Jožo Ráž: Kdyby bylo po mým, už jsem skončil. Už toho mám dost

František Ringo Čech: Mým dnešním hostem je slavný Jožo Ráž. Hochu, buď zdráv. Jožo, z jaký jsi rodiny? Jsi dělnicko-rolnického původu, jsi intelektuál nebo jsi z buržoazní rodiny?

Jožo Ráž: Takové úřednické rodiny. Matka i otec byli úředníci. Střední stav. Otec ještě za kapitalismu měl maličkou firmičku, takže byl považovaný za kapitalistu. A tak jsme to neměli moc dobré. Musel do výroby a roky tam pracoval. Neměli jsme moc peněz. Takže taková spíš chudá úřednická rodina. Na první kytaru, základní baskytaru, jsem si ve 14 musel půjčit od otce a potom jsem mu to splácel. Chodil jsem po sousedech a prášil koberce a vydělával. Tu kytaru už nemám.

Jaká hudba zněla z Československého rozhlasu, co jste poslouchali s maminkou a s tatínkem? Co hrála Bratislava v době, kdy jsi byl čtyřletý pachole?

Já jsem moc muziku nikdy neposlouchal. O muziku jsem moc neměl zájem. U nás doma museli všichni povinně do hudební školy. Mě chtěli dát na housle. Když jsem řekl, že spáchám sebevraždu, tak mě omilostnili a chodil jsem na klavír jako moje sestry. Sedm let. A taky mě to moc nebavilo. Ale dalo mi to základy.

Která byla první kapela, do který jsi jako puberťák vstoupil a s kým jsi hrál?

Začal jsem s Elánem a s ním asi i skončím. Nikdy jsem s nikým jiným nehrál. Bylo to někdy v 68., když jsme založili kapelu. Už 40 roků to držíme při životě. A kdyby bylo po mým, tak já už bych skončil. Já už toho mám dost. Ale kapela chce vydělávat peníze, jsme slavní, jde to. Tak musíme hrát ještě kvůli členům kapely, kteří splácejí dluhy.

Logo|foto:Český rozhlas

Ty jsi skladatel hudby?

V první řadě nejsem skladatel. Já jsem v první řadě zpěvák. A skládal jsem jen proto, abych mohl přežít. Protože když jsi neměl nějaké autorské honoráře, tak jsi nepřežil v kapele. Takže já skládám, jen když je smlouva tři měsíce po vypršení a už jsou všelijaké hrozby. Potom si něco napíšu.

Kdo byl dominantní v Elánu?

V Elánu jsme měli velmi vyrovnanou, demokratickou společnost. Vašo, Jáno Baláž a já jsme byli hlavní lídři. A my tři jsme to velmi demokraticky řešili anonymně. Nic se nedalo oklamat, nic se nedalo nějak dohodnout. Anonymním hlasováním se rozhodovalo všechno. Proto jsme měli takovou čistou psychohygienu.

Zkoušíte furt?

No, tak určitě. Když chceme něco odprezentovat, tak určitě zkoušíme i před koncerty, i při nahrávání. Samozřejmě. Jáno postavil výborné studio. Tam se sejdeme, tam můžeme pracovat v pohodě, potichu.

Jožo, teďka taková otázka, nemusíš mi na ní odpovědět, ale není to žádná bulvární hanebnost. Který z českých interpretů je ti blízký naturelem?

Mně se v poslední době líbí hlavně Klus. To je podle mě výborný člověk, výborný entertainer. A z žen Lo Hrůzová, se kterou jsem nahrál i písničku. Takový neznámý mladý talent. Objevila se v nějaké soutěži, já jsem viděl video a řekl jsem si: „No, tak s touto bych mohl.“ A zavolal jsem jí.

Byli jste někdy propojeni třeba s filharmonií nebo se symfonickým orchestrem? Dělali jste takový pokusy?

Za ty roky už jsme zažili opravdu všelico. Nahráli jsme i s orchestry. I s Lúčnicí jsme měli program...

A co maléry s režimem?

My jsme to dělali velmi rozumně a inteligentně, aby nás na něčem nenachytali. Ale přesto se stalo, že přišel příkaz nás zakázat, zrušit. Přišlo to z Prahy, že jsem řekl na nějakém koncertě, že největší bojovník za mír byl John Lennon. To považovali za protistátní, tak řekli: „Zakázat Elán.“ My jsme šli k našemu ministrovi Válkovi a on řekl nakonec: „No, managovat vás nebudu, ale hrajte.“ A tím jsem byli zachráněni. Takže kdyby nebylo jeho, už nehrajeme.

Logo|foto:Český rozhlas

Jožo, co posloucháš za muziku, když si chceš udělat pohodu? Kromě Elánu...

Elán si nepouštím určitě. Ale já moc muziku neposlouchám. Jenom tak jednou za rok si pustím vinylovou desku Chicago, když jsem sám s cigárem a se sklenkou whisky a víc nepotřebuju.

Na závěr se vždycky ptám, je to strašný klišé a posluchači se určitě smějou: Jožo, co bys vzkázal mladejm hudebníkům a interpretům do života? Zkušenost Jožo Ráže, tak teď to bude bomba, co jim doporučíš?

Já jim doporučuji žít a nechat žít a v žádném případě se nevzdat, prostě neskončit s tím. Dělat to, až dokud se to nepodaří.

Řekls to líp, než jsem čekal. Můžu tě jenom pochválit. Jožo, bylo mi velkým potěšením, pozdravuj všechny v Bratislavě, který ještě přežili. A doufám, že se ještě někdy před smrtí potkáme osobně.