Jak to vidí Václav Malý - 5. října

5. říjen 2012
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Biskup Mons. Václav Malý

Pomocného biskupa pražského Václava Malého jsme se ptali, co soudí o přejmenování pražského letiště na Letiště Václava Havla. Hovořili jsme o atentátu na prezidenta Václava Klause a připomněli jsme si také výročí druhého vatikánského koncilu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes římskokatolický duchovní, pomocný biskup pražský Václav Malý. Dobrý den.

Václav MALÝ, pomocný biskup pražský
--------------------
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak se vám líbí přejmenování Ruzyně na Letiště Václava Havla?

Václav MALÝ, pomocný biskup pražský
--------------------
Naprosto s tím souhlasím, protože Václav Havel se zapsal do dějin, aniž ho idealizuji, na to jsem ho příliš dobře znal. Tak to byl člověk, kterému šlo opravdu o otevření naší společnosti světu. Byl to člověk, který byl respektován, dá se říci v celém světě, jehož myšlenky ovlivnily dejme tomu i vidění světa dost významných osobností, tudíž nelze tuto postavu pominout a jestli se někdy za 100 let bude mluvit o dějinách České republiky, tak jedině se zmíní jméno Václav Havel. Stal se symbolem, stal se legendou a je dobře, že pražské ruzyňské letiště bude nést jeho jméno. Já dost jako nechápu, že se o tom pořád tak jako diskutuje, že dokonce někteří lidé říkají proč, ale já myslím naopak, že je to pro nás čest, protože připomenutí tohoto jména je dobrou reklamou pro Českou republiku i dnes ve světě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Cituji z mailu, který nám přišel: "Dobrý den, zajímal by měl váš názor na nedávný, v uvozovkách, atentát na prezidenta Václav Klause. Připadá mi totiž, že se neustále probírá neschopnost ochranky, ale už se nikdo nezajímá o podstatu toho činu a o to, proč to ten člověk vůbec udělal. Co si o tom myslíte? Děkuji za odpověď. S pozdravem Jana Rengerová."

Václav MALÝ, pomocný biskup pražský
--------------------
Tak to je takový dotaz, na který není jednoduše odpověď. Ale já bych řekl, samozřejmě je špatné jakýkoliv útok, i když tedy v tomto případě tam zbraň nebyla tak nebezpečná, na hlavu státu. Nebudu tady mluvit o selhání ochranky, o tom už bylo řečeno mnohé, ale je pravda, že bychom se více měli ptát, co ten člověk řekl, protože to je závažné. Aby ti, kteří rozhodují o směřování naší společnosti, měli na zřeteli také tu část společnosti, která opravdu má potíže sociální, že naše společnost není konsolidovány, není stabilizována. To jsou velmi tedy vážné otázky. Jistě, že na to recept neexistuje, že to je doba složitá, ale na druhé straně větší citlivost vůči těm, kteří očekávají, že ti, kteří rozhodují o směřování naší společnosti, je vnímají. Takže o tom by se opravdu tedy mělo mluvit a už konečně jaksi přestat mluvit o tom selhání ochranky, protože k tomu už nikdo nic nového neřekne. Znovu říkám, nesouhlasím s tímto útokem, je třeba opravdu zabránit jakémukoliv tedy útoku na veřejné činitele, na hlavu státu, to je naprosto jako jasné, nemá cenu zase to zlehčovat, ale na druhé straně je třeba se opravdu zabývat podstatnými otazníky, které ten mladý muž řekl.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
11. října to bude 50 let, kdy začal druhý vatikánský koncil. Co bylo jeho cílem, proč ho papež Jan XXIII. svolal?

