Josef Baxa: Češi chodí k soudům až moc často
České soudy jsou zdlouhavé. Často se mluví o možnosti zrušení okresních soudů. Jsou opodstatněné?
V ČR existují organizačně čtyři články justice: okresní, krajské, vrchní a nejvyšší. Ale z hlediska procesního máme stupně tři: první stupeň, odvolací soud a pak nejvyšší soud. „To je určitá anomálie,“ říká Josef Baxa. Vznikají spory o to, kdo má co dělat. Není to ale tím, že Češi chodí k soudům moc často?
„Chodí,“ směje se předseda nejvyššího soudu. „Ale má to objektivní příčiny.“ Dříve se řešila spousta sporů mimosoudně. Fungovaly tady normativní autority, které usmiřovaly: učitel, farář... „A to dneska nefunguje a se vším se běží k soudu. Ale soudy nemají být jediným místem, kde se konflikty řeší.“
Zdlouhavost českých soudů
Každé malé město má svůj vlastní soud. I když za posledních sto let se soudní organizace u nás měnila několikrát (a vždycky vedla k redukci počtu soudů až na dnešních 85). Podle Josefa Baxy je právě organizace jedna z příčin zdlouhavosti české justice.
„Mezi soudními kraji jsou až trojnásobné rozdíly v délce řízení. Mezi jednotlivými okresy jsou až šestinásobné. To víme už mnoho let,“ říká předseda Nejvyššího správního soudu ČR. „V Holandsku taky měli kolem 80 prvostupňových soudů. A teď jich mají 24 a 2 odvolací soudy. A je to racionální.“
Návrh Josefa Baxy
14 prvostupňových soudů (podle počtu krajů)
3–4 odvolací soudy (místo současných dvou vrchních)
1 nejvyšší.
Soudky a soudečky
„Když malinké soudy dojdou do běžných personálních potíží, že někdo onemocní nebo odejde na rodičovskou dovolenou, tak najednou je tam velký problém. Nemluvě o kvalitě. Mezi soudci musí probíhat živá debata, což je možné jen na středně velkých soudech.“
Protože každý soud, ať je jakkoli velký, musí pobírat veškerou agendu. „Pak pochopitelně to, co někde dělá soudce rutinně, soudci u malého soudu takový případ přijde jednou za dva roky. A jeho odborná výbava k projednání je pak menší.“
Poslechněte si záznam v Archivu pořadů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.