Protivníkem Jamese Bonda ve filmu Žiješ jenom dvakrát byl původně Jan Werich. Konečně víme, proč ho ve filmu (téměř) nevidíte

„To je tak. Ozval se z čistého nebe hlas pana Salzmanna, Brita, takto poslední dobou producenta Jamese Bonda, jestli prý jsem volný, že by mě nutně potřeboval na 6 týdnů do filmu po boku přítele 007,“ píše Werich Voskovcovi 1. října 1966.

Harry Salzman (správně s jedním n) byl kanadský divadelní a filmový producent, který spoluprodukoval devět bondovek. Od Dr. No (1962) až po Muže se zlatou zbraní (1974). Werichovi okamžitě zajistil vízum do Londýna, kde se bondovka natáčela (a ne tedy v Hollywoodu, jak se někdy píše).

„Posral bych se radostí“

„Věc má ovšem háček. Jak víš, James Bond není zadobře se SMRT ŠPIONOM (smersh) a to je komplikace. Rozhodl jsem se, že bude-li role a) pěkná, b) nikoli aktivně proti Našemu Bratru – the hell with him, c) dobře fundovaná, tak že to mrsknu. Já bych se totiž posral radostí být jednou z postav těch pohádek IanaBoženyNěmceFlemminga.“

Že věc dopadla, potvrzuje Werich o dva dny později. Do Londýna má odletět 23. října. Dopis podepisuje: „Tvůj Bloomfeld, odpůrce Bonda, t. č. ve službách Mao-a“. Voskovec jeho nadšení pro věc sdílí a svoji odpověď nadepisuje: „Goldfingře či Thunderballe či Doktore No.“

Placené prázdniny v Londýně

Oba natáčení vidí jako příležitost potkat se společně na „neutrální půdě“. Mělo to být poprvé, kdy se mohly potkat i jejich ženy. Werich Voskovce 1. listopadu uklidňuje, že volného času bude mít dost: „Mám vlastně placené prázdniny.“ Ale 22. listopadu mu telegrafuje, že odlétá zpět do Prahy.

„Já se nepohodl s produkcí, neb chtěli, abych dělal monstrum. Tak si vzali jinýho, ale zaplatili, co podepsali,“ píše Werich Voskovcovi hned v následujícím dopisu. Roli po Werichovi dostal Donald Pleasence. Ale aspoň jeden záběr z měsíčního natáčení s Werichem ve filmu prý najdete. Tady. Hned na začátku. Do času 00:06.

Hned na začátku scény můžete vidět nad ohybem křesla vlasy. Hledači filmových kuriozit se shodují, že jde o vlasy Jana Wericha. Jeho nástupce Donald Pleasence měl totiž pleš a roli Ernsta Stavra Blofelda odehrál úplně holohlavý, jak vidíte v dalších záběrech filmu You Only Live Twice (1967).

Voskovec: Vypadals skvěle, Jendo

The most sinister man: Jan Werich ve slavné bondovce Žiješ jenom dvakrát, v roli, kterou nedohrál (repro z knihy Jiří Voskovec a Jan Werich: Korespondence II, Akropolis 2007, str. 319)|foto:Rostislav Taud, Český rozhlas

„Ať už kdokoli byl proti tomu, abys tu roli dělal, byl vůl. Tvé pojetí mělo logiku a fištrón. Viděl jsem krásnou fotku tebe v roli, reprodukovanou spolu s chytrým tvým interviewem v Daily Mail. Vypadals skvostně. To ti přísahám co fan of James Bond´s pohádek, jak správně je nazýváš,“ uklidňuje Voskovec Wericha.

„Donald Plaisence (sic!), kterého znám, je moc dobrej herec – ale v tomto případě jaksi obviózní cast na tu roli. Obsadit ji tebou byl daleko imaginativnější nápad. Buchví, kdo to zobyčejnil. Nejabsurdnější je, že ty ses o to neucházel, že přišli za tebou!“ Na vině tedy byl skutečně jen casting. Kde se ale vzaly domněnky o špatném Werichově zdraví?

Werich by film nejspíš ani nedotočil

To vysvětluje dopis Werichovy manželky Zdenky. Podle všeho Werich během natáčení trpěl střevním katarem. Zdenka Werichová o natáčení v Londýně píše jako o „nemilém intermezzu“, které naštěstí kvůli přeobsazení Wericha nakonec dobře dopadlo.

„Nedovedu si představit, že by Jan byl film mohl ukončit. Hrál v hedvábném kostýmu v exteriéru a při jeho křehkém zdraví to by bylo bývalo o zápal plic. Znám svého Pappenheimského. Vlastně si Jehova skrzeva Saltzmana dobře počínal,“ píše Zdena Werichová Voskovcovi 19. prosince 1966.

Voskovec tehdy už zakoupené letenky stornoval. Oba se nakonec potkali až o dva roky později. V zimě 1968. Werich si po sovětské okupaci zajistil americké vízum jako reprezentant československého filmu. Krátce po příletu do New Yorku ale těžce onemocněl a v tamní nemocnici bojoval o život. Ten skutečný. Ne filmový.