Jára Cimrman slaví. Vyšetřování ztráty třídní knihy pokračuje

Dne 8. listopadu 1967 proběhla premiéra hry Vyšetřování ztráty třídní knihy, která se hraje dodnes. Proto se tématem Příběhů z kalendáře stalo Divadlo Járy Cimrmana i Cimrman samotný. Pokud vás zajímá, proč v souboru žižkovského divadla nenajdete ženy nebo jak došlo k tomu, že se mezi neherce dostali i herci jako Vojta Kotek či Ondřej Vetchý, poslechněte si dnešní Příběhy z kalendáře.

První zmínka o Járu Cimrmanovi, naivním sochaři samoukovi a povoláním řidiči parního válce, se ozvala v rozhlasovém přenosu z Nealkoholické hudební vinárny U pavouka 16. září 1966. S nápadem založit divadlo, které by využilo humoru a poetiky zmíněného rozhlasového pořadu pak přišel scenárista a spisovatel Jiří Šebánek.

Reformátor školství i vynálezce jogurtu

Mezi zakládajícími členy divadla byl tehdy on, Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, Miloň Čepelka, jazzman Karel Velebný, sochař Jan Trtílek, rozhlasový redaktor Oldřich Ungr a režisérka Helena Philippová.

Jára Cimrman, který se stal pro divadelníky inspirací, byl opravdu všestranným člověkem. Kromě toho, že je mnohými považován za největšího českého dramatika, je také autorem projektu Panamského průplavu i libreta stejnojmenné opery, reformátorem haličského školství, spoluautorem první vzducholodi, porodním dědkem, zakladatelem loutkového divadla v Paraguayi i kriminalistické, hudební a baletní školy ve Vídni a v neposlední řadě vynálezcem jogurtu.

Další Příběhy z kalendáře poslouchejte online na webu Dvojky nebo v aplikaci mujRozhlas

autoři: Jan Kovařík , Tereza Stýblová , Filip Lukeš
Spustit audio

    Mohlo by vás zajímat

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.