Jak to vidí Vladimír Beneš - 13.10.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je profesor Vladimír Beneš, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Dobrý den.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V průzkumu Hospodářských novin mezi lékaři si právě vaše nemocnice a klinika tedy zasloužily velký respekt. Ve vašem oboru se můžete v tomto neoficiálním žebříčku považovat za vítěze. Čemu to přičítáte?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Oni to hodnotili kolegové z ostatních neurochirurgií, takže já bych to přičetl jak našemu vybavení, které je vynikající, tak tradice, protože tradice té kliniky je ohromná. A pak asi opravdu tomu, že koncentrujeme snad nejtěžší pacienty z republiky. Takže, tam těch několik faktorů asi, když se sečetlo. Taky jsme sídlem postgraduálního vzdělávání, takže každý z těch mladých námi projde. Tak asi kombinace těchhle těch faktorů vedla k tomu, že jsme vyhráli.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak jsem četl, tak prakticky neodmítáte pacienty, zkrátka operujete toho, kdo přijde.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
De facto neodmítáme. Samozřejmě, že jsou tam pacienti, kde ta operace, kde rizika třeba operace třeba převáží rizika přirozeného průběhu nebo kde ta operace není účelná, takže to odmítáme. Nebo ne odmítáme, ale tam vysvětlíme pacientovi, že ta operace by mu nic nepřinesla. Ale je faktem, že asi koncentrujeme ty nejtěžší případy a dost takové ty předělávky, kde někde někdo začne a my to pak doděláváme. To si mi stěžoval teďka kamarád z gynekologie z apolinářské, že už neoperuje vlastně jakoby první, že vždycky operuje po někom, když někde něco začli. To je takový ten osud těch špičkových pracovišť.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jste tedy na špičce, už jste se o tom stručně zmínil, ale zeptám se. Do jaké míry na tom má zásluhu právě to moderní vybavení střešovické kliniky?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Já myslím, že základní, určitě to vybavení je tam to hlavní, protože to vybavení nám samozřejmě zpětně umožňuje se věnovat těm nejsvízelnějším případům.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co máte to, co jiní nemají u nás?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
No, co máme to, co jiní nemají. To rozhodující je ta intraoperační rezonance, kterou jsme zřídili před dvěma lety. To je vlastně možnost, že během operace my si můžeme přesně ověřit, co jsme udělali a co děláme, že během operace tak, jak ten nemocný spí, jak má tu hlavu otevřenou, tak my po takových kolejnicích přejeme do rezonance, vyšetříme si to a zase se vrátíme na sál a pokračujeme. A to je opravdu kvalitativní krok ohromný.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A je možné říci, jaké zákroky děláte nejčastěji?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Nejčastěji. Ono se to rozpadá na třetiny. Třetinu práce dělá spinální problematika, páteř a z toho zbytku třetinu nebo celou třetinu, kolem 20 % jsou nádory a kolem 20 % jsou cévní onemocnění. A pak ten zbytek je na takové ty jednotlivosti nebo na ty menší programy typu epyleptochirurgie, bolesti a podobně. Takže, základní tři je cévní onkologie a páteř.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Začali jsem průzkumem Hospodářských novin mezi lékaři. Určitě takovéto žebříčky jsou užitečné jako informace pro pacienty. Ale podle vašeho názoru je možné vůbec něco takového sestavit oficiálně? Má možnost ministerstvo zdravotnictví tedy podle nějakých kritérií určit, jaká jsou zařízení jsou ta nejlepší?