Václav MALÝ, pomocný biskup pražský
--------------------
Já bych začal trošku zdaleka. Víte, představa mnohých lidí v naší společnosti a i třeba vzdělaný je, že katolická církev je taková zatvrdlá instituce, která jenom tkví v minulosti, která pořád jenom pláče nad tím, že už nemá ten vliv, jako měla. Ale katolická církev, to je opravdu pluralitní společenství, tam je mnoho myšlenkových směrů, je tam velmi tedy živá debata o tom, jak přistupovat k různým jevům tohoto světa. A právě vatikánský koncil, druhý vatikánský koncil, kdy si 11. října připomínáme 50 let od jeho zahájení, byl naprostým zlomem a podle mého největší událostí 20. století v dějinách římskokatolické církve. Osvícený papež Jan Pavel, Jan XXIII. svolal tento koncil, měl velikou odvahu, protože v kurii, to jsou ty úřady ve Vatikánu, byli mnozí, kteří byli proti tomu, báli se toho čerstvého větru, ale on řekl, církev musí otevřít okna. A skutečně se tedy stalo a 11. října 1962 bylo toto sněmování zahájeno, zúčastnilo se ho asi 2500 biskupů z celého světa a výsledky tohoto koncilu, který skončil 8. prosince 1965 jsou opravdu pozoruhodné. Především zdůraznění svobody svědomí. To chci opravdu znovu zdůraznit, protože od té doby se nenahlíží na ty, kdo dejme tomu i vědomě odmítnou víru, jako na zatracence, jako na někoho, koho je třeba odsoudit. Respektuje svoboda rozhodnutí každého člověka. A člověk je poměřován především podle toho, jestli se chová slušně, jestli rozvíjí tedy své člověčenství, jestli rozvíjí svou důstojnost, své vnímání, svou empatii, jestli opravdu žije důstojný lidský život. Tohle myslím, že je obrovský zlom v dějinách katolické tradice, ta zásada svobody svědomí. Že na toho, kdo nepatří do církve, se nehledí jako na někoho, kdo je na cestě k zatracení, nebo na někoho s kým příliš nemáme mít co dočinění, ale právě jako na důstojnou lidskou osobu, pokud tedy naplňuje opravdu nároky důstojného člověčenství. Dále je to otevření světu, že svět není nahlížen jako nepřátelské prostředí. Bylo to období po 2. světové válce, kdy opravdu se rýsovala nová naděje, kdy se řeklo už dost, aby se neopakovaly ty dvě hrůzy 20. století, 1. a 2. světová válka. Tak je třeba si uvědomit také tento kontext, kdy se koncil konal, že to byla doba vzepětí, doba naděje, nakonec i u nás tehdy počátkem 60. let začalo určité uvolňování, i když to byl trošku jiný kontext, než co se dělo v tehdejším světě. A koncilní otcové se naučili diskutovat, získali sebevědomí, nebyli to už jenom jednotlivci, kteří hledí jenom na takovou otrockou poslušnost, ale kteří si uvědomovali zodpovědnost za ty, kteří jsou jim svěřeni a opravdu ty diskuse byly velmi živé.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já bych se rád zeptat v té souvislosti, jakou roli tehdy sehrál třeba současný papež Benedikt XVI., tehdy Josef Ratzinger?

Václav MALÝ, pomocný biskup pražský
--------------------
Tak Josef Ratzingr je veliký teolog a byl jedním z nejvýznamnějších teologů koncilních otců, protože každý ten biskup, zvláště tedy evropští biskupové a kardinálové, měli své poradce a on byl takovým úzkým poradcem tehdejšího kolínského kardinála Fringse a patřil tedy opravdu mezi ta teologická světla, vedle Hanse Kinga, Karla Rahnera, Ive Congara a dalších tedy velikánů katolické teologie. Byl to člověk velmi mladý tehdy a už si získal obrovský respekt. Ono se často říká, ano, tehdy byla ta otevřená hlava, dnes je to konzervativec, já bych byl příliš jako opatrný, protože to je příliš zjednodušené. On totiž zažil 68. rok v západní Evropě, zatímco my v tehdejším Československu jsme zažívali takzvané pražské jaro, ta zkušenost v západní Evropě byla trochu jiná. Tehdy tam byly studentské bouře a opravdu nesly často velmi negativní rysy. A on tehdy jakožto profesor v Tübingen, zažil, že i ti studenti teologie chtěli určovat, jak má probíhat dění na univerzitě, podceňovali vzdělání a opravdu často nehorázným způsobem se obraceli proti svým profesorům. A tudíž tenhle ten šok myslím, a to říkají lidé, kteří ho dobře znají, ho vedl k větší opatrnosti a i nedůvěře tedy vůči tomu, co se potom dál v Evropě dělo. Nicméně zůstává významnou postavou a samozřejmě dnes jako člověk, který stojí v čele veliké instituce katolické církve, musí brát na zřetel různé proudy, musí jako vyvažovat a samozřejmě i v té teologické reflexi ho to vede k jisté opatrnost. Ale rozhodně bych to tak jako nezjednodušoval. Tehdy progresivní, dnes konzervativní, je to trochu složitější, i když já bych si také představoval trochu jinak některé jeho kroky.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A jak by měl vypadat návrat ke křesťanským tradičním hodnotám, po kterých Benedikt XVI. teď volá?

