Jak to vidí Vladimír Beneš - 30.4.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze profesor Vladimír Beneš. Dobrý den.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak v Tématu dne se zabýváme vzděláním, učením. Co by si podle vás měl člověk ze školy odnést?

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Znalosti a v současné době ono jde o to, z které školy. Já jsem někde viděl nějaké statistiky nebo respektive hodnocení škol a my jsme velmi dobří v tom začátku,tam, kde je to více méně memorování. To je staré Rakousko-Uhersko. Tam na špičce jsme my, Maďaři, Rakušani. Pak v tom středním školstvím se to začíná trošku měnit, vyrovnávat, my se začínáme propadat do prostředka. A ve vysokém školství pokulháváme. A co by si člověk měl odnýst? Tak z každé té školy něco. Tak z té střední tam nepochybně takový všeobecný rozhled, z té základní to úplně rozhodující. Asi bych tam teďka přidal počítače, protože v rámci alfabetismu už je to i práce s počítačem.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
My právě budeme mluvit zejména o digitalizaci školství.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
No, tak to je ono. A pak si myslím, že člověk by si měl odnýst ze školy v každém případě jazyk, angličtinu, přinejmenším tu angličtinu tak, aby se zcela plynně dohovořil, protože bez té to v současné době nejde. No a pak samozřejmě ty vysoké školy, to už je specificky dáno tím, co ta škola vyučuje.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Asi hlavně schopnost učit se.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Schopnost učit se,ale spíš schopnost nakládat s fakty, dokázat je analyzovat, dokázat udělat z té analýzy potom nějakou syntézu, dokázat přijít na to, kde jsou nějaké nedostatky. Umět přemýšlet, umět hledat prameny, umět s těmi prameny nakládat a umět z nich udělat nějaké závěry.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A z toho, co jste řekl, soudím, že máte dojem, že v tom máme určité rezervy, jak se říká.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Určitě, určitě, protože my učíme memorovat na medicíně kupříkladu i na té vysoké škole, tak ten začátek, ať člověk chce, nebo nechce, tak je to memorování, protože to je třeba anatomie.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Bez toho to nejde.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Bez toho to nejde. Ale pak už to začíná být zajímavé, jakmile se objeví fyziologie a patologická fyziologie, tak už to je více méně o tom znát vztahy, učit se zákonitosti a to už o memorování tolik není. Ale přece jenom začátek té vysoké školy pořád ještě více méně pokračuje v tom memorování.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pokud vím, tak zastáváte názor, že vysokých škol je u nás moc. Jak tomu rozumět?

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
U nás, my jsme si našli nějaké statistiky, že v Unii tolik a tolik obyvatel má vysokou školu nebo univerzitní vzdělání, rozhodli jsme, že to musíme mít taky a zjistili jsme, že těch škol, které máme, tak ty, že ten požadavek tak, aby každý byl sobě vysokoškolákem, nedokážeme pokrýt. Takže, vzniklo ohromné množství různých univerzit a vysokých škol, soukromých, polosoukromých a samozřejmě všichni nebo většina z nich, pro ně to možná je dobrý byznys, to já nevím, ale předpokládám, že ano. Přišli na to, že u nás není dost kompetentních pedagogů. To je teďka ten problém třeba těch profesorů, kteří pokrývají výuku na pěti, šesti školách. A samozřejmě, jakmile něco začnete takhle rozšiřovat, tak jde dolů kvalita. To je nepochybný, když nemá člověk tu logistiku a když nemá to hardware k tomu, to znamená ten solidní učitelský sbor, tak tou, tím ředěním ta kvalita jde dolů. A samozřejmě také se uvolnily přijímací řízení, takže de facto každý se na tu vysokou školu dostane a ta úroveň školství jde dolů nepochybně.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Máte dojem, že to souvisí s tím, že jsme tak trochu posedlí tituly?

