Kdo byli naši předci? Napoví pohádka stará 6000 let

Pohádky si lidé vyprávěli od nepaměti, dávno před tím, než je zapsali bratři Grimmové, Erben nebo Němcová. Existuje přitom několik typů pohádkových příběhů, které se vyprávějí v různých koutech světa v mírně pozměněných podobách.

„Literární historička z Portugalska a britský evoluční antropolog dali dohromady 247 typů pohádek, které dále zkoumali,“ uvedl v Meteoru biolog Jaroslav Petr. Byly mezi nimi příběhy o Červené Karkulce, o čertu a kováři, o krásce a zvířeti nebo o zlaté přadleně. „Vědci sledovali, jak se pohádky vyprávějí v různých částech světa různými jazyky v různých variantách,“ doplnil Petr.

Pohádky se vyvíjejí jako motýli

Vyprávění příběhů se v čase vyvíjí, podobně jako se evolucí proměňují živočišné druhy. „Představte si motýly, třeba babočky, kolik jich je druhů, některé jsou si velmi podobné, jiné se liší. Dá se předpokládat, že ti motýly, jejichž dědičná informace i vzhled se málo liší, tak se jako samostatné druhy oddělily relativně nedávno a mají blízko v minulosti společného předka,“ připodobnil Jaroslav Petr.

Podobně tedy i pohádky mohou mít společný „prapříběh“, který může napovědět, odkud přišli lidé, kteří ho kdysi vyprávěli. Určitou stopu nabízí pohádka o čertu a kováři.

Čert a kovář – pohádka stará 6000 let

Pohádka o zručném kováři, po jehož duši zatoužil ďábel, se podle slov Jaroslava Petra v různých variantách objevuje od Albánie, přes Česko a Slovensko, Španělsko a Portugalsko až třeba po Island. „Tahle pohádka je rozprostřená po celé Evropě. Podle nové studie je s vysokou pravděpodobností velmi stará, asi 6000 roků,“ zmínil Jaroslav Petr.

Pohádka o chytrém kováři, který vyzrál nad čertem, je stará tisíce let|foto:Fotobanka Pixabay

Čert v příběhu nabídne kováři, že ho naučí spojit jakékoli dva materiály výměnou za jeho lidskou duši. Kovář svou duši čertu přislíbí, zázračnou moc spojit dva materiály získá, ale čert nakonec ostrouhá. Chytrý kovář totiž svou nově nabitou dovednost využije ve svůj prospěch, když čerta přiková ke skále. Anebo ke stromu, to už záleží na jazykové variantě té které země, kde se pohádka vypráví.

Jak poznáme předka podle pohádky

Čeština, podobně jako většina evropských jazyků, vychází z původního praindoevropského jazyka. Odkud na náš kontinent přišli první Indoevropané, není jisté. Jsou v zásadě dvě teorie.

„Jedna tvrdí, že to byli lidé jámové kultury, pastevci, z oblasti jižního Ruska na sever od Černého moře. Druhá teorie se přiklání k tomu, že jazyk přinesli zemědělci z Blízkého východu před 8 až 9 tisíci lety,“ řekl Petr a dodal: „Právě pohádka o čertu a kováři ukazuje, že teorie o lidech jámové kultury je příhodnější, protože ti na rozdíl od prvních zemědělců už uměli zpracovávat kovy.“

O tom, jak Karkulka potká tygra

Na rozdíl od tisíce let staré pohádky o kováři a čertovi je tradiční příběh o Červené Karkulce a vlkovi mladší, než by se mohlo zdát. „Vyvinul se z pohádky o neposlušných kůzlátkách. A i když se říkalo, že pohádka o Karkulce přišla z Číny po Hedvábné stezce, tak nové analýzy ukázaly, že v Číně je ta pohádka relativně mladá a dostala se tam z Evropy,“ sdělil Jaroslav Petr. Číňané si pohádku o Červené Karkulce navíc uzpůsobili. Místo vlka, který je pro čínskou kulturu pozitivní postavou, v ní babičku a Karkulku ohrožuje tygr.

Ozdravná role pohádek

„Pohádky mají ve společnosti velmi důležitý úkol. Učí nás, co je správné a co špatné,“ podotkl Jaroslav Petr a připomněl příběh o Honzovi na cestách, který se rozdělí s potulným stařečkem o svou poslední buchtu. „Je to vlastně výuka dětí, aby se uměly rozdělit, aby nebyly sobecké. Pohádky přinášejí principy, na kterých je vybudovaná civilizace – altruismus a dobro vítězící nad zlem. Společnost, která umí spolupracovat, nakonec prosperuje mnohem lépe než společnost sobců,“ uzavřel téma pohádek Jaroslav Petr.