Václav MALÝ, pomocný biskup pražský
--------------------
Tak především on mluví o tom, aby člověk zapojil rozum do svých postojů. Aby nejednal jenom na základě pocitovosti, na základě toho, co momentálně pokládá za důležité, ale aby opravdu refektoval, promýšlel své kroky, aby je dával do souvislosti s tím co se děje okolo něj. A on stále tedy mluví o propojenosti víry a rozumu, že víra musí být také rozumově odůvodněná. Víte, my dneska žijeme v takovém století spontaneity, člověk to vidí u té mladé generace. Mladí lidé jsou ochotni putovat stovky, tisíce kilometrů na nějaký megakoncert, na nějakou mega příležitost, tam se vybíjí citově a potom zase tak jako ten všední den probíhá, co den dá. A on právě jako říká, že je nedůstojné člověka, aby dal jenom na tu spontaneitu, ale aby opravdu rozumově zvažoval své kroky, smysl svého života. To myslím, že je důležité připomenutí, protože na jedné straně je zajímavé sledovat současné dění, racionalita, používáme nové technologie, je to úžasné, co se dále a dále vymýšlí a na druhé straně právě ta racionalita často v konkrétním životě chybí. A on právě říká: Víra není žádný únik ze skutečnosti, ale víra právě obohacuje pohled na skutečnost, ale má být tedy také rozumově zdůvodněná. To bych viděl jako nejdůležitější moment, který on zdůrazňuje. A potom zdůrazňuje vzdělání. Když tady byl před 3 lety, tak bylo krásné ho vidět, když mluvil k univerzitním hodnostářům, jak se tam cítil uvolněn. Tam najednou, já to trochu přeženu, jakoby zapomněl já jsem papež, ale já jsem především profesor a jsem mezi svými. A taky ten jeho projev tam na té univerzitě podle mého byl velmi dobrý. On má schopnost jednoduše vyjádřit poměrně složité záležitosti a ta akademická obec to také ocenila.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A jak ovlivnil výsledek druhého vatikánského koncilu fakt, že během něj zemřel tehdejší papež?

Václav MALÝ, pomocný biskup pražský
--------------------
Mně se zdá, že je trochu nespravedlivé vidět jeho nástupce, papeže Pavla VI. v kontextu, ale také v odporu vůči papeži Janu XXIII. To není pravda, naopak Pavel VI. projevil odvahu, že řekl, bude se v koncilu pokračovat. A samozřejmě najednou koncilní otcové pocítili větší svobodu, ty diskuse často byly velmi tvrdé, mluvilo o velmi ožehavých záležitostech, Pavel VI., dá se říci, i když sám byl takový člověk úzkostlivý, tak přesto jako ten prostor nechal. Takže bychom neměli umenšovat jeho roli, i když potom se zdá, že ta jeho úzkostlivost převážila a bohužel neudělal příslušné personální změny po koncilu, takže byl často obklopen lidmi, kteří spíše brzdili, než aby otevřeli ta okna církve, ale to už je jako jiná kapitola. Ale rozhodně Pavel VI. má velikou zásluhu, že ten koncil pokračoval a že nechal tedy ten prostor k diskusi.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A jaký byl tedy přínos? Kardinál Martini ve svém posledním rozhovoru prohlásil, že druhý vatikánský koncil vrátil Bibli katolíkům.