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Určitě, to je taky asi dědictví Rakouska-Uherska ty tituly před a za, vládní rada a co já vím. To určitě hraje roli taky.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mnozí si stěžují, že řemesla u nás scházejí na úbytě. Souhlasíte s tím, máte takovou zkušenost,že je málo dobrých řemeslníků?

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Určitě, určitě. Ale teď jsem na to narazil kupodivu v Anglii u jednoho kamaráda, který si stěžoval právě na to,že všichni mají už vysokou školu a on nesežene instalatéra. A když přijde instalatér, tak je to Polák nebo Čech nebo někdo takový a ten klidně může být obdán akademickými titulem také, že. Ale je fakt, že to, co se říkalo,že řemeslo má zlaté dno, tak to už dávno neplatí a to školství, to učební nebo jak se to jmenuje, takové to, jak to končilo maturitou, tak to asi zachází dost na úbytě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No a jak to vidíte s naším kutilstvím? Vy sám musíte mít šikovné ruce už z povahy vaší profese. Děláte si něco doma sám?

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Ne. já už jsem to několikrát říkal, že jedna z věcí, které si nesmírně považuji, je profesionalita. A proč bych já amatér si lehl o víkendu pod auto a zíral na to, že motor je vpředu. To mně připadá jako úplně hloupé a stejně tak mi připadá jako úplně hloupé cokoliv, nějakou takovouhle činnost vyvíjet, protože na to je nějaký profesionál. Nikdo nemá jako koníčka nebo jako kutilství neurochirurgii, že by si doma po večerech někde operoval. Přijde za mnou jako za profesionálem a očekává profesionální péči. No, tak já stejně tak očekávám, že mi něco takového udělá profesionál. A dá se říct, že tohle to já naopak živelně nesnáším to kutilství, i když chápu, že to může někoho bavit. Ale mně to připadá jako takový trošku relikt komunismu,kdy jsme si museli tohle to všechno dělat, že jsme do toho byli nuceni. Dokonce i to bylo včetně těch chalup, taková jakoby vnitřní emigrace. Ten režim byl rád, že nezlobíme, že si hrajem a mně to bylo protivní už v té době.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Poznamenává profesor Vladimír Beneš, náš dnešní host v pořadu Jak to vidí. Vladimír Beneš je naším dnešním hostem. Posloucháte Český rozhlas 2 - Praha, pořad Jak to vidí. Tak lékařská péče je stále na vyšší úrovni. Zákonitě je také nákladnější a ve vašem oboru asi to platí obzvlášť. Jak se díváte na nutnost koncentrace lékařské péče do specializovaných center? Ptám se zejména proto, že teď nedávno na to téma byla konference.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
My jsme měli v úterý, jsme organizovali konferenci a více méně to byl ministerský požadavek nebo ministerské zadání a tam je vcelku logické to, že koncentruji-li něco, tak zvýším kvalitu. Ono je totéž, co to školství ve skutečnosti, o čem jsme mluvili. A koncentruji-li tu péči do míň míst, která dobře vybavím nejen přístroji a lůžky a vším, ale i personálem logicky, tak ta péče je daleko lepší, daleko kvalitnější a ve svém důsledku i daleko lacinější. To je to, co se dnes objevuje v medicínský literatuře hodně a říká se tomu volume dependent outcome a cost efectimes. To je výsledek závislý na objemu, to je velmi logické v chirurgických oborech. Čím víc toho odoperuji, tím lepší mám výsledky, tím také léčím laciněji, protože ty komplikace něco stojí a mám na to taky lepší vybavení koncentrovaný. Ale ono to kupodivu, a tím jsem byl před lety překvapen, platí i u úplně interních, kde by třeba v onkologii by si člověk řekl, fajn, mám-li tento názor nádor, tak udělám B, pak udělám C a budu tím pokračovat. Ono to tak neplatí. Tam jsou výsledky markantně rozdílné, jestli třeba to oddělení ošetří 500 nemocných s nádorem anebo 5000. Ty výsledky u toho, kde jich ošetří 5000, jsou dramaticky lepší,ale dramaticky, i když je to totéž a není tam žádný manuální um tak jako v chirurgii. A to je cost efektivita, protože tím samozřejmě to všechno vyjde mnohem laciněji. Takže, jediné náklady navíc je tam, že ta babička z té horní dolní musí dojet někam do centra.