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Těch žebříčků můžou vzniknout desítky, ale vždycky tam bude to ohromné nebezpečí, to trash in trash out, že odpad jde rovněž a odpad z toho bude. Takže, většina těch žebříčků vypovídající není, protože logicky třeba, pokud koncentrujeme ty nejtěžší nádory, tak budeme mít logicky nejhorší výsledky vcelku jako onkologické než pracoviště, která se těm těžkým věcem vyhýbají. Takže, to jde o spektrum pacientů. Žebříčky, které by měly vypovídající hodnotu, se dají udělat tam, kde se opakuje stále stejná nemoc u stále stejné populace a stále stejný typ léčení. Takže, ideální na ty žebříčky je třeba kardiologie nebo kardiochirurgie,protože to je de facto jedno onemocnění,které se to dá excelentně srovnat. Ale neurochirurgie je natolik pestrá, že tam je jenom několik málo oblastí, které se srovnat dají tak, aby to bylo objektivní. A určitě tam třeba nepatří to,co je svým způsobem jakoby taková ta špička toho oboru, to znamená tu nádorovou problematiku, protože tam záleží na lokalizaci, velikosti, jak ten pacient přijde, v jakém stavu. Takže, tam je tolik proměnných, že se to absolutně nedá srovnat a žádný takový žebříček by nebyl odpovídající. A pokud by se něco podobného začalo, tak by bylo nebezpečí,že bysme všichni přestali ty těžké věci dělat, že bychom se jim začali vyhýbat, abychom si nekazili výsledky. To by bylo zcela špatně.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Existuje nějaké onemocnění ve vašem oboru, které donedávna bylo, řekněme, fatální, a dnes už si s ním umíte dobře poradit?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Ono to není tak, že by to bylo jeden den fatální a druhý den, že si s ním dovedeme dobře poradit, tam je spíš takový postupný vývoj medicíny, který je markantní v tom, že je opravdu. Spíš už není onemocnění nebo oblast v mozku, kam bychom nemohli. My můžeme operovat prakticky všude a teď jde o to si zhodnotit ten přínos. A k tomu se objevují nové metody, které nám umožňují řešit, co jsme dřív neřešili. Takže, to je třeba radiochirurgie, která nám umožňuje řešit procesy uložené hluboko v mozku, to, co dřív opravdu chirurgicky třeba nešlo. Ty endovaskulární techniky, které nám dovolí se chovat třeba k výdutím mozkovým tepen mnohem šetrněji a mnohem bezpečněji. Takže, spíš takový postupný vývoj, který nám umožňuje jít dál. To je ale asi ve všech oborech.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Lékaři prý objevili způsob, jak číst slova z aktivity řečových center. To je jistě obrovský pokrok třeba pro ochrnuté pacienty.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Já v tom takový pokrok nevidím. To je obecně problematika takzvaných neuroprotéz, kdy se nějakou technickou pomůckou snažíte nahradit ztracenou funkci toho nervového systému. A já si vzpomínám, že v roce 85, 86 jsem byl pozván kamsi do Itálie přednášet o poranění míchy, protože tehdy jsem se tomu experimentálně věnoval. A tam byl Američan jménem Dobelo. Dodnes je v New Yorku Dobelo Instutite. A ten předváděl, jak krásně lze složit z 25 bodů portrét člověka třeba. Takže, udělali excelentní neuroprotézu pro slepé. Kamerky na brýle, stimulační elektrody na zrakovou kúru a ten slepec jezdil autem, zaparkoval pozadu do garáže a takovýhle excelentní. Já jsem si před 25 lety říkal, to je fascinující. A to ještě nebyly počítače žádný extra. A od té doby vlastně se neobjevilo nic nového v této oblasti, nefungovalo to. Pak se objevily ty sluchové implantáty přímo na mozkový kmen. Zase, viděl jsem film, kde sedí dva hluchoslepí, kteří si povídají o Shakespearovi. Excelentní, perfektně. Ale zase, je to jednotlivost, nikam to nevede. Po poranění míchy X různých takovýchhle stimulátorů,kde se stimulují buď periferní nervy nebo přímo svaly a ty lidi chodí, jezdí na kole, všecko. Ale to je tak ohromný energetický výdej, že to nepoužiju. Takže, jestli vede cesta přes tyhle ty implantáty nebo neuroprotézy tohoto typu, si nejsem jist. A to, co bylo teďka ta poslední zpráva s tím čtením myšlenek. To není čtení myšlenek, to je čtení jednotlivých slov a těch slov bylo, já nevím, 10, 12, relativně velmi málo. A máme úplně jasně danou oblast, kde se ta slova generují - motorickou, řečovou oblast. To je malinká oblast mozku, takže není asi až takový problém pomocí implantovaných elektrod najít vzorec pro to určité slovo z těch 12, protože to je elektrická aktivita, kterou lze identifikovat. Prima, takže dokážeme identifikovat 80 % z 12 slov. To není vůbec nic s myšlenkama, to je funkce na úrovni opravdu toho pohybu třeba, nikam dál to nevede. A už jenom třeba indikace pro tohle to je dost pochybná, kdyby to bylo potřeba. Protože když se zničí to centrum a ten člověk nemluví, no tak samozřejmě není odkud to identifikovat. Když se zničí ty dráhy, který k tomuto centru vedou a který jsou nejvíc zodpovědný za