Jak to vidí Václav Malý - 3.9.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Máme první pátek v měsíci, a tak jsem rád, že mohu přivítat pravidelného hosta pořadu Jak to vidí, biskupa Václava Malého, dobrý den.
Václav MALÝ, biskup
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jaké jste měl prázdniny?
Václav MALÝ, biskup
--------------------
Nádherné. Část dovolené jsem strávil ve Švýcarsku v horách, já miluji hory, v okolí Eigeru, to je taková známá, velmi strmá hora, která je přitažlivá pro horolezce a tam jsem si opravdu odpočinul. Jednak nikdo mě tam nepozná, jednak hory mě učí stálé pokoře, aby člověk nepřeceňoval své síly a zároveň se ocitne úplně v jiném prostředí. Symbolicky řečeno, člověk se tam opravdu cítí blíže Pánu Bohu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Podnikal jste vysokohorské túry, nebo jste i lezl jako horolezec?
Václav MALÝ, biskup
--------------------
Ne, jako horolezec ne, ale vysokohorské túry.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vím, že vás vaše cesty o dovolené zavedly mimo jiné do Hrádku u Sušice. Co vás na tamním zámku zaujalo?
Václav MALÝ, biskup
--------------------
To mě fascinuje. To byl celkem zpustlý zámek a koupil ho architekt pan Pavel Lejsek ze Sušice, který se zadlužil, ale je úžasné, jaký k tomu má vztah. Já bych to chtěl uvést jako příklad, protože se pohybujeme také mezi podnikateli, mezi různými lidmi, kteří chtějí velmi rychle jako zbohatnout, zatímco on vkládá své prostředky do zvelebování této stavby. A zároveň to činí velmi tedy citlivě, jednak vkusně a jednak, protože je to zámek, kde je několik stavebních slohů, gotika, renesance, baroko, tak i pokoje, teď tam otevřel právě také hotel, jsou v těchto stylech zařízeny. A zároveň je to také zasazováno do přírody, obnovil park u toho zámku velmi vkusně, ale ten zámek jakoby nevyčnívá, ale splývá s tou přírodou. Opravdu má takového šlechtického ducha, protože šlechtici, kteří mají majetek, tak ho chápou ne jako vlastnictví pro sebe, ale jako něco svěřené, co mají zvelebovat a co mají odkázat zase dalším generacím. A on má tohoto ducha. Je to člověk velmi tedy šikovný, ale zároveň tedy člověk zodpovědný, který když spravuje tuto kulturní památku, tak si také uvědomuje, že máme nějakou historii, že nežijeme tedy jenom od roku 1990 nebo 2000 a zároveň že máme také budoucím něco předat. Tak jsem to tady chtěl uvést, protože to jde naprosto proti trendu, kdy on chápe ten svěřený majetek jako něco, z čeho by měl těžit, z čeho by měl mít okamžitý zisk, naopak se zadlužil, jistě že také je třeba, aby nějaký zisk měl, ale bere to jako zodpovědnost vůči prostředí, ve kterém žije a kde má svůj domov. A díky za to, že takový člověk je, aby takových lidí bylo více.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A měl jste možnost postřehnout, jestli si toho sousedé považují?
Václav MALÝ, biskup
--------------------
No, tak bylo mi řečeno, že část sousedů je ráda, protože to zvelebilo zároveň i celou tu obec, ale jsou tam také lidé, kteří závidí, kteří říkají, je to boháč, je to člověk, který si žije na vysoké noze, bohužel i tam se projevuje ta česká závist. Tak bych chtěl povzbudit ty, kteří tedy závidí, tak aby si uvědomili všechny ty souvislosti, že opravdu v tomto případě nejde o nějaké těžení a jenom zisk, ale o zodpovědnost vůči budoucím generacím.
redaktor
--------------------
Každý všední den vám v pořadu Jak to vidí nabízíme zamyšlení a postřehy našich exkluzivních hostů. Jak to vidí, od pondělí do pátku vždy v 8:30. Český rozhlas 2 - Praha.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnes v pátek s biskupem Václavem Malým. Co vám vytane na mysli, když se řekne září?