Václav MALÝ, pomocný biskup pražský
--------------------
Ano, protože už v roce 1943 papež Pius XII. vydal jednu encykliku, kde mluví o tom, že Bibli nelze brát doslovně, ale je třeba respektovat takzvané literární druhy, protože Bible vznikla během tisíci let, napsali ji různí autoři, různě se doplňovala, různě se opakovala, to byl veliký zlom v dějinách katolického zkoumání Bible a tohle zdůraznil a ještě rozvinul druhý vatikánský koncil, který o tom dokonce vydal jeden zvláštní dokument "Boží slovo", kde doporučil, aby každý katolický křesťan četl Bibli, aby Bibli viděl také v kontextu doby, kdy ten který text vznikl a aby šel po smyslu toho čteného úryvku, nikoliv jí bral doslova. To myslím, že je tedy velmi důležité a kardinál Martini dá se říci jedna z největších postav druhé poloviny 20. století římskokatolické církvi byl opravdu erudovaný biblista a sám tedy s tou Biblí, dá se říci, že zemřel v ruce, zemřel teď nedávno a je to člověk, který tedy otevřel nové obzory. Já si ho tedy velmi vážím a měl jsem tu čest také ho několikrát v životě potkat a zanechal ve mně nesmazatelnou stopu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dovolte mi ocitovat další e-mail. "Vážený pane biskupe, na Facebooku se objevily názory, že lidé s čistými příjmy pod 25 tisíc čistého patří mezi nevzdělanou lůzu, která by tady neměla nic ovlivňovat a neměla by mít ani volební právo. Jaký máte názor na tyto různé fašiozidní excesy? Jindřich."

Václav MALÝ, pomocný biskup pražský
--------------------
Já bych především nenazýval nikoho lůzou. I když třeba nesouhlasím s některými projevy a jsem rozhodně proti agresivnímu prosazování třeba i pro oprávněných požadavků, tak rozhodně jsem proti tomu, aby někdo byl nazýván lůzou. Zadruhé velmi dobře vnímám sociální situaci jistých vrstev naší společnosti. Víte, nedávno jsem mluvil s jedním z člověkem z Ostravska a když mi líčil, kolik třeba otec rodiny bere a dělá v třísměnném provozu, kolik berou třeba ženy v některých podnicích, tak člověku vstávají vlasy na hlavě. My nemůžeme poměřovat a já to opakuji stále, už jsem to tady také zdůraznil několikrát, životní úroveň v celé České republice je podle velkých měst a zvláště ne podle Prahy. Ty příjmy v Praze jsou nadprůměrné, ale i v Praze a znám takové rodiny, znám takové jednotlivce, staré lidi, jsou lidé, kteří opravdu musí přebírat každou korunu a kteří na konci měsíce opravdu často jsou ve velikém napětí. A zvláště to tedy platí o některé regiony, jako je Ostravsko, jako jsou severní Čechy, Karlovarsko a rozhodně tyto lidi nelze nazývat lůzou a když potom dejme tomu protestují a demonstrují a padají tam třeba i některá nepěkná hesla, se kterými já nesouhlasím, tak myslím, že solidní vzdělaný člověk má reagovat a řekne, aha, musím se tedy nad tím zamyslet a dejme tomu vytvářet také občanský tlak, solidní občanský tlak na ty, kdo jsou zodpovědní za směřování společnosti.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V souvislosti s nedávným svátkem české státnosti navštívili vlast krajané ze zahraničí. Vy teď máte za katolickou církev je na starost, dalo by se říci, když to takto řeknu zjednodušeně. Za co podle vás vděčíme krajanům?