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, právě to je nutno stále vysvětlovat. Jednak tedy prolomit stereotyp myšlení v tom smyslu, že lékařská péče zkrátka nemůže být zadarmo,to je první bod. A potom ten druhý, že ta představa, že stejně kvalitní péče bude pro každého v okruhu do 20 kilometrů, je neudržitelná. Chvilku to bude trvat.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
To bude trvat dlouho, to bude trvat dlouho, protože vždycky se objeví v televizi taková ta plačka, která řekne, ježíšikriste, já nevím, co budu dělat, když mi zdraží známku o 5 halířů nebo když mi zruší nemocnici tady u nás, která má 10 lůžek a 2 doktory. Tohle to všechno u nás přežívá ze zcela nepochopitelných důvodů, protože já si myslím, že každý se může kouknout na mapu Evropy a ta země je malá. Vy ji přejedete autem za tři hodiny z jednoho konce na druhý. A v medicíně u akutních stavů těch vrtulníků už je rovněž dost. Takže, ta dostupnost, ta dosažnost časová je vcelku bezproblémová. Pokud by třeba pražské nemocnice měly opečovat celý Středočeský kraj a ještě okolí,tak ten dojezd i těch sanitek je do hodiny, do 40 minuty. Takže, udržovat ty malé nemocnice nebo ty malé školy, to už je jedno, že jo, je vcelku nesmysl, protože vždycky to, co je větší, to, co je koncentrovanější a kde je ten personál jako víc fokusovaný nebo nasměrovaný na tu určitou problematiku, tak je daleko kvalitnější. Tam ten rozdíl může být opravdu dramatický.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Existuje nějaký jednotný systém hodnocení právě nemocničních zařízení tak, aby třeba to bylo přehledné pro pacienta.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Tady je několik systémů hodnocení. Jeden ten systém hodnocení samozřejmě mají k dispozici pojišťovny, které to můžou hodnotit z finančního hlediska. Tam pak ty centra samozřejmě jakoby náklady vyjdou daleko výš. Ale potom náklady na jednoho pacienta budou daleko nižší nežli v těch menších zařízeních. Co se týče kvality péče, tak to se dá hodnotit u nikolivěk léčebných výkonů,ale u takových těch statistických, kde děláte něco, abyste něčemu předešel. A u nemocí, které jsou, řekl bych, uniformní. V tomhle tom má ohromnou výhodu kardiologie, kardiochirurgie, protože to je jeden typ populace, nad 50, dejme tomu, jedna nemoc, vždycky za tím je ateroskleróza a jeden, dva výkony. Revaskularizace nebo nějaké ty stenty do koronárních tepen. A to se strašně snadno hodnotí. U nás už je to prakticky nemožné, protože když bysme vzali tu paralelu mezi tím cévním onemocněním, tak cévní onemocnění mozku je ohromně široké a pestré, takový balík sběrný nemocí, kde je ischemie, nedostatek krve, to by ještě hrálo dohromady s tím kardio, tam to taky umíme takhle hodnotit, ale pak tam jsou krvácivé stavy, krvácení z aneurizmatu, krvácení do mozkové tkáně, pak tam je plno vzácných nemocí,takže tam už to tolik hodnotit nejde z hlediska té kvality, tam už to musí být ohromná čísla a u vzácnějších nemocí sehnat sérii, já nevím, 100, 150 nemocných, aby to bylo dobře srovnatelné třeba s cizinou, protože nemá smysl se srovnávat nějak moc tady u nás, ale člověk musí jako tu referenci brát, dejme tomu, západní Evropu nebo Ameriku, tak to už je složité.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, podle vašich poznatků, když zůstaneme u vašeho oboru, jak si stojí tedy Česká republika?

