Jan Jirák: Zestátnění veřejnoprávních médií? To by byl konec služby veřejnosti

8. listopad 2017

Hned po volbách zaútočil předseda hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) na veřejnoprávní média. Tomio Okamura prohlásil, že by se měla „zestátnit“. Mediální teoretik ale doufá, že k podobnému nápadu nenajde další spojence.

Skoro to vypadalo, že SPD Tomio Okamury chtělo veřejnoprávní média po volbách nějak potrestat. „Podporu nějaké další politické strany najdou obtížně. Přece jen je náš vztah k médiím veřejné služby příliš emocionální, než aby si na ně někdo troufnul sáhnout ve smyslu zestátnění,“ myslí si Jan Jirák.

Politici by ČT a ČRo řídili

Sám výraz zestatnění je u nás až příliš příznakový. „Působí to dojmem, že by se veřejnoprávní média měla nějak omezit, být pod silnou kontrolou.“ Proti Okamurovým výrokům se hned ohradil i generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral. Podle něj podobné výroky ohrožují demokratické principy v Česku.

Podle Jiráka by proces zestátnění znamenal změnu v ekonomickém chování České televize a Českého rozhlasu. Placené by byly ze státního rozpočtu a zřejmě by musela vzniknout i nějaká správní rada se zastoupením politiků.

Veřejnoprávní infotainment?

„Taky by to ale znamenalo konec toho, co si představujeme jako službu veřejnosti.“ Proč jsou ale veřejnoprávní média tak důležitá? Podle Jiráka představují garanci profesně získané informace, publicistiky, ale taky zábavy a umění.


Kořeny infotainmentu
Jsou ve zprávách o počasí. „Dřív byly děsně nudné: informace jako výška, tlak, teplota, rosný bod... Pak ale někoho napadlo, že když venku prší, může si vzít do studia deštník.“

Patří do média veřejné služby infotainment (zábavně podávané zpravodajství, které má vyvolat emoce)? „Určitá míra infotainmentu přijatelná je. Podat třeba i zprávy hravě a záživně je určitě možné. Ale ona hravost, ten entertainment, nesmí převážit nad tím info,“ myslí si mediální teoretik.

Role sociálních sítí?

Logo

„Pokud srovnáte svět masových médií (tisk, rozhlas, televize) se světem internetu, tak ta masová dřív vytvářela něco, co jsme měli všichni společného. To jsme pozbyli. Získali jsme interaktivitu, která nás, zdánlivě paradoxně, jen víc rozděluje.“

Na sociálních sítích se potkáváte jen s těmi, se kterými souzníte. A pokud se objeví někdo s odlišným pohledem, tak ho „až skoro ukamenujete“. „Vznikají názorové bubliny, samostatné komunity, kde se všichni utvrzují ve své pravdě. Zároveň to ale zvyšuje nesnášenlivost vůči jiným názorům ve společnosti,“ dodává Jirák.

autoři: vlk , lup , Jan Jirák
Spustit audio