Václav MALÝ, pomocný biskup pražský
--------------------
Tak já jsem navštívil 16. září tohoto roku vesnici Kruščina, je to v části Srbska, ve vojvodině, kde od 19. století žijí Češi, kteří tam byli posláni císařem Franzem Josefem. Protože, aby vytvářeli tu hradbu proti osmanské říši, která tehdy byla poražena a už sedmou generaci tam některých těch obcích žijí. V té obci Kruščina postavili kostel zasvěcený svatému Václavu a letos slavili 100 let od jeho postavení. A při té příležitosti jsem tam byl pozván a sloužil jsem tam bohoslužbu. A nadchlo mě, že člověk, či slyší takový čistý jazyk někdy mající rysy mluvy z 19. století. Ale co bylo pro mě obrovsky osvobozující, když jsem potom stál před kostelem s těmi lidmi, tak žádné mobily a ti lidé se spolu bavili. Já se vždycky musím smát, když mám bohoslužby u nás, tak jak už lidé jsou na konci bohoslužby netrpěliví, občas pípne nějaký ten mobil a jak vyjdou z kostela, tak už polovička z nich má ten mobil na uchu a už zase něco organizuje. Já ten mobil mám také, a tak se musím spíše smát. Kdežto tam přijdete před ten kostel, ti lidé nikam nepospíchají, hovoří a je to opravdu takové sousedské popovídání. A zároveň tedy si vážím toho, že pěstují český jazyk a že nezapomněli na svou vlast a co je zajímavé, že mladí lidé, protože tam je dost chudoba, když tedy hledají lepší živobytí, tak přicházejí do České republiky, nikoliv tedy na západ. Tak to pro mě byla taková studánka, taková oáza a já se chystám příští rok, že bych jel do Rumunska, protože ta obec Kruščina se nachází tedy na srbské straně a na rumunské straně je několik dokonce čistě českých vesnic. Tak tam bych rád tedy ty vesnice navštívil a s těmi lidmi pohovořil.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ruská skupina Pussy Riot, my už jsme tady o ní několikrát mluvili, je nominována na Cenu Andree Sacharova. Co si o tom myslíte?

Václav MALÝ, pomocný biskup pražský
--------------------
No, to mi připadá divné. Znovu zdůrazňuji, já jsem proti tomu, aby tyto mladé ženy seděly ve vězení, myslím, že se ta záležitost dala vyřídit pokutou. Na druhé straně bych z nich nedělal hrdinky. Už ten samotný název, který já si nedovolím tady přeložit do češtiny, myslím, že je opravdu velmi neslušný. Já ty dívky chápu, ale na druhé straně to byl jistý nevkus, byl to jen takový chvilkový protest, ale přece Sacharova cena je určena pro ty, kdo opravdu delší životní etapu svého života věnují i za cenu obětí prosazování lidských práv. Lidé, kteří opravdu nemají na zřeteli jenom sebe, ale kteří mají na zřeteli především tedy utrpení a nesnáze těch druhých. Víte, nedávno zemřel významný kubánský disident Oswaldo Payá. Ten byl nositelem Sacharovy ceny. A takovíto lidé, to je důstojné. A tam tedy tímto návrhem také u mě padla prestiž Evropského parlamentu, protože jestli tedy rozmělníme udělování Sacharovy ceny i takovýmto skupinám, tak si myslím, že ztratí na hodnotě. Znovu říkám, jsem proti tomu, aby ty dívky seděly ve vězení, ale na druhé straně nejsou opravdu vhodnými kandidátkami na tuto cenu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale faktem zůstává, že to určitě vyžaduje velký, velkou dávku odvahy postavit se třeba současnému režimu a posléze proti Vladimiru Putinovi?

Václav MALÝ, pomocný biskup pražský
--------------------
Jenže ony nejsou samotné. Víte, stala se z toho taková mediální záležitost a já myslím, že i v současném Rusku je spoustu lidí, kteří zdaleka nebudou tak známí a kteří přinesou mnohem větší oběti pro respektování lidských práv, než jsou tyto dívky.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vždycky přicházíte s postřehy z oblasti kultury. Takže, jaké jsou ty nejnovější, co se kulturního dění týče?

