Když má být v knize ostré slovo, tak ho použiju. Neberu si servítky, přiznává spisovatelka Radka Třeštíková
Na kontě má už sedm knih. Bylo psaní té osmé něčím jiné? „Pro mě je to vždycky jiné. Psát ve stejné emoci by bylo psaní stále stejné knihy,“ vysvětluje autorka. Co všechno prozradila o své nové knize? Nahradí spisovatele v budoucnu umělá inteligence? Stírá se dnes hranice mezi realitou a fikcí? Proč ráda pozoruje lidi na ulici? Musí být s knihou spokojená, aby vyšla?
Knihu „Kde jsi, když nejsi“ prý psala ve zvláštním klidu a sebejistotě a ta ji neopustila bez ohledu na lehkou hysterii, která se strhla kolem. „Počítala jsem s tím. Se čtenáři to škubne, protože to není klasický příběh o lásce a hlavní postava není úplně inspirativní hrdinka.“
Jak je to s častými vulgarismy? „Mám ráda češtinu v celé její bohatosti. Takže když tam má být ostré slovo, tak ho použiju a neberu si servítky. Vytvořila jsem postavu, která tak mluví, protože jsem potřebovala, aby bylo nepochopitelné, proč se do něj hlavní hrdinka zamiluje. Aby bylo jasné, že to nebude mít jednoduché rozuzlení.“
Byl to zkrátka autorský záměr. „Mrzí mě, když to pak někdo spojuje se mnou.“ Mrzí ji i negativní recenze? „Nevadí. Vadí mi, když z toho cítím nepochopení textu, nebo mi do toho někdo vkládá záměry, které jsem nechtěla. Ohlasy většinou čekám různé a věděla jsem tentokrát, že se pohybuji na hraně,“ uzavírá Radka Třeštíková v Blízkých setkáních.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