to, které to slovo se pak generuje, tak to zase není na nic, to by byli třeba lidé po mrtvicích, že jo, kde by se nad tím dalo uvažovat. Takže, jediný, na co nakonec přijdete, kde by to asi k něčemu bylo, by byla ztráta vlastně těch mluvidel vlastních, toho hrtanu a udělat to pro filologa, kterej má slovní zásobu 10 tisíc, to už by bylo vzorců nesčetně. A pořád si myslím, že pokud by šlo jenom o toto, tak by bylo daleko rychlejší, aby to ten člověk psal třeba nebo komunikoval nějakým jiným způsobem nežli podle toho. Je to pěkné, je to zajímavé, ale asi to nepovede nikam, k nějakému praktickému užití. A číst myšlenky tak, jak to bylo interpretováno v těch novinách, to už je úplně absurdní, protože to je svým způsobem funkce celého mozku. A tam odsud už nějak snímat aktivitu s rozklíčovávat ty vzorce, když jsme teď na úrovni 12 slov, tak si představte, jak daleko jsme, dejme tomu, k nějakýmu abstraktnímu myšlení. To je rozdíl mezi kosmickou raketou a trakařem, to je bez šance.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste mluvil o počítačích. Jak jsem řekl, tak společnost Intel už pracuje na programu Human Brain, který má za cíl vytvořit zařízení, které umožní přenášet myšlenky přímo do počítače. Vracíme se k tomu, o čem jste tu mluvil. Tak pokud by se to povedlo, tak se to dá považovat asi za nezvratný vývoj. I když, jak říkáte, je to asi ještě za pár desetiletí. Ale je to vůbec vítané, něco podobného?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
No, tak za prvé to moc asi vítané není, protože to by nepochybně byl asi takový zásah do integrity a individuality toho člověka, že dost pochybuju, že někdo více méně něco takovéhohle chtěl. A nemyslím si, že to půjde někudy tímhle tím stylem. Bude to asi tak, jako jsem říkal o těch neuroprotézách, tak na druhou stranu funguje u ochrnulých lidí to, že kamerka snímá pohyb očí a podle pohybu očí jezdí myš na počítači. To je snadno představitelné zařízení a velmi svým způsobem jednoduché a užitečné. Tak tady to bude asi něco podobnýho, že tomu počítači je třeba zadat veškerá data, je třeba mu zadat, já nevím, preference třeba toho individua, zadat, co to individuum plánuje, ale určitě aby se propojil s tím počítačem a šlo to nějakými opravdu myšlenkami, to si nedovedu představit. Už proto, že ty proudy, které ten mozek generuje a které by se musely snímat, jsou minuciézní,takže snímat je na dálku, nějak telemetricky, to si myslím, že zatím je technicky absolutně neproveditelné a i do budoucna si myslím, že ten mozek je natolik složitý, že tady to selže.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono je to až úsměvné, protože v té souvislosti se v článku píše, že třeba televizní ovladač pozná, kdo ho drží v ruce a podle toho už bude volit ten oblíbený program.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
To ale umí teďka třeba postele v nemocnicích, to není až takový problém, protože postel v nemocnici dokáže sledovat, jestli máte dobrý tlak, jestli máte dobrý tep, ta postel vás dokáže napolohovat sama, když cítí, že někde ten tlak je větší. To už jsou inteligentní postele, jo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, tak tady to má užitek.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
U toho ovladače, tak tam je to asi dost neužitečný, protože to jsou hračky.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Naším hostem je profesor Vladimír Beneš. Zatím jsme si povídali o mozku, což je vám pochopitelně nejbližší jako neurochirurgovi. Ale podle zprávy Evropské komise tedy nedosáhla Unie cíle zastavit do letošního roku ubývání biodiverzity v Evropě, ale prý za poslední dva roky zaznamenala velký pokrok. Já se vás ptám jako amatérského entomologa, jak se vám to poslouchá.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
