Když odejdou „vňoučata“. Dokument o životě stárnoucích krajanů v rumunském Banátu

23 fotografií

Je středa v noci. Auto naložené léky, obvazy a další humanitární pomocí vyráží směrem na jihovýchod. Když z něj zaměstnanci hodonínské Charity druhý den ráno vystoupí v rumunské Svaté Heleně, vítá je Mariánka. Patří ke zhruba dvěma tisícům Čechů žijícím v šesti českých vesnicích v horských oblastech Banátu. Pro humanitární organizaci Charita ČR zde pracuje jako pečovatelka.

Dům Charity ČR ve Svaté Heleně v Banátu|foto: Jana Šustová

Cizinci ve vlastní zemi

Čeští kolonisté přišli do Banátu (který byl tenkrát součástí monarchie) v první polovině 19. století. Dnes je směr migrace opačný a české vesnice v Banátu se v posledních letech vylidňují. V důsledku vysoké nezaměstnanosti odcházejí mladí za prací do ČR (ovšem se satusem cizinců), případně do větších rumunských měst.

Populace v horských vesnicích stárne, o seniory se ale nemá kdo starat. A právě proto se v hlavě ředitele Oblastní charity Hodonín Václava Salajky zrodil nápad zřídit v Banátu pečovatelskou službu. V pěti ze šesti českých vesnic tak působí pečovatelka, která dochází za místními domů a poskytuje jim základní péči, léky a hygienické potřeby.

Čeští kolonisté přišli do Banátu v první polovině 19. století. Dnes je směr migrace opačný a české vesnice v Banátu se vylidňují a populace stárne.|foto: Radim Nejedlý

Úleva od samoty

Mariánka, stejně jako její kolegyně v ostatních vesnicích, vyráží za svými klienty za každého počasí, v zimě se často brodí hlubokými závějemi. Je si dobře vědoma faktu, že pro lidi, k nimž dochází, je často jediným člověkem, který si s nimi popovídá. Sociální aspekt je na práci pečovatelek velice důležitý.

Kromě toho, že svým klientům změří tlak, pomohou jim s osobní hygienou a třeba nanosí z kůlny dříví ke kamnům, stráví s nimi také velmi důležité chvíle hovorem o nejběžnějších starostech každého dne. A třeba i o dětech, které jsou daleko a přijíždějí mnohdy jen na Vánoce. Úleva od samoty je často účinnější než nejsilnější léky a klienti se na návštěvu pečovatelky většinou očividně těší.

Svatou Helenu v Banátu obklopují větrné elektrárny|foto: Jana Šustová

Čas se nezastavil

Turisté si od krajanů z Banátu odvážejí vzpomínku na téměř bezmeznou pohostinnost rumunských Čechů a neposkvrněnou krajinu, ve které jsou české vesnice situovány.

Přestože Svatou Helenu nově obklopují obří větrné elektrárny, které snad až příliš výrazně kontrastují s idylickým rázem vesnice, má návštěvník pocit, že se zde zastavil čas. Ten ovšem zastavit nelze, a stárnutí populace v Banátu je proto realitou. Jak budou české vesnice vypadat za 20 let? Jak jim pomoci? Charita přichází s pomocí konkrétním lidem v konkrétních situacích. A to není málo.