Jak z léčivých bylin připravit tinkturu?
Tinktury vyrábíme z čerstvých, ale i ze sušených částí bylin nebo ze sušených bylin rozdrcených na prášek.
Byliny macerujeme lihem různého ředění, od 40% až do 90%. Maceraci v lihu převzalo evropské bylinářství od arabských alchymistů, ostatně práve z arabštiny pochází slovo alkohol (arabské al–kahal doslova znamená nejčistší, nejjemnější podstata věci).
Klasický postup přípravy tinktury z čerstvých bylin je následující
Čerstvými, jemně nařezanými nebo natrhanými, bylinami či jejich květy naplníme čtvrtinu obsahu nádoby, nejlépe láhve, a byliny zalijeme lihem. Příslušné hodnoty jeho koncentrace najdeme například v Herbáři léčivých rostlin od známého bylináře Jiřího Janči. Pro sušené byliny je udáván váhový poměr drogy a lihu 1:5. Obecně řečeno, pokud použijeme 90% líh, většinou tím nic nezkazíme, ale pro přímou konzumaci tinktury musíme získanou tekutinu naředit alespoň na poloviční koncentraci. Obvyklá doba macerace je čtrnáct dnů.
Spagyrické potencování
Při výrobě tinktur můžeme místo obvykle uváděného protřepávání harmonizovat účinek tinktur tzv. spagyrickým potencováním. Postup je jednoduchý: směs v láhvi roztočíme, ráno dvanáctkrát ve směru hodinových ručiček a večer jednadvacetkrát proti směru.
Další zpracování
Tinktury užíváme buď v koncentrované podobě nebo v homeopatickém ředění. Po slití základní substance je možné byliny v láhvi nasáklé lihem znovu přelít destilovanou vodou (jinak se většinou vyhazují). Byliny pak louhujeme alespoň týden a louhování můžeme zopakovat dvakrát po sobě. Získáme tak výluh tzv. potence D3, v níž se tinktury užívají. Tuto potenci samozřejmě můžeme připravit i ze základní tinktury, kterou postupně naředíme destilovanou vodou v poměru 1:10. Obvyklé dávkování takto upravené tinktury je 10-15 kapek třikrát denně, v akutních případech až 30 kapek.
Celý text najdete v květnovém čísle časopisu Receptář.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