No, tohle se mi poslouchá dost vobtížně, protože těch zpráv o biodiverzitě a tím, jak nás straší, že se ztrácí, je neuvěřitelné množství. Ale zatím mi nikdo nedokázal jmenovat jediného savce, který by vyhynul od II. světové války. Já nevím, jestli pták, pochybuju, že i pták by se našel. Hmyz a nižší živočichové, to jsou naopak oblasti, které jsou v ohromném rozvoji, těch je daleko víc. Jenom co se popisuje druhů brouků každý rok. Vím, že u nás v republice od II. světové války zmizel největší vodní brouk potápník široký, protože zmizely takové ty velké rybníky klidné na pomezí mezi náma a Rakouskem. Ale tento brouk žije dál v severním Německu, v Pobaltí a tak dále. Určitě se spíš přemnožily některé druhy. Takže, vyhrožovat tím, že se snižuje biodiverzita a vyhrožovat tím, že denně zmizí z planety jeden druh a když to pak spočítáte, tak zjistíte, že za 80, 100 let by tady vlastně nežilo nic, to je úplná absurdita. A myslím, že je to opravdu prachsprosté strašení těch lidí, protože stačí, když kdokoliv z Prahy se jede podívat do Prokopského údolí, tak vidíte na první pohled, že těch zvířat je tam víc, že to je mnohem živější, než to bývalo za komunistů. Takže, ztráta biodiverzity si myslím, že je podobný mýtus, jako je, co já vím, oteplování oceánů a tohle to. Ale já jsem na to dost alergický, protože svým způsobem věda je oblast, kde musíte být schopen zpochybnit tu teorii a tady už není v současné době umožněno, aby se ty teorie zpochybňovaly. Je to nějakým určitým mocenským nástrojem, že jo. Ale po všech ostudách, co se teďka udělaly s tou /nesrozumitelné/ a hokejkovými grafy a tím, že odmítali vydat základní data, z kterých na to přišli, tak ve chvíli, kdy vlastně neumožníte tu myšlenku nebo teorii, aby byla testována a aby byla zpochybněna, tak už to přestává být vědecká teorie, v tý chvíli už se to stává náboženstvím a dogmatem a tomu člověk samozřejmě racionálně uvažující by neměl věřit. A tahle ta biodiverzita, to je totéž. Já jsem po tom šel, mně to nedalo. To vzniklo, že ten člověk, který o tom začal nejvíc mluvit, o ubývající biodiverzitě, to opsal odněkud z novin, že denně uhyne jeden druh. To není nikde prokázaný, to nebylo prokázaný žádným výzkumem, žádným pozorováním v přírodě, to prostě byl novinový článek, v kterým se to objevilo. A teďka ta informace se trvale opakuje. Ono je to moc hezký, že jo, že ubývá biodiverzity, každý se lekne. A když řeknete, že mizí druhy živočišný,tak běžná populace samozřejmě vidí slona, tygra a tyhle ty velký, to je ta moje otázka. Ať mi teda jmenujou savce, který zmizel. O žádným nevím.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono je to ale právě otázka vůbec popularizace vědy, když se přidržíme u té přírodovědy, protože pro to, abychom jako laici tomu dobře rozuměli, vždycky je nutno zjednodušovat. A editoři v médiích často mají rádi příklady, příběhy, přirovnání. No a toto je srozumitelné, každý den zmizí jeden druh.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Určitě, určitě, tomu rozumí každej a každej se vyleká. Ale už nikdo k tomu nenapíše, ale už nikdo k tomu nenapíše, že každej rok je popsáno několik tisíc nových druhů hmyzu, nikde se neřekne, že příroda je nejdynamičtější entita vlastně, která existuje a že ta dynamika je inherentní nebo vlastnost, které se nelze vyhnout u přírody a že je tudíž logické, že z některých míst některé živočišné druhy se budou stěhovat jinam, že budou migrovat, že se budou objevovat druhy nové, zejména u těch jednodušších organismů. O mikroorganismech se vůbec nemluví. Mizí, nemizí? Kolik jich známe? Těch pár, co nám škodí a těch pár, co jsou nám prospěšní. Ale těch mikroorganismů jsou pravděpodobně druhově miliony, vo kterých nevíme a které nikdy nikdo nepopsal. Takže, tam jako tohle to prostě už nemá, si myslím, moc společnýho s vědou, protože to už je propaganda, politika a samozřejmě, že jsou za tím peníze.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No a když mluvíme o rozmanitosti druhů v přírodě, tak podle jiného výzkumu se ukazuje, že asi třetina těch druhů oficiálně prohlášených za vyhynulé přežívá mimo dosah lidí, zkrátka nevíme o nich.