Kniha, která spala v trezoru
Když se kniha dostane do tzv. trezoru, máme často dojem, že její osud zpečetilo rozhodnutí cenzora, jemuž její obsah připadal nevhodný. Máme takovou zkušenost. Existuje však kniha, kterou k životu mezi neprodyšnými pancíři bankovních trezorů „odsoudil“ sám její tvůrce. Říkáme jí dnes Červená kniha a jejím autorem je Carl Gustav Jung - jeden z nejvýznamnějších psychiatrů 20. století.
32letého Junga velmi ovlivnilo setkání se Sigmundem Freudem. Během 5 let spolupráce se stali přáteli. Jung považoval svého staršího kolegu za učitele a nejvýznamnějšího inspirátora. Přesto později jeho učení opustil a vytvořil vlastní systém analytické psychologie. Zajímal se především o nevědomou a iracionální stránku lidské duše.
Přibližně ve svých 40 letech začal Jung zažívat apokalyptické vize, obával se počínající duševní choroby. Aby se se svými zážitky dokázal vyrovnat, začal si je zapisovat. „Věděl jsem stále, že ony zážitky představují cosi drahocenného, a proto jsem nedovedl nic lepšího, než zapsat je do ‚drahocenné‘, tedy drahé knihy, a namalovat obrazy vystupující při znovuprožívání tak dobře, jak to právě šlo,“ poznamenal si Jung. Tento svůj deník, který nazýval Liber Novus, Nová kniha, vytvářel od roku 1913 po následujících 16 let. Právě v této době vznikaly Jungovy teorie archetypů a kolektivního nevědomí.
Původní text zapsaný po vzoru středověkých rukopisů kaligrafickým písmem v němčině a latině doprovozený 200 vlastními malbami ukazuje, jak Jung propojoval své fantazie s vědeckým bádáním. Kniha doplňuje jeho dříve vydané práce a odborníci ji proto považují za klíč k celému Jungovu dílu a učení.
Obsáhlý spis ovšem ležel dlouhých 90 let v trezoru švýcarské banky. “Když Jung Červenou knihu psal,“ vysvětluje britský historik lékařství a editor Červené knihy Sonu Shamdasani, „počítal původně s tím, že ji po dokončení vydá. Zároveň si ale také představoval, jak by vydání knihy ovlivnilo pohled na jeho předchozí díla a zda by nevedlo k jejich diskreditaci.“ Jung postupně došel k přesvědčení, že kniha by měla být vydána až po jeho smrti, přesnější pokyny ale nezanechal. Přípravy k vydání celého díla tak začaly až v roce 2000.
Červená kniha, která dostala svůj současný název podle původního vázání Jungova deníku v červené kůži, poprvé vyšla ve Spojených státech v roce 2009. O obsáhlý spis o váze čtyř kilogramů se ale zdaleka nezajímají jen odborníci. Kniha si získala mnoho příznivců z řad široké veřejnosti a zařadila mezi bestsellery: americké vydání mělo několik dotisků, celkem se prodalo 65 000 kusů. Odborníci se shodují, že pro knihu takového typu jde o číslo nezvykle vysoké.
Loni – rok po jejím vydání ve Spojených státech – vyšla Červená kniha i v českém překladu. Jedná se o jeden z prvních překladů, kniha dosud vyšla jen v několika jazycích, například francouzské a italské vydání se zatím teprve připravují. Ani u nás nezůstala na pultech dlouho; právě se připravuje její dotisk. Červenou knihu doplňuje zasvěcený úvod a komentáře a uvádí tak čtenáře nejen do analytické psychologie, ale vůbec do myšlení C. G. Junga.
Ukázka z Jungovy „Červené knihy“:
Když jsem měl v říjnu roku 1913 vidění potopy, událo se to v době, která byla významná pro mne jako pro člověka. Ve čtyřicátém roce svého života jsem tehdy dosáhl všeho, co jsem si kdy přál. Dosáhl jsem slávy, moci, bohatství, vědění a veškerého lidského štěstí. Tehdy vyhasla má žádostivost rozmnožovat tyto statky. Žádostivost ve mně ustoupila a popadl mne děs. Zmocnilo se mne vidění potopy. A cítil jsem ducha hlubiny, ale nerozuměl jsem mu. On mne však tísnil nesnesitelnou vnitřní touhou, a já jsem promluvil:
„Duše má, kde jsi? Slyšíš mne? Mluvím, volám tě – jsi tu? Já jsem se vrátil, jsem zase tady – setřásl jsem ze svých nohou prach všech zemí a přišel jsem za tebou. Mám ti vyprávět, co všechno jsem viděl, prožil a vpil do sebe? Nebo nechceš slyšet nic o všem tom hluku a rozruchu světa? Ale jedno musíš vědět: Jednu věc jsem se naučil, že totiž musíme žít tento život. Tento život je cesta, ta dávno již hledaná cesta k tomu, co je neuchopitelné a co nazýváme božským. Není jiné cesty. Všechny ostatní cesty jsou scestí. Já jsem našel tu pravou cestu. Zavedla mne k tobě, k mé duši. Budeme děkovat životu, že jsem žil, za všechny krásné a za všechny truchlivé hodiny, za každou radost a za každou bolest. Duše má, s tebou ať má cesta pokračuje. S tebou chci putovat a stoupat ke své osamělosti.“
Podrobně o knize C. G. Junga vypráví Meteor z 19. února 2011.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