Václav MALÝ, biskup
--------------------
Když se řekne září, tak kromě toho, že začíná školní rok, že září je měsíc, kdy začne také podzim, tak je pro mě spojen především s dvěma postavami našich národních, duchovních a kulturních dějin - se svatým Václavem a se svatou Ludmilou. A tak stojí za to si připomenout, co tyto postavy znamenají. Já tady nebudu mluvit o jejich životě, samozřejmě jsou různé dohody týkající se různých etap jejich života, ale stali se symboly. A to myslím, že je jako důležité, protože svatováclavská tradice je jednou ze základních duchovních větví našich národních dějin. Svatá Ludmila je spíše tak jako pozapomenutá. A stojí za to, abychom si uvědomili, jaké symboly stojí u počátku našich duchovních, kulturních a národních dějin. Svatý Václav, který žil v 10.století, je především znamením a symbolem vzdělanosti. Člověk kultivovaný, na tehdejší dobu velmi vzdělaný. A zároveň který držel otěže moci v tehdejší době, ale tu moc nechápal jako něco, kdy si má vyzískat silou autoritu a postavení, ale jako něco svěřeného. A to je velmi aktuální i pro současnou situaci, kdy na společenské scéně jsme svědky různých šarvátek, nedorozumění, často i velmi ostrých slov, že opravdu ti, kteří mají důvěru občanů, by měli chápat moc jakožto službu, ne jakožto cestu k zvýraznění sebe sama nebo cestu, která jim přinese pohodlí pro celý příští život. Zároveň že vzdělanost není jenom souhrn nějakých poznatků, ale že je to především nahlédnutí do souvislostí života, souvislostí lidského poznání. A to myslím, že souvisí s tou postavou svatého Václava a zároveň tedy to byl člověk mírumilovný, kterému šlo o to, aby všechny vrstvy společnosti žily v míru, ve spravedlnosti, aby tady nedocházelo k nějakému kastovnictví, že ti, kteří jsou méně movití, že musí sloužit těm, kteří jsou více movití. To všechno myslím, že je jako velmi aktuální, i když žil v jiné době, v jiných okolnostech, za jiné mezinárodní situace, tak tohle jsou momenty, které jsou důležité pro prohlubování demokratické společnosti a prohlubování opravdu klidného soužití mezi všemi vrstvami obyvatelstva. A zároveň svatý Václav je nazýván vévodou české země, tudíž všichni ti, kdo stojí v čele této společnosti, tak ta moc je jim jakoby svěřena, svatý Václav to chápal, ta moc není jeho majetkem, ale on má zodpovědnost vůči Bohu, je to jenom jako něco svěřeného. Svatá Ludmila, jak jsem řekl, ta je trochu jako zapomenuta, to byla jeho babička, byla to kněžna, která se dala pokřtít s Bořivojem, svým manželem, což byl první český kníže, který se dal pokřtít. A ona měla veliký vliv na výchovu svatého Václava a tudíž se stává patronkou učitelů, a to je aktuální, protože jak jsem řekl, v září začíná školní rok, takže svatá Ludmila může být takovou, takovým příkladem povzbuzení pro všechny ty, jimž jsou svěřeni žáky, žáci, žákyně, studenti, studentky, kteří mají na ně vliv, že výchova spočívá nejen v tom rozšiřovat obzor znalostí a poznatků, ale především také povzbuzovat, aby si člověk uvědomil, že není na světě sám a že velikost člověka je v tom, nakolik dovede rozvinout vztahy, nakolik dovede se oprostit do toho vidět jenom sám sebe, ale umět také vidět ty druhé, jejich potřeby, takže svatá Ludmila je také symbolem mezigenerační solidarity. A to dobře víme, že je veliký problém v dnešní době, protože ten technický pokrok jde velmi rychle, ty okolnosti se mění velmi rychle, žijeme v globalizovaném světě, tudíž znalosti, zkušenosti, vnímání světa mezi různými generacemi dneska se velmi prohlubuje ta průrva, protože starší generace už zdaleka nestačí pochytit to, co je pro ty mladé generace samozřejmé. A tady jde o to, abychom si stále tedy uvědomovali, že ty starší generace něco vytvořily, že na ně navazujeme a že zase budeme my něco odkazovat těm budoucím generacím, že nejde jenom jaksi prosazovat mládí a zároveň přezírat stáří, že nelze poměřovat člověka jenom podle toho, nakolik zvládá různé technologie, nakolik se v tom globalizovaném světě dovede orientovat, ale právě že záleží na tom, nakolik dovede také vidět okolo sebe. A to myslím, že svatá Ludmila symbolizuje, právě že byla babičkou svatého Václava. A zároveň tedy, že ukazuje, v čem spočívá správná výchova, především v pravdivosti vůči sobě, vůči svým možnostem a zároveň v ohleduplnosti i vůči těm druhým. A ona se dovedla stáhnout, protože její snacha Drahomíra zrovna neměla nejlepší povahu, a to myslím, že je zase důležité také moment, aby člověk dovedl včas odejít. Ona se stáhla na hrad Tetín u Berouna, nezasahovala přímo do těch státnických záležitostí, to sledovala spíše zpovzdálí. A někdy tak jako sledujeme okolo sebe, že lidé, kteří třeba toho mnoho vykonali, najednou se nedovedou svého díla vzdát a nedovedou odejít. A v podstatě nepoznají, že už třeba překáží v rozvoji těm druhým. I to je, myslím, velmi důležité v souvislosti s touto postavou se svatou Ludmilou, takže by byla škoda, kdyby tyto dvě postavy zůstávaly zapomenuty, protože ať už o jejich životě víme to nebo ono, tak je důležité, že v té tradici tísicileté se staly symboly různých postojů, symboly pohledu na svět, pohledu na lidské soužití, a to je aktuální stále.