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Žijou někde jinde. Samozřejmě, když ten druh nehledám, tak je jednodušší ho prohlásit za vyhynulý, než abych ho hledal někde jinde. A jaká jsou kritéria na ohrožení druhu? To jsem nikde nijak moc neslyšel. Kdy ta Evropská unie nebo IPCC panel nebo kdo se o to stará v OSN, že jo, tam určitě na to bude komise, tak za jakých kritérií prohlásím druh za ohrožený. Tak chápu třeba pandu, že jo, chápu nosorožce nebo některé takovéhle druhy. Ale kupříkladu u nás je za ohrožený druh prohlášen roháč, to je ten veliký brouk a tak dále. A je faktem, že já jako dítě jsem toho brouka neviděl. Mně ho donesl nějaký příbuzný z Řevnic. Ale teď se objevuje všude možně, tady u nás lítá v Prokopským údolí, kamarád mi ho přinesl z Mostu, z Mostu z paneláku, kde ho chytil a ptal se mě, co to je. Takže, je taky možné třeba odebrat ten druh z ohrožených? To jako nevím. Ale určitě se stav nehorší a určitě je naopak životní prostředí zejména tady v Evropě lepší, než bylo před 20,30 lety. To je absurdní strašení lidí podle mě.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Člověka potom zaskočí taková informace, když slyší, že 20 % oceánu nebylo nikdy prozkoumáno, že se tam nikdy nepotopil člověk, nenabral tam vzorek vody, vůbec netušíme o tom, jaké organismy tam žijí.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Určitě. Tam jako oni ty oceány,tam to bude asi jednodušší, protože tam musí být ty areály rozšíření těch druhů ohromné,že ten oceán je jedna vlastně lokalita, že jo. Takže tam asi se to druhově moc lišit nebude, protože žraloci, kteří žijí kolem Austrálie, žijí i u Kalifornie a podobně. Takže, tam to není třeba jako na pevnině, kde na každým horským štítě vysokým je specifický druh třeba střevlíka. Ale samozřejmě o těch oceánech víme minimum a jak tam co vyhyne, to těžko říct.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zase, abychom se tady planě nechlácholili, je asi zřejmé, že lidstvo té přírodě nějak zvlášť neprospěje, že jí asi nepomáháme. Ale ona si poradí i přes nás.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Velmi snadno. Za tu dobu, co tady jsme, si myslím, že si toho ta planeta ještě nestihla všimnou, že tu jsme, protože vona je tu mnohem dál. A za další je to, že jí určitě neprospíváme. Ale já si myslím, že jí spíš neprospíváme tím, že my po sobě zanecháváme něco, my po sobě zanecháváme silnice, baráky, my po sobě zanecháváme změny krajiny typu těch elektráren solárních. Tam po nás něco zůstává. To je vlastně jediný zvíře, který produkuje něco, co na tý planetě zůstává a tam je asi ta chyba.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je středa a naším hostem je profesor Vladimír Beneš. Povídáme si teď o dnešním tématu a to jsou loterie. Pane profesore, může být ta psychická závislost na hraní, když už tedy k ní dojde nebo na sázení, řekněme, nějakých fyzických známek?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
To je jakákoliv jiná závislost, to je jako závislost na alkoholu, závislost na drogách, to je úplně stejné. Takže, dejme tomu, ty abstinenční příznaky se budou projevovat úplně stejně, že jo, třesem, s bolestmi, s nervozitou, zvýšeným tlakem, co já vím, jak se projevuje, že jo. Ale to je úplně to samý a úplně stejně pravděpodobně bude gen závislosti na tom gamblerství tak, jako je gen pro alkoholismus. Někdo se prostě nestane alkoholik, pokud ten gen nemá, i kdyby jste do něj, i kdyby na tom pracoval sebevíc. Takže, to gamblerství jako takový je prostě nemoc, která je úplně stejná, dejme tomu, jako ten alkoholismus nebo závislost na jakýchkoliv drogách. Tam rozdíl žádnej není a svým způsobem i to léčení je stejné a ta oddělení, na kterých ty gambleři končí, jsou stejná, adiktologie jako kterékoliv jiné.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy sám jste hráč? Jste hravý typ?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Ne, kdepak. Hravý asi jo, ale ono je hravý a, já nevím, jestli se dá říct, že gamblerství je hravost. To asi ne.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kde je ta hranice mezi tím, kdy je to ještě, řekněme, zdravé nebo normální jít si vsadit, uvěřit tomu, že zrovna ten počet pravděpodobnosti.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
