tisy. Kdo je zvyklý na obvyklé květy či květenství krytosemenných rostlin, třeba takové jabloně, pivoňky nebo slunečnice, asi zakroutí hlavou: Kdo to jakživ viděl, aby tisy kvetly. Občas práší, to ano, na některých se objeví později plody, ve skutečnosti semena s červenavým míškem.
Oblaka pylu, která vylétala z našich tisů, mě přiměla, abych vás vyzval k poohlédnutí se po větroprašných či větrosnubných (jak je ta čeština krásná!) rostlinách. A pozor, nemusí to být jen stromy - i když ty zdánlivě převažují. A mezi nimi všechny ty jehnědovité - anebo jehličnaté dřeviny. Převislá jehnědovitá květenství mě zvlášť přitahují. Co jim příroda ubrala na pestrosti, to nahradili fantazií ve tvaru. Všimněte si třeba vínově červených jehněd některých topolů! Masivní jehnědy ořešáků jsou srovnatelné s palicovitým květenstvím aronovitých rostlin. Tak na chvíli zvedněte zrak a zabluďte zrakem do koruny dubů a zjistíte, že i jejich květenství jsou krásná.
A ty jehličnany? Borovicím už možná trčí do vzduchu jejich populární svíčky, po botanicku makroblasty, větévky prodlužovacího růstu. A někdy tam, na přechodu z loňského letorostu, už bylo nacpáno šišticovitých samčích květenství jako lidí na nástupišti. I ony se chystají do světa. Čekají na teplý den a příznivý vítr. A tolik jich je proto, že přece jen ten vítr je větroplach neposedná. Vítr není pilná včela, která poctivě přenese třeba jen jedno pylové zrnko přesně tam, kde ho čeká roztoužená blizna.
A máte-li po ruce mikroskop, přineste si pylová zrnka domů. Jedno zda z borovice nebo nějaké trávy - či později z makového květu. Objevíte nevídaný svět plný fantazie tvarů. Však se také studiu pylu věnuje celý vědní obor, palynologie. A ta česká, zvláště brněnská, má ve světě nějaké jméno.