Jak zahnat hady v mexické poušti? Podle Jiřího Bíny stačí zadupat

Na kole projel dvakrát Austrálii, Nový Zéland, severní Ameriku od Aljašky přes Kanadu po mexickou hranici, v sedle kola absolvoval i Japonsko.

Jezdit na kole začal po svých 50. narozeninách. Pár let potom si to zamířil rovnou na Nový Zéland. Dnes je mu 64 let a, jak říká, stal se "cyklovandrákem". Sám se svým kolem vyráží na několikaměsíční dlouhé cesty po celém světě. "Vycházím se sebou dobře. I když jsem rád, když cestou někoho potkám a mohu si s někým popovídat." Jízda na kole prý člověku přináší euforické stavy, které podporuje kopcovitá krajina, kdy nevíte, co se vynoří za zatáčkou.

Jeho poslední (sedmá) cesta vedla po Mexiku, kde strávil v sedle kola tři měsíce. Bylo to krásné i náročné zároveň. V poušti naměřil přes 50 stupňů a relaxoval ve stínu dopravních značek. "V těchto chvílích pomáhají iontové nápoje, zelený čaj a všechno večer vyrovná pivo." Mexická hranice s USA není bezpečná krajina, protože tam zuří boj mezi státem a drogovou mafií. "Měl jsem ale pouze drobný problém, kdy se mě na silnici snažil kdosi zastavit. Namířil jsem si to rovnou na něj a on včas uskočil," popsal cyklocestovatel nepříjemnou příhodu. V poušti přespával pod stanem. S všudypřítomnými chřestýši a další havětí si poradil jednoduše: "Na hady je nejlepší zadupat."

Hraniční přechod USA - Mexiko|foto: Miroslav Konvalina

Při cestě se dostal do nadmořské výšky 3650 metrů a za svůj největší sportovní výkon považuje to, že dokázal překonat naráz převýšení 1900 metrů. "Únava s člověkem udělá své, ale krizi jsem neměl." Přesně určené odpočinkové dny si nestanovuje a zastávky dělá na místech, kde se mu to zrovna zalíbí. Např. v Ciudad de México strávil týden. "Obyčejná silnice se při příjezdu postupně slévala v šestiproudou dálnici a hlavní zádrhel byl v tom, že se mne každý snažil předjet." Proto se tam pohyboval hlavně metrem, které je rychlým a hlavně levným dopravním prostředkem. Celodenní jízdenka vyjde v přepočtu na 4 koruny. Jakými řidiči jsou Mexičané? "Šoféři kamionů jsou ti nejohleduplnější a skoro všichni mě zdravili troubením nebo máváním. To bylo skvělé." Na venkově mu všichni hlasitě fandili, ale téměř nikdo netušil, kde leží Česká republika. Všichni si ale vzpomněli na Československo. "Škoda, že jsem se nenaučil víc španělsky. Před odjezdem jsem prošel prvních 12 lekcí z učebnice. Ta je ale člověku na cestách k ničemu. Věděl jsem např., jak se řekne sešit, ale neuměl jsem si říct o pitnou vodu." Umět dobře jazyk se prý v Mexiku vyplácí i proto, že místní lidé jsou velmi přátelští.

J. Bína si s sebou vezl počítač, aby si do něj mohl dělat poznámky z cesty. S připojením neměl potíže. "Internet je v Mexiku dostupný překvapivě všude. Zřejmě to podporuje místní vláda, protože internetové kavárny jsou přecpané mládeží a hodina stojí 7-8 peset, tedy asi 12 korun." Mexiko je pro nás levnou zemí. Slušná večeře s pivem vyjde v přepočtu na 150 korun. Ještě levnější je jídlo na tržištích, které si může našinec dopřát bez obavy z újmy na zdraví.

Zvláštní kapitolou jsou mayské památky a koloniální architektura. "Je jich sousta, ale nejvíce se mi líbilo na Yucatánu, kde je mnoho menších památek a málo turistů. Okolí je sice placaté, ale po absolvování horských pásem jsem se na rovinu upřímně těšil." Tříměsíční cestovaní se samozřejmě neobešlo bez spousty defektů, které cestovatele potkávaly skoro každý den. "Všude na silnicích tam mají retardéry a při jejich přejezdech dostává kolo docela zabrat." Nevyhnul se ani pádům. "Měl jsem dva a souvisely se silným větrem, který prý někdy dokáže srazit i náklaďák. Pak člověku nezbývá, než vést kolo vedle sebe třeba i několik kilometrů."

Mayská pyramida, Mexiko|foto: cruisebrothers.com

Chcete si poslechnout, jak dopadla exkurze v továrně na tequilu? Zajímá vás, kam se J. Bína chystá na další cestu? Poslechněte si v audiozáznamu rozhovoru s Vladimírem Krocem…