Josef Baxa: Kajínkovi bych milost určitě nedal

29. květen 2017
Jiří Kajínek opouští věznici Rýnovice

Prezident Miloš Zeman udělil milost asi nejznámějšímu českému vězni. Svůj krok obhajuje pravidlem soudců „in dubio pro reo“ (v pochybnostech ve prospěch obviněného). Mohl to vůbec udělat? A má institut milosti u nás ještě nějaké opodstatnění?

Pravidlo „in dubio pro reo“ se využívá v případech, kdy i po obstarání a provedení všech důkazů zůstávají pochybnosti. „Ty tady ale nebyly,“ upozorňuje Josef Baxa. „Všechny soudy, a nebylo jich málo, několikrát soudily, přezkoumávaly, dokonce i z hlediska možného porušení zákona, rozsudek ale ponechaly.“

Když navíc začnete vysvětlovat, tak taky jakékoli soudní rozhodnutí zpochybňujete. „A prezident není soudce,“ říká předseda Nejvyšší správního soudu. Má vůbec institut prezidentské milosti v našem právním rámci místo?


Možná tady existuje řada dalších skutečně sporných případů, kolem kterých se ale nevytvořil takový mediální humbuk.

Milost patří do středověku

„Já bych řekl, že skoro ne. Je to jeden z historických reliktů z doby, kdy tady nebyla žádná dělba moci a o vině nebo trestu rozhodoval panovník sám.“ K tomu se kdysi klonil i Zeman, když při svém zvolení tvrdil, že institut milosti představuje monarchistický projev ústavy a že ho využívat nebude.

Teď prezident zase říká, že každé pravidlo má své výjimky. „Ti, kteří právo udělit milost mají, budou vždy vystaveni pokušení ho využít. A třeba z ní udělat nějaký politický nástroj. Milost ale prostě nemá nic společného s moderním pojetím spravedlnosti,“ myslí si soudce.

Havlova milost

Něco jiného podle něj představují případy milosrdenství nebo hromadná amnestie tam, kde se společnost chce vyrovnat s minulostí a kde je dost nepředstavitelné, že by se mohl individuálně řešit každičký případ. „Myslím třeba Havlovu amnestii v roce 1990.“

Kauza Kajínek