Václav MALÝ, pomocný biskup pražský
--------------------
Tak v Galerii DOX v Praze 7 v Holešovicích jsem viděl takovou celoživotní retrospektivu díla Karla Nepraše. To je vynikající český sochař a já jsem rád, že jsem viděl v celku to jeho dílo. Je inspirující a takové zvláštní. Bohužel ta výstava už skončila a doufám, že zase někdy se ta výstava zopakuje. Potom jsem viděl a musím říci už podruhé, ne vždycky jdu na nějaké představení, které jsem viděl podruhé a sice balet Sólo pro tři v Národním divadle. Je to taková koláž z díla lidových bardů, jednak Belgičana Jacquese Brela, jednak Vladimira Vysockého a jednak Karla Kryla. Vynikající inscenace za režie Petra Zusky, tentokrát tím hlavním představitelem baletu byl Alexandr Katsapov, výborný balet a paní Zuzana Susová. Já jsem žasnul nad tím, jak písně Vladimira Vysockého, Jacquese Brela, Karla Kryla, každý trochu má jiný styl, jak mají tedy hluboký obsah a když jsem slyšel tu francouzštinu, já miluji francouzštinu, tak to je skutečně nebeská řeč. Zároveň jsem si uvědomil, že Karel Kryl opravdu byl také i veliký básník. Že to stojí za to, znovu se tedy vrátit k některým těm jeho písním. No a Vladimir Vysocki zase tedy taková drsná ruština a tak jsem rád, že jsem si tu ruštinu mohl zopakovat, nechci se chlubit, ale celkem hodně věcem z toho jsem rozuměl, tak jsem byl rád, že mé vzdělání na základní a střední škole nezůstalo ladem. To představení má švih, má nápaditost a to pojetí je velmi pěkné. Bohužel to představení se hraje vždycky jednou za půl roku, ale doporučuji, hrají ho v Národním divadle v Praze. No a potom včera jsem vyslechl koncert, který byl tedy také přenášen televizí České filharmonie. Do čela České filharmonie teď se uvolil býti pan dirigent Jiří Bělohlávek. A musím říci, že to byla oáza. Už dlouho tak Česká filharmonie nehrála. Jiří Bělohlávek, já bych řekl, že domácí stříbro naší společnosti. To je člověk, který prezentuje tu kulturu na té nejvyšší úrovni. Jeho dirigování není nějaké patetické, není to vůbec nějaké show, ale dovede krásně rozvinout ty tóny, tu melodiku a filharmonie opravdu i tentokrát dirigenta poslouchala, visela mu na očích a byl to tedy veliký zážitek, hrála se Pátá Beethovenova, to je pojetí nádherné, hrála se Sinfonieta od Leoše Janáčka a musím říci, že jsem se úplně cítil v jiném světě. A mně to vždycky dává takovou sílu, když slyším takový koncert, že přece jako s tou naší skutečností a současností to není tak špatné. Najednou člověk se dostane úplně někam jinam a řekne si, stojí to za to, žít tady a teď, přes všecky ty těžkosti a právě ponikat ten život a to kolotání společnosti něčím hodnotným, duchovním i kulturním. Takže přeji panu dirigentu Jiřímu Bělohlávkovi, aby se mu tak dařilo dále, jak včera a on byl teď vyznamenán, že jo, cenou Gramofon World což je obdoba Oscara za natočení 6 sinfonií Bohuslava Martinů. Tak se těším, co všechno on připraví s Českou filharmonií.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak děkujeme za hned několik typů a my se, pokud tedy nám bude přáno, uvidíme za měsíc, na ten 1. listopadový pátek připadá 2. listopadu, to je tedy takzvané dušičky. Takže asi je jasné, jaké bude téma. Naším dnešním hostem byl tedy biskup Václav Malý. Díky. Na shledanou.

Václav MALÝ, pomocný biskup pražský
--------------------
Děkuji a přeji posluchačům příjemný a klidný víkend. Na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V pondělí bude hostem pořadu Jak to vidí předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. Vydařený víkend vám přeje také Vladimír Kroc. Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: vlk
Spustit audio