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Česká republika v té kardiologii to vím, že tam si stojíme velmi dobře. V neurochirurgii jako takové na tom vůbec nejsme špatně. Tam si myslím, že jsme minimálně evropský standard. V některých oblastech jsme si lepší. Ale zase na druhou stranu nutno přiznat, že v některých oblastech jsme na tom hůř. Tam kupříkladu my jsme dost dlouho pokulhávali v traumatologii, v úrazech mozku, protože to nikoho moc nebaví, to je takový chmurný oddíl neurochirurgie, nepříliš zajímavý a moc tam není chirurgicky vzrušujícího. A to se dramaticky změnilo ve chvíli, kdy jsme založili traumacentra. To je úplně stejný případ jako třeba teďka ty komplexní centra na cévní onemocnění. Ta traumacentra velmi dobře fungujou, ty záchranné služby vědí, kam mají toho pacienta vést, protože u nás se vozí do nejbližšího zdravotnického zařízení a to nemusí být to správné. Postel najdete pro každého,ale málokdy je to správná postel. Ale teďka, když je jasně dáno, je toto traumacentrum, fajn, tam jsou na tom zvyklí, tak zase už získáváte velký objem, zase už tam máte to vybavení, zase už tam je ten personál a ty výsledky samozřejmě se začínají zlepšovat. Takže, v téhle té oblasti jsme už, myslím, taky na úrovni toho,kde jsou na západ od našich hranic. V té cévní problematice neurochirurgie vždycky se pohybovala minimálně na tom středu evropském, v některých částech zase výš. Ale to je dáno zase tím, že nás to baví všecky, protože to je taková vděčná oblast.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A co vás osobně baví nejvíc?

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Zrovna ta cévní problematika, ať už je to ischemie nebo krvácení. To je nezhoubné onemocnění.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak vlastně to téma, které jsme otevřeli, a to je koncentrace lékařské péče, zaznělo, pokud se nepletu, v rámci tedy zahajování osvětové kampaně pro léčbu a prevenci cévní mozkové příhody. Zeptám se, v čem spočívá tedy ta kampaň?

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Ta kampaň, to je ministerská aktivita. Samozřejmě, že by to mělo být něco podobného. A je to tak naplánováno. Tam nesmírně moc záleží na obecné populaci, nikolivěk na té odborné straně, ale na té obecné populaci. Tam totiž je jedna ohromná nevýhoda u toho cévního onemocnění mozku, ta nejčastější, ta ischemická příhoda, ona nebolí. Jakmile je bolest u toho, tak ten nemocný do té nemocnice jde. To píchnutí na hrudi v kardio, tak to samozřejmě do té nemocnice vede. Ale když ochrnete na půl těla, přestanete mluvit, tak ono to pořád ještě nebolí. Takže, ta kampaň, ať už to budou letáky, ať už to budou pořady v rádiu,v televizi nebo podobně, jako jsou ty šoty v televizi na karcinom tlustého střeva, teďka nesmírně cenná věc, tak v tomto duchu by to mělo bejt, aby ty lidi sami věděli, ano, teď je zle, teď je třeba, abych šel a vyhledal nějakou pomoc. Takže, jakýmkoliv směrem, letáky, příručky, rádio, televize, cokoliv, tak nasměrováno na obecnou populaci, protože ta odborná veřejnost o tom ví.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kolik lidí ročně u nás postihne takzvaná malá mrtvice?

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Malá mrtvice nebo velká mrtvice, ono je to jedno. Spektrum, to je jedno a totéž od začátku do konce. Od drobného krátkodobého, vteřinového nemožnosti hýbat prsty až po to ochrnutí půlky těla,tak to je pořád spektrum jednoho a téhož, tak těch ischemických máme v republice 50 tisíc za rok, což je ohromné množství. To jsou statistiky Ústavu zdravotnických informací a ta čísla nemusí být úplně přesná, protože tam jsou kupříkladu opakované hospitalizace, chybně vykázaní nemocní,takže někde mezi těmi 30, 50 tisíci.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pojďme tedy přispět k té osvětě a říci, v čem spočívá zejména prevence cévní mozkové příhody?

