Je třeba se bát geneticky modifikovaných potravin? „Z moderních Mičurinů strach nemám,“ říká odborník z VŠCHT

„Naše obavy pramení z neinformovanosti. Člověk šlechtil odjakživa a vždycky se snažil získat rostlinu s nějakými výhodnými vlastnostmi,“ říká Tomáš Macek z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze.

Moderní Mičurinové pracují chytře

„Starší generace pamatuje Mičurina, jak štětečkem opyloval jablka a po několika desítkách let vyhodnocoval nejlepší odrůdy. Ale doba pokročila a moderní Mičurinové využívají genetiku a biotechnologické postupy. Dříve se zdlouhavě sledovalo a vyhodnocovalo, co jak zmutuje. Dnes vnášíte konkrétní gen, o kterém víte, jakou má funkci. Já z nich obavu nemám,“ vysvětluje.

Určité problémy podle Macka mohou existovat, a proto je nutné rostliny testovat. „Ale každá brambora a rajče může být za určitých podmínek jedovatá. Když je něco takzvaně bylinkové, neznamená to, že je to automaticky zdravé a neškodné. Rostliny dovedou produkovat i velmi ošklivé alkaloidy.“

Sběrače škodlivin

Rostliny ale mají i opačnou schopnost – přijímat, hromadit a zneškodňovat látky z půdy, vody i ovzduší. „Z okolního prostředí získávají mangan, hořčík, železo. Zkrátka všechno, co potřebují ke svému životu. A stejným způsobem dokážou přijímat a zneškodňovat i látky, které kontaminují životní prostředí. Bohužel v tom nejsou zrovna rychlé, zato jsou ale levné,“ vysvětluje Macek.

V Austrálii nebo Spojených státech se dokonce testuje možnost využít kontaminované plodiny k výrobě energie. Samozřejmě tak, aby se škodlivé látky v podobě popílku a polétavého prachu nedostaly zpět do ovzduší|foto: flickr.com , CC BY-NC-ND 2.0, WildEarth Guardians

Například topoly nebo vrby dokáží i ze spodní vody, pokud až tam sahají jejich kořeny, odstraňovat různé těžké kovy. V Austrálii nebo Spojených státech se dokonce testuje možnost využít je jako plodinu k výrobě energie. „Samozřejmě za podmínek, aby se kovy v popílku a polétavém prachu nedostaly zpět do ovzduší,“ dodává.