Jiří Pondělíček: Nový velvyslanec USA v Česku? Polsko by tak dlouho nečekalo. Je pro USA větší spojenec

Amerika má profesionální diplomatický sbor. Přesto mnoho lidí na pozicích velvyslanců jsou ti, kteří pomáhali prezidentovi v kampani nebo patří mezi jeho spojence. „Je to jakási odměna. A i Bijan Sabet byl odměněn. Patří totiž k velkým podporovatelům Joeho Bidena,“ vysvětluje výběr nového velvyslance amerikanista Jiří Pondělíček.

Čuch na úspěch

Bijan Sabet se doteď pohyboval v prostředí technologických firem, kde zastával vedoucí pozice. Jeho investiční firma Sparc Capital investovala do mnoha úspěšných firem, mezi jinými třeba do Twitteru. „Má tedy rozhodně čuch na úspěch. Jak se to projeví na jeho velvyslancování, je ale otázka. Zkušenosti s diplomacií nemá žádné.“

Čtěte také

iROZHLAS

Velvyslancem USA v Česku se stane investor Bijan Sabet. Americký Senát schválil jeho nominaci

Jisté je, že k prioritám nového velvyslance Spojených států v Praze bude patřit rozvoj americko-české bezpečnostní spolupráce včetně podpory vyjednávání o českém nákupu amerických stíhaček F-35. Další důležitou součástí agendy bude podle Pondělíčka rozšíření atomové elektrárny v Dukovanech, pokud dojde na tendr.

Zatímco podpora amerických firem v zahraničí patří k běžné velvyslanecké praxi, to, že byl post v Praze dlouhou dobu neobsazený, rozhodně běžné není. „Nejsme v tom ale sami. Několik dalších velvyslanců Senát potvrdil až teď v prosincovém sezení. Vzhledem k ruské agresi proti Ukrajině a významu naší spolupráce to ale samozřejmě vyvolávalo minimálně zdvižené obočí a jistou symboliku to má,“ domnívá se amerikanista.

V Polsku by se to nestalo

Chtě nechtě to totiž vyvolává otázky, jak vůbec americká diplomacie vnímá Českou republiku a jiné země střední Evropy v rámci partnerství a spojenectví. „Jsou samozřejmě významnější země, kde by si Joe Biden zřejmě nedovolil nechat diplomatické místo tak dlouho neobsazené. My jsme malá země. A i když jsme v současnosti v bezpečnostní oblasti velice důležitým partnerem, Polsko je významnější,“ je přesvědčen Pondělíček.

Nejenom svojí velikostí, ale hlavně tím, že Poláci budovali transatlantické spojenectví velice sebevědomě a vědomě bez ohledu na to, kdo byl zrovna u moci. „Dokázali si tím získat důvěru Američanů. A byť si možná více rozuměli s Donaldem Trumpem, i co se týče třeba vztahu k manželství homosexuálů nebo potratům, dokážou tyto postoje nepromítat do zahraniční politiky a uvědomují si, že navázané spojenectví je otázka generační, nikoli jedné vlády. A podle toho se i chovají.“

Dobře to bylo vidět třeba na případu zrušeného radaru. „Česká společnost dávala najevo, že o to příliš nestojí. Vláda příliš aktivní ve vyjednávání náhrad nebyla. Zato Poláci dokázali Ameriku dotlačit k rozmístění alespoň části náhradního systému. Bližšími spojenci jsou tedy hlavně proto, že dokážou často mnohem lépe spolupracovat,“ uzavírá Jiří Pondělíček.