Když odejdou „vňoučata“. Dokument o životě stárnoucích krajanů v rumunském Banátu
Mladí rumunští Češi odcházejí za prací do České republiky. Proto Oblastní charita Hodonín zřídila pro tamější stárnoucí populaci pečovatelskou službu. V českých vesnicích v rumunském Banátu natočil dokument Radim Nejedlý.
Je středa v noci. Auto naložené léky, obvazy a další humanitární pomocí vyráží směrem na jihovýchod. Když z něj zaměstnanci hodonínské Charity druhý den ráno vystoupí v rumunské Svaté Heleně, vítá je Mariánka. Patří ke zhruba dvěma tisícům Čechů žijícím v šesti českých vesnicích v horských oblastech Banátu. Pro humanitární organizaci Charita ČR zde pracuje jako pečovatelka.
Cizinci ve vlastní zemi
Čeští kolonisté přišli do Banátu (který byl tenkrát součástí monarchie) v první polovině 19. století. Dnes je směr migrace opačný a české vesnice v Banátu se v posledních letech vylidňují. V důsledku vysoké nezaměstnanosti odcházejí mladí za prací do ČR (ovšem se satusem cizinců), případně do větších rumunských měst.
Populace v horských vesnicích stárne, o seniory se ale nemá kdo starat. A právě proto se v hlavě ředitele Oblastní charity Hodonín Václava Salajky zrodil nápad zřídit v Banátu pečovatelskou službu. V pěti ze šesti českých vesnic tak působí pečovatelka, která dochází za místními domů a poskytuje jim základní péči, léky a hygienické potřeby.
Úleva od samoty
Mariánka, stejně jako její kolegyně v ostatních vesnicích, vyráží za svými klienty za každého počasí, v zimě se často brodí hlubokými závějemi. Je si dobře vědoma faktu, že pro lidi, k nimž dochází, je často jediným člověkem, který si s nimi popovídá. Sociální aspekt je na práci pečovatelek velice důležitý.
Kromě toho, že svým klientům změří tlak, pomohou jim s osobní hygienou a třeba nanosí z kůlny dříví ke kamnům, stráví s nimi také velmi důležité chvíle hovorem o nejběžnějších starostech každého dne. A třeba i o dětech, které jsou daleko a přijíždějí mnohdy jen na Vánoce. Úleva od samoty je často účinnější než nejsilnější léky a klienti se na návštěvu pečovatelky většinou očividně těší.
Čas se nezastavil
Turisté si od krajanů z Banátu odvážejí vzpomínku na téměř bezmeznou pohostinnost rumunských Čechů a neposkvrněnou krajinu, ve které jsou české vesnice situovány.
Přestože Svatou Helenu nově obklopují obří větrné elektrárny, které snad až příliš výrazně kontrastují s idylickým rázem vesnice, má návštěvník pocit, že se zde zastavil čas. Ten ovšem zastavit nelze, a stárnutí populace v Banátu je proto realitou. Jak budou české vesnice vypadat za 20 let? Jak jim pomoci? Charita přichází s pomocí konkrétním lidem v konkrétních situacích. A to není málo.
Související
-
„Za 25 let se tu počet obyvatel scvrkl z 600 na 62.“ Šumice, poslední ostrůvek Čechů v Banátu?
„Tak nevím. Je to o nich nebo o nás?“ píše kněz a dokumentarista Jan Hanák ve svém Deníku Šumice koncem května 2017. Do Rumunska odjel s fotografy Romanem Francem a...
-
Splněný sen i tahanice o bydlení. Dokument Na skok do Paříže přibližuje život studentů Erasmu
Pohled turistů je mnohdy zkreslený. Život v Paříži není snadný, a často není ani trochu romantický. Své o tom ví studentky Tereza a Zuzana, i klarinetista Marek. Ja...
-
V Brazílii dodnes považují Jana Antonína Baťu za vizionáře. Nominovali ho na Nobelovu cenu
Zatímco v ČR se jeho rodině nedostalo ani odškodnění za znárodnění majetku. A jeho vnučka Dolores spí ve Zlíně v hotelu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
