Jan Werich si i v posledních dnech života uchovával neuhasitelnou zvědavost
Alespoň tak na známého herce a dramatika vzpomíná náš dnešní (31. října) host Jiří Janoušek, publicista, který vydal knihu rozhovorů s Janem Werichem. Právě totiž uplynulo 32 let od smrti této legendární osobnosti českého kulturního života.
První rozhovor s Janem Werichem udělal už v roce 1976. Tehdy mu položil otázku, proč nepíše paměti. „Trochu dotčeně se mě zeptal: Myslíte, že bych měl?“ O tři roky později se mu ale dramatik sám ozval. „Přišel mi telegram, ve kterém bylo napsáno: Milý Janoušku, jestli máte chuť si zase povídat, vězte, že jsem ve Velharticích.“ Když se publicista do obce vydal, zjistil, že Jan Werich zřejmě má zájem setkávat se, mluvit a možná se nepřímo vrátit k otázce psaní pamětí.
Náročná příprava
Než se Jiří Janoušek vrátil zpět do Prahy, domluvil se s hercem, že se s ním o několik měsíců později opět setká v hlavním městě. Z dalšího rozhovoru byl ale v mírném stresu. „Uvědomil jsem si, že jsou moje znalosti Voskovce a Wericha prabídné. Z FAMU jsem samozřejmě znal jejich filmy, které většinou točil Martin Frič. Věděl jsem, že existovalo Osvobozené divadlo, co znamenalo, odkud vzešlo. Byla to ale taková školní vědomost.“ Neznalost novináře na druhou stranu přinutila ke zvýšenému zájmu o tematiku. Šest neděl 8 až 10 hodin denně četl a v hlavě z toho prý měl pořádný chaos. „Snažil jsem se, aby byla má příprava poctivá. Dopadlo to ovšem tak, že byla velmi telegrafická.“ Janu Werichovi ale skutečnost, že má v některých otázkách mezery, nevadila. „Chtěl určité věci dávat do souvislostí, vidět, že ho někdo poslouchá a reaguje. Potřeboval reakci, to pro něj bylo klíčové. Já jsem jakoby zastupoval obecenstvo, které do jeho vyprávění vstupovalo.“
Rituál
Natáčení rozhovoru, které trvalo střídavě několik měsíců, bylo pro Jana Wericha jakýmsi rituálem. Práce s Jiřím Janouškem ho navíc bavila, což vyplývá ze zveřejněné dramatikovy korespondence. „Moc mě to potěšilo a zároveň se potvrdilo, co jsem cítil. Před rozhovorem se vždy oblékl. Vzal si košili, kalhoty, přestože celý den chodil v pyžamu a županu. Řekl bych, že měl pocit, jakoby stál na forbíně a musel pracovat, koncentrovat se. Nestýskal si a nefňukal. Pořád si uchovával neuhasitelnou zvědavost, a to mě nejvíc fascinovalo.“
Dramatický konec života
Život Jana Wericha byl, zejména ke stáří, dramatický. Podle Jiřího Janouška byl i v soukromí takový, jak ho lidé vnímají a znají. Prožíval ale velké krize. Jednak věděl, že je nemocný, jednak ho v 70. a 80. letech potkala veliká osamělost. „Žil v ústraní a měl velké trápení s dcerou, která pila. Rozvedla se a žila u rodičů s dcerou Fančou, kterou Jan Werich jako vnučku moc miloval. Trochu se o ni staral, což bylo v době, kdy už špatně chodil. Do toho všeho navíc propukla nemoc jeho ženy Zdeňky, kterou několikrát zachraňoval před smrtí, protože měla sebevražedné sklony. To všechno, ve spojení se společenským zavržením, byl docela velký náklad. Domnívám se, že si myslel, že prožil šťastný život. Zároveň měl ale zřejmě pocit, že ho prožil jen kus a nezavršil ho. A podobně to možná vnímal i Voskovec.“
Více už si poslechněte sami v audiozáznamu rozhovoru Martiny Kociánové s publicistou Jiřím Janouškem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