To jste mě zaskočil, kde je ta hranice. Já myslím, že ta hranice je tehdy, kdy máte takové to neodolatelné puzení to jít udělat a musíte to jít udělat a nemůže bez toho být a musíte si jít zahrát. Tak tam někde asi ta hranice je. Když si někdo jde zahrát jen tak na chvilku, tak budiž, to je, jako když si jdou chlapi zahrát mariáš nebo něco podobnýho a pak bez toho můžete s klidem být. No, tak jestli ty mašiny, co tam jsou, jsou tak vzrušující, to si nejsem. Ale gamblerství se to stává, když opravdu asi člověk má to puzení neodolatelný a nemůže bez toho ten den být a je ochoten do toho začít házet jakékoliv peníze.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A co se v tom mozku vlastně odehrává? Dá se to nějak popsat? Je to podobné nějakému jinému vzrušení třeba?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Je, určitě, určitě. To je ten samý proces jako u kterékoliv jiné závislosti. To jsou ty hluboké filogeneticky staré struktury někde v okolí hypotalamu, které uvolňují ty endorfiny, které vám působí blaho a které uvolňují látky, které vám působí třeba vzrušení, které může být až podobné třeba sexuálnímu vzrušení. Oni jsou to strašně maličké struktury,ale dokážou napáchat ohromný neplechy.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Může nějaké podobné to pozitivní vzrušení prožívat třeba neurochirurg na sále?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Ale určitě. To je už ta vlastní operace, takže vy tam prožíváte vzrušení, neřekl bych podobné tomu, co může zažívat hráč, když mu ta slodmachine začne sypat drobný, ale takový ten pocit vzrušení, uspokojení a toho vyplavení endorfinů, tak to bude podobný jako třeba po vyhraném tenisovém zápase, jo nebo po nějakém sportovním výkonu, kdy jste vyhrál, tak ty pocity jsou podobné a pravděpodobně i ty látky, které je způsobují, budou stejné a určitě i ta centra nervová, která se aktivují v té době, jsou identická jako při sportu kupříkladu nebo pravděpodobně, že jo, herec musí mít stejně dobrý pocit po dobře odvedeném představení, malíř, když dokončí něco, co opravdu se říká, tak fajn, tohle to je pěkné dílo. Tak ta operace vlastně svým způsobem z tohoto pohledu je také takovým určitým tvůrčím činem nebo určitým výkonem, který to uspokojení přinese.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže, vlastně je to něco jako symfonický orchestr ten tým na tom sále. Vy jste dirigent?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
De facto ano. Ale symfonickým orchestrem ne, protože tolik lidí se tam nevejde, ale dejme tomu, takové nějaké kvarteto nebo menší těleso. Ale je to tým samozřejmě.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ještě poslední otázka. Nedávno na ledě zkolaboval brankář Atlanty Ondřej Pavelec. Jak jsem teď četl, tak mozek i srdce má podle lékařů v pořádku. Jak se na to díváte vy jako lékař na takový případ?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Já jsem jednou byl pozván přednášet ve Vídni na konferenci, kterou měla tahle ta hokejová asociace FIFA a ještě tam byl někdo, já nevím, jestli motoristický sport nebo něco. A hokejisti tohle to mají excelentně vypracovaný tohle to, metodiku NHL, kdy přesně po typu poranění, komoce, těžká komoce, lehká, tak to mají přesně odstupňovaný a podle toho oni je pak nenechají hrát, aby si odpočinuli. Stejně tak, že jo, i sčítají třeba, když se opakujou ta poranění. Ale normální komoce, to znamená otřes mozku, tak to je v tom hokeji relativně běžné a je faktem, že je to difuzní poranění mozku, sice minimální, ale to neznamená, že je to bez následků a to neznamená,že by to bylo jako něco nevinného. To,že nevidím nic třeba na rezonanci a že ten mozek můžu prohlásit za zcela zdravý, neznamená, že by to člověk měl podcenit. A ta NHL to má vopravdu perfektně propracované, že už tohle to ví. A oni opravdu přesně podle toho, jak ta komoce vypadala nebo jak často se opakuje u toho hráče,tak na tak dlouho oni ho uzemní, byť jsou to samozřejmě i finanční ztráty pro ten klub. Ale ty předpisy na tom mají velmi přísný a myslím si, že je to správně takhle chránit vlastně zdraví těch hráčů. To je bez debat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tolik v pořadu Jak to vidí náš dnešní host, profesor Vladimír Beneš, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Přepis rozhovoru najdete zítra na internetu rozhlas.cz/praha. Jinak si můžete, pokud chcete, večer poslechnout i reprízu našeho povídání. Ještě jednou děkuji za váš čas a těším se na setkání příští. Mějte se hezky.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze
--------------------
Děkuju a na shledanou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na shledanou.