Karafiát na zahradě
Karafiáty známe hlavně jako řezané květiny. Rod Dianthus (hvozdík, karafiát) je však dosti rozmanitý. Známo je kolem 300 botanických druhů a nespočet odrůd a kříženců byla vyšlechtěna.
Najdeme mezi nimi i drobné druhy karafiátů vhodné pro květinové záhony, skalky, suché zídky i nádoby.
Mají dlouhou historii
Ostatně karafiáty se v českých zahradách pěstují již asi 200 let a svého času to byly jedny z nejoblíbenějších a nejčastěji pěstovaných skalniček i okrasných květin.
V zahradách i dnes najdeme nejčastěji vytrvalé nižší druhy tvořící trsy či polštáře nádherně kvetoucí v barvách od bílé přes růžovou, červenou, tmavě vínovou až nafialovělou, jednobarevné i v kombinaci barev.
Karafiáty kvetou od května až do září.
Co potřebují
Na péči jsou vcelku nenáročné, vyhovuje jim plné slunce, hlinitopísčitá až štěrkovitá půda chudá na živiny a opatrná zálivka – sucho snesou spíše než přemokření.
Vhodnými společníky na skalkách jsou pro karafiáty například nízké plamenky, rozchodníky, netřesky, nízké druhy kosatců, skalkové tulipány a další rostliny vyžadující sušší slunné prostředí a chudší písčité až kamenité půdy.
Hvozdíky množíme výsevem i dělením trsů a jednotlivé druhy a odrůdy se mezi sebou celkem snadno kříží.
Že jsou karafiáty nádhernými květinami, to dokládá i název rodu Dianthus. Znamená volně přeloženo „božský květ“ a je složen z řeckých slov dios = bůh a anthos = květ.
Další informace najdete v internetovém Receptáři na webu www.iReceptar.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