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Ta prevence je obecná jako ve všem ostatním, zejména v té kardiologii. To znamená zdravý životní styl, to znamená hlídat si vysoký tlak, vysoký tlak je suverénně nejnebezpečnější rizikový faktor, takže ten opravdu nezanedbat, brát ty pilulky, co pacient dostane. Ty dietní návyky, ty se mění, že jo. Jednou se smí vajíčka, pak se nesmí vajíčka, takže podle toho se tak trošku chovat. Ale hlavně ten vysoký tlak, ten zdravý životní styl. A pak, pokud už nemocný kupříkladu je vyšetřován pro kardio příčiny nebo pro ischemickou chorobu dolních končetin, tak už zas ten zdravotnický systém v rámci takové jakoby prevence musí vyšetřit i cévy zásobující mozek, to dá logika věci a to se naštěstí už děje.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A je možné, když je na sebe někdo opatrný, přijít a preventivně požádat o takové vyšetření, byť jde třeba jenom o tu hypertenzi?

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Tu hypertenzi, to samozřejmě udělá každý praktik, změřit tlak není problém. A většinou se to děje, když přijde, ale pokud vím, tak pokud někdo přijde,tak je vyšetřen a pojišťovny to zaplatí, ale není žádná jako kampaň nebo žádný program, který by tohle to pokryl.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
My si povídáme s profesorem Vladimírem Benešem, přednostou Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze v pořadu Jak to vidí. V pořadu Jak to vidí je Vladimír Beneš. Vy jste nedávno dostal ocenění Manažer roku, tedy umístil jste na třetím místě, ale gratuluji. Teď jsem se dočetl v novinách, že to byl Václav Beneš, ale, jak jsem zjistil, pokud vím, tak, alespoň jsem nenašel v Ústřední vojenské nemocnici nikoho takového jména. Ono to možná souvisí s tím tématem, které jsme otevřeli na začátku - koncentrace lékařské péče. Vy jste říkal, čím větší je to zařízení, tím lépe. Ale je to právě přímá úměra, musí být dobře vedeno. Vy už 13 let stojí v čele právě Neurochirurgické kliniky ÚVN.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Já jsem, když mě navrhli tadyhle na toho Manažera roku,tak jsem byl trošku z toho nervózní, protože já jsem nějak tak měl v mysli, že to jde hlavně o byznys jako o peníze, ale ono to není. Když jsem pak nad tím uvažoval, tak svým způsobem ta klinika je taky o managingu. A když to vezmu zpětně, tak na jednu stranu asi rozhoduju dost autoritativně, ale na druhou stranu si myslím, že nejlepší vedení je vlídná nevšímavost a nechat ty lidi,ať dělají to, co je baví, ať se snaží sami a dát dostatek prostoru. Takže, svým způsobem v rámci toho managingu, takového toho mikro, to, co se týká jednotlivých nemocných, tak moje role je v tom, abych se postaral o ty malérové věci, to znamená tam, kde by mohl být průšvih a abych finálně rozhodl, když se ten tým není schopen dohodnout třeba o léčebném postupu nebo něco. A potom vždycky jsem si myslel, že takový ten managing nebo to, co je moje povinnost v rámci kliniky, je to, co jde ven, to, co jde směrem k odborné veřejnosti,ale i k laické, že to není ta vlastní, dennodenní rutina, která na té klinice probíhá, ale to, aby ta klinika byla vidět, abychom se angažovali v grantových projektech, abychom publikovali, přednášeli, prostě aby se o nás vědělo, abychom dostáli i tomu, co je to akademické, kam patří potom i ta osvěta, a to, co je to výukové, to znamená ať už třeba medici nebo postgraduální studium, protože my jsme i subkatedra neurochirurgie. Vždycky jsem to považoval za svou povinnost, to, co jde mimo, to, co jde jako za ty hranice, ať už kliniky nebo ÚVN dál. Takže, jestli tohle to ocenili páni, co to vybírali a nominovali, tak možná jsem to dělal docela slušně.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mně se líbí ten termín vlídná nevšímavost, ale to předpokládá umění vybrat si schopné lidi kolem sebe a dát jim prostor. A to si myslím, že ne každý šéf umí, protože se často bojí,aby mu dotyční nepřerostli přes hlavu.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Ale tak z toho já bych ani tak strach neměl, tam je plno oblastí, kde už já se do toho moc ani nesnažím zasahovat, protože vím dobře, že ten člověk nebo ten tým, který to tam dělá, to dělá daleko líp, než já jsem to kdy dělal a taky o tom ví daleko víc nežli já. Takže, samozřejmě výběr lidí je rozhodující, ale vždycky v nějaké určité skupině lidí máte různé lidi, protože to jsou individuality, takže jsou tam takoví ti tažní koně nebo ti, o kterých vím, že jsou schopni něco udělat, jsou schopni něco vymyslet, protože invence je to rozhodující, inteligence, invence a takový. A pak je tam samozřejmě pár lidí, kteří jsou spíš na tu mechanickou práci a na to, aby udržovali ten dennodenní běh. To neznamená, že by byli neužiteční nebo že by byli zbyteční,ale tak to je. A pak jde asi nejvíc o to dát co nejvíc prostoru těm, o kterých vím, že se dokážou někam dostat.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Předpokládám, že vás baví učit, ale určitě na prvním místě zůstává chirurgie. A aby člověk mohl zůstat špičkovým chirurgem, tak to chce ten dennodenní trénink. Jak se to dá stihnout, aby od sebe člověk vlastně odsouval ty úřednické povinnosti?