redaktor
--------------------
Posloucháte Jak to vidí biskup Václav Malý. Reprízu si můžete poslechnout dnes večer pět minut po třiadvacáté hodině, anebo už za hodinu na našem internetu v Rádiu na přání. Needitovaný přepis dnešní debaty najdete v pondělí také na našem internetu na adrese praha.rozhlas.cz.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nevím, do jaké míry si to uvědomujeme, ale zdá se, že nepozorovaně dochází k postupné ztrátě soukromí, co o tom soudíte?
Václav MALÝ, biskup
--------------------
To mě docela děsí. Já před rokem 89, ale tady se nechci vracet ke své minulosti, jsem byl poměrně sledován okem Státní bezpečnosti, ale kdyby Státní bezpečnost tehdy měla v rukou tu techniku a technologii co dnes, no to by byla teda hrůza. Tehdy člověk byl pod dohledem, ale přece pořád měl ještě své soukromí, zdaleka nemohla Státní bezpečnost proniknout všechno, čím tedy člověk žil. Když jsem kdysi četl tu slavnou knihu George Orwella Rok 1984, tak jsem si řekl, v takovém světě bych nechtěl žít. A bohužel musí člověk říci, že už v takovém světě začínáme žít. Tady nejde o nějakou ideologii, ale tady jde o to, že s rozvojem technologie komunikačních prostředků v podstatě ztrácíme soukromí, aniž si to uvědomujeme. Vždyť je to třeba hrůza, že mailové zprávy, esemesky, webové stránky, že to uchování záznamů trvá 6 měsíců. Ano, zdůvodňuje se to tím, že když je třeba něco vyšetřit, tak samozřejmě to pomůže, aby se vyšetřily nepravosti některých našich současníků. Nicméně to, že v podstatě člověku vidí až do žaludku ti, kteří to sledují, tak to je tedy velmi nepříjemné a nejde o to, aby se člověk bál, protože když nedělá nějaké nepřístojnosti, to se často zdůrazňuje, no tak se nemusí čeho bát, to je pravda, ale přece nejde jenom o nějaké nepřístojnosti. Tady jde o to, že není záruka, že to někdo nezneužije a že zároveň v podstatě někdo tímto sledováním může najednou proniknout do stylu života, může proniknout i do stylu myšlení, do vztahů, a teď nemyslím na nějaké nepravé nebo špatné jako vztahy, a to přece jako úplně není dobré, protože člověk svěřuje své soukromí jenom přátelům nebo příbuzným nebo kamarádům, ale rozhodně nechce, aby se to stalo věcí veřejnou, a takto se to v podstatě stává věcí veřejnou. Nebo sbírání dat v bankách, ve zdravotnictví, je to propojeno a kde je záruka, že se to nebude zneužívat? Nebo různé řetězce obchodní vydávají takzvané klientelní karty, věrnostní karty a tam zase lze tedy sledovat, že jo, co ten člověk kupuje, jak kupuje, i to je tedy zásah do soukromí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V tomto případě ale má ten konzument volbu, nemusí tam svěřovat ty svoje osobní údaje.
Václav MALÝ, biskup
--------------------
Ano, to je pravda, to je trochu rozdíl, ale lidé si to třeba málo uvědomují. No, a potom ten kamerový systém. Já jsem se dočetl, že v Praze dnes už je v podstatě na 2000 kamer, takže člověk, když jde po ulici, tak může být sledován, kam jde, jak jde, co nakupuje, s kým se zastaví a tak dále. Omlouvá se to bezpečností, to já jako chápu, ale na druhé straně já nemám záruku, i když dneska už je to snad jaksi zákoně pokryté, že to nikdy nebude zneužito. A znova říkám, nejde o nějaké nepravosti, jde jenom o to, ten pocit, že někdo má jaksi možnost v podstatě sledovat člověka od probuzení až do jeho spánku. A to myslím, že nad tím bychom se měli zamyslet a že to se Georgi Orwellovi vůbec ani nezdálo, jak dneska bude dokonalý systém sledování. No, a teď kdekdo chce také po vás rodné číslo. To je taková teď móda, já se s tím také setkávám, když támhle žádám o něco nebo onde, a samozřejmě rodné číslo mohou žádat jenom určité instituce. I to rodné číslo se dá zneužít, protože my jsme poměrně výjimkou, alespoň v Evropě, že podle rodného čísla se pozná, jestli je to muž nebo žena a v podstatě v tom rodném čísle je také obsaženo datum narození. To jsou tedy všechno způsoby, kde člověk ztrácí tedy své soukromí a kde si nemůže být jist, jestli není pod stálým drobnohledem a pozorovacím okem někoho jiného.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na druhou stranu, když se vrátíme k těm kamerovým systémům, tak třeba v Berlíně už je těch kamer tolik, že se ukázalo, že není dost lidí na to, aby je mohli vůbec sledovat, takže ty záznamy se mažou, aniž by na nich spočinulo třeba oko člověka, takže tam už se to dostává do opačného extrému, že vlastně jsou neužitečné ty kamery
Václav MALÝ, biskup
--------------------
To je také možné, ale musím jenom říci, když už jsou tedy třeba kamery dopravních podniků a policie, tak že se nereaguje na momentální situaci třeba na křižovatce, protože často jezdím automobilem a vidím, že někde je zácpa, a tak si říkám, když teda to někde sledují z toho velína, jak to, že okamžitě neupraví intervaly těch světel, takže na jedné straně přesně vědí, jaké číslo auta projede tou nebo onou kamerou, ale nereaguje se na tu situaci. Ale to je jenom takové povzdechnutí.
