Jiří Hošek: Lovely

V polovině 90. let tehdy nejlepší kanadský tenista Greg Rusedski usoudil, že ve své vlasti nemá dostatečnou podporu a rozhodl se reprezentovat Velkou Británii. Jeho výkony šly skutečně celkem strmě nahoru.

Po nějaké době se novináři na tiskové konferenci zeptali slavného hráče André Agassiho, jestli pozoruje na Rusedském od jeho konverze z Kanaďana v Brita nějaké výrazné změny. „Vlastně ani ne,“ odvětil Američan. „Jen Greg začal používat některá zvláštní slova. Jako třeba,“ ano, tušíte správně, „lovely.“

Slůvko, u kterého vám slovník nabízí varianty „krásný, rozkošný nebo půvabný“, je v podstatě jedním ze základních stavebních kamenů mluvy Britů, resp. hlavně Angličanů. Lovely je počasí, jídlo, domácí úkol, prostě skoro všechno.

„Oh lovely,“ reagujete na silně nudné vyprávění vašeho známého v okamžiku, kdy spěcháte na schůzku a vysíláte zdvořile signál, že už vážně musíte jít. „Lovely“ je ale taky v podstatě jakákoli, alespoň trochu milá osoba, i když ji třeba vůbec neznáte. To byl prvek, který mě po příjezdu na ostrovy poněkud zaskočil.

Když jsem si na londýnském nádraží St. Pancras kupoval lístek na vlak, čekal jsem od asi 60leté pokladní ledacos, ale nikoli otázku: „Tak kam to bude, lovely?“

Když v Anglii neprší, je „lovely“ sousedova kočka, váš dědeček a šéfa na pracovišti tohle označení jistě taky neurazí. I když tam bych doporučoval dát si pozor. Ono „lovely může mít v některých situacích taky dost intimní nádech.