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
No, zase tou vlídnou nevšímavostí. Tam je to velmi jednoduché. Teď už nejsou papíry, teď jsou maily. A s papíry jsem to dělal tak, že jsem je dával na hromádku a po čase se ten, co byl vždycky na dně, stával méně a méně důležitým, i když ze začátku vypadal, že je třeba reagovat hned. A von pak tak jakoby vyhnil. A s těmi maily je to podobné, protože ten, co je tam už týden někde, tak zhruba tímhle tím stylem. Ale samozřejmě, že jsou věci, které člověk udělat musí a to už se dá vyčíhat nebo už víte, na co reagovat, kde něco udělat. Ta chirurgie svým způsobem je to, co člověka baví, to být na tom sále. Pro mě je ten sál třeba odpočinek, protože tam nezvoní telefony, tam mě nikdo nevotravuje.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Maximálně bigbít tam hraje.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Tam si můžu pouštět bigbít. Ať je to, jak je to, tak na konci té operace, když všechno proběhne dobře, tak člověk má asi stejný pocit, jako když Panenka kopl penaltu v Bělehradě nebo když vyhrajete zápas v tenise, něco v tomto, jo, stejný endorfiny a takový. Takže, to je na tom opravdu to hezké. Ale svým způsobem zajímavější to uvažování před tím a potom z toho, co už jsme udělali, tak to nějakým stylem generalizovat, shrnout dohromady a hledat, jestli to děláme dobře. Takže, to je taková ta tvůrčí práce, která je možná důležitější než to vlastní operování, protože operují dobře, že jo, ať už ti, kteří mají tu invenci v sobě nebo ti,kteří dělají tu rutinní práci.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ostatně bylo by asi naivní si myslet, že jste tam po celou dobu výkonu, protože vy přicházíte ve chvíli, kdy opravdu o něco jde.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Tak, tak. Jestli ta operace trvá čtyři hodiny, tak já tam bývám tak hodinu a půl. Ale jsou hezké operace, zrovna ty cévní aneurizmata, výdutě, to je svým způsobem technicky vcelku jednoduché. Takže, to je pro mě operativa, dejme tomu, na 20, 30 minut a to je docela příjemný.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste mi kdysi řekl, že nemáte rád dogmata jakéhokoliv druhu, což asi souvisí i s tím správným vedením a s tou invencí, o které jste mluvil.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Asi jo, asi jo, protože ve chvíli, kdy kupříkladu ta klinika za těch 13 let se moc personálně nezměnila, pořád jsou to ti samí lidé, jenomže před těmi 13 lety neměli atestace, byli to mladí doktoři po škole a teďka samozřejmě už jsou to plně kvalifikovaní neurochirurgové. A v pozici, kdybychom drželi určitá dogmata a určité ortodoxní postupy a určité návyky celých těch 13 let, no tak samozřejmě ty lidi budou zoufalí, protože se furt budou pohybovat, jako by byli těsně po škole, to nejde. Takže, tam musí být ten vývoj, protože dynamika je to rozhodující nejen v životě, ale i v medicíně a i v práci logicky. Takže, jakékoliv dogma je neuvěřitelně škodlivé podle mě a jakékoliv dogma je svým způsobem, aspoň si myslím, že taková určitá berle pro čloběka, kterej má někde nějakej deficit, ať už je to dogma politické, to, co byl komunismus, ať už je to dogma náboženské, kterékoliv náboženství,ať už je to dogma třeba zelené, zase ať už je to dogma třeba té Evropské unie, tak to vypovídá o tom, že někde je nějaký deficit, někde něco ten člověk není ochoten vymyslet, není schopen vymyslet nebo není ochoten a schopen převzít určitou zodpovědnost sám za sebe. Takže, z tohohle důvodu od těch malých dogmat třeba na té klinice až po tato velká dogmata, s kterými jsem se v životě setkal, tak k nim mám, jednoduše řečeno, averzi prostě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Rozčilují vás právě ta setkání s dogmatiky? Vytáčí vás to v uvozovkách?

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Jako, že by mě to vytočilo,to ne, ale namíchne mě to jako vždycky. Když vám začnou slibovat komunisté ráj pro vaše děti a takovýhle, tak je to pitomost, protože nikdo ho neviděl, že jo. Když vám v kostelích začnou slibovat ráj, no, to musí bejt neuvěřitelná nuda přece. To už snad to peklo je lepší,tam se snad něco děje. Ale nikdo ho nikdy neviděl, nikdo tam nebyl. Je to něco prostě, co svým způsobem není prokázaný a důkaz je to důležité. Nebo když vás straší tím, že támhle tají oceány a takovýhle a pak zjistí, že se ztratila polovička tepla a teď ho hledají, jestli jste to četl.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ne.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Vono to teplo kamsi zmizelo. Takže, teďka je nejnovější teorie, vono je chladnějš, nežli očekávali, voni ty grafy nějak nehrajou a najednou je třetina toho tepla, kterou měla planeta vstřebat, pryč. Tak jsem se dočetl, že je na dně oceánu, kde asi číhá, aby pak na nás udeřilo velkými horky, ale já mám teplo rád. A stejně tak Unie, která za nás jako všecko vymýšlí a místo toho, co by jako integrovala víc, tak nám jenom nařizuje a je to takový teď už pomalu používaný coby bič nebo výhružka - ona to tak chce Unie. Každý, komu se u nás šlápne na kuří oko, tak se odvolá až k Unii. Vod toho asi ta Unie zrovna není, že jo. Takže, tyhle ty takový ty dogmatický nebo ty slibovací systémy mám nerad.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tedy svoboda a zdravý rozum, to je to, co vyznáváte.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Určitě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Naším dnešním hostem v pořadu Jak to vidí byl plukovník, profesor Vladimír Beneš, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Já vám děkuji za váš čas,ať se daří a někdy zase příště na shledanou.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Děkuju vám, na shledanou.