V Brazílii dodnes považují Jana Antonína Baťu za vizionáře. Nominovali ho na Nobelovu cenu

14. červen 2017

Zatímco v ČR se jeho rodině nedostalo ani odškodnění za znárodnění majetku. A jeho vnučka Dolores spí ve Zlíně v hotelu.

Spisovatelka Markéta Pilátová se náhodou na kurzech češtiny potkala v Jižní Americe s vnučkou Jana Antonína Bati. „Umí výborně mluvit, ale nikdy ji neučili systematicky číst a psát.“ Na svého dědečka má prý Dolores spoustu vzpomínek. Z nich vznikla Pilátové poslední kniha S Baťou v džungli.

„Ten příběh mě zaujal, protože je to příběh českých dějin 20. století.“ Jan Antonín Baťa převzal firmu po tragické smrti svého nevlastního bratra Tomáše a dovedl ji ke světovému rozmachu. „Před nacisty pak emigroval do USA a později do Brazílie, kde rozjel kolonizaci tamního venkova.“

Baťa a brazilská Nobelovka

„Skoupil obrovská území a pak rozprodával půdu malým rolníkům, aby na nich chovali dobytek. Od nich vykupoval kůže na boty. Byl to racionální systém, který Brazilci dodnes obdivují. Nominovali ho dokonce na Nobelovu cenu!“ I v současnosti ho mají za vizionáře, který jim ukázal cestu k zemědělské reformě.

Psal básně, ze kterých vyplouvá jeho povaha. „Myslím, že byl temperamentní a upřímný, což ho stálo nepřátelství s Benešem a dalšími lidmi. Na druhou stranu byl racionální, protože si každou báseň datoval a sešity si pečlivě vedl. Zároveň byl vizionář až snílek.“

Baťovský domek pro vnučku

Markéta Pilátová

Po válce mu komunisti zabavili majetek a odsoudili ho za fiktivní zločiny. Jeho dcery a vnučka dosáhly jeho plné rehabilitace až v roce 2007. „Žádné odškodnění za znárodnění rodina ale nikdy nedostala.“ Když jeho vnučka Dolores přijede do Zlína, spí na hotelu.

„Uvažuje, že si koupí baťovácký domek, aby měla kde spát, když přijede. Nevím, jestli cítí křivdu, ale určitě smutek nad tím, co se stalo a mohlo být jinak,“ uvažuje Markéta Pilátová. Autorka by teď ráda ještě zpracovala příběh českých Němců z Liberce v Brazílii.

Logo
autoři: eh , Stáňa Lekešová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová