Jan Jirák: Letošní předvolební kampaň je nudná a šedá. Všichni sázejí pouze na muže v brýlích

„Když se projdete městem, tak si určitě všimnete, že letošní hesla jsou pozoruhodně obecná. Nejběžnějším slovesným tvarem je infinitiv. Tedy ne ‚uděláme‘, ale je třeba ‚udělat‘,“ říká mediální teoretik Jan Jirák.

Dělala to jedna agentura?

Takové heslo se zbavuje jasného vyřčení, kdo má onu akci vykonat. Podle Jiráka to vypovídá především o tom, že většina politických subjektů se nechce k něčemu jasnému zavázat. „Když budu optimista, tak si myslím, že si chtějí nechat otevřené všechny dveře k případnému povolebnímu vyjednávání.“

„Pesimistická varianta, ke které se kloním, je ta, že strany čím dál tím méně mají co slíbit. Projevuje se tak, že velká většina stran sází na prezentaci obličeje,“ říká odborník. Podle něj také v kampaních převažují muži v brýlích.

„Trošku to vypadá, jako kdyby si strany nakoupily reklamu u jedné agentury. Stejnost prezentace je až nápadná,“ dodává. Letošní kampaň je podle Jiráka statická až nudná. A velmi málo příkladů profesionálního přístupu lze najít i v televizních spotech. „Vesměs to jsou šoty, které nápadně připomínají raná 90. léta. Především svým neumětelstvím.“

Kampaň má dvě vrstvy

Politické strany se každopádně více zajímají o moderní způsoby komunikace – například o sociální sítě. Ani zde se ale letos výrazný virální obsah neobjevil. „Už se stalo zvykem, že paralelně běží dvě kampaně. Jedna je oficiální, která se odehrává na billboardech, mítincích nebo v debatách. Druhá běží pořád a děje se v podobě různého napadání a očerňování protivníků,“ tvrdí.

Daleko více úsilí se věnuje druhé variantě neformální kampaně. „Platí, že nejúčinnější je ta reklama, o které příjemce neví, že je to reklama.“

Jak se prodává neštěstí? Jak si volební strany poradily se svou prezentací? Poslechněte si ze záznamu v Archivu pořadů.