redaktor
--------------------
Jak to vidí neurochirurg Vladimír Beneš, publicista Ivan Hoffman, biskup Václav Malý, místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová nebo další české významné osobnosti z nejrůznějších oborů lidské činnosti? Jak to vidí od pondělí do pátku vždy v 8:30. Český rozhlas 2 - Praha.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnes je hostem biskup Václav Malý. Další téma - ptám se, co říkáte na nápad pražského magistrátu separovat bezdomovce kdesi na periferii? Oni tomu říkají oáza bezdomovectví úředníci. Co o tom soudíte?
Václav MALÝ, biskup
--------------------
Já pro to nejsem, protože je pravda, že někdy je to obtížné cestovat v tramvaji, kde je několik bezdomovců, kteří okolo sebe tedy šíří, abych to řekl velmi jemně, ne zrovna jako příjemný odér. Sám to zažívám, často jezdím tramvají v pozdních večerních hodinách, takže o tom něco jako vím. Ale zatím také tedy stojí taková snaha zbavit se toho nepohodlného. Přirozeně ti bezdomovci nevytvářejí úplně příznivý obraz té krásné rozvíjející se Prahy, nebo i dalších tedy měst, ale řešením není, aby zmizli z očí. Je dobře, že je máme na očích, protože ty jejich úděly jsou velmi různé. Nelze jako zjednodušovat, že co bezdomovec, tak to je člověk, který nechce pracovat. To by mohli říci lidé, kteří s nimi pracují. A za druhé si tak jako uvědomit, že tedy mezi námi žijí lidé potřební, lidé nešťastní, lidé, kteří třeba ztratili smysl života, kteří upadli do tohoto stavu, že není život jenom samý úsměv, samá reklama, samé načinčané baráky, plné obchody, ale že realita života je i taková. Tudíž i z tohohle bych řekl takového psychologického důvodu je důležité, aby ti bezdomovci tedy byli mezi námi. A než je izolovat nebo soustřeďovat někde, tak je důležité jim dávat šanci a chodit mezi ně. Různí sociální pracovníci, nabízet jim jako brigády, psychology, to přece myslím, že je jako řečení. Samozřejmě to je problém, který nikdy nekončí. My jsme dneska zvyklí v době žít, kde se hledá co nejlepší a nejrychlejší a nejpohotovější řešení. Tohle to nikdy nebude vyřešeno, s tím se setkáváme v podstatě ve všech větších městech v Evropě a jistě i jinde tedy ve světě. Takže řešení není izolace, separace, ale právě mezi tyto lidi chodit a stále si tedy uvědomovat jako výzvu pro sebe, i ty by si mohl tak jako skončit, pokud nebudeš nějak tak jako zodpovědně jednat se svým životem a podobně, takže já to nevidím jako dobré řešení, a tady bych uvedl příklad jednak sester Matky Terezy, v těchto dnech si připomínáme své výročí narození té slavné albánské misionářky Matky Terezy, která působila v Kalkatě v Indii a která se starala právě o ty ztracené. A sestry, ta komunita, působí i v Praze, i na jiných místech a v podstatě těm bezdomovcům nabízejí prostředí, kde je s nimi jednání jako s lidmi, jako s partnery. A mají tam také zadarmo zdravotní ošetření, dostanou nejen tedy najíst nebo napít, ale opravdu je důležité, že se s nimi jedná jako s lidmi, a to myslím, že nesmíme nikdy tedy na to zapomenout, nesmíme my, kteří žijeme v uvozovkách spořádaný život, se na ně jako dívat spatra. A v Římě jsem zažil jídelnu, kterou provozuje katolické hnutí Sant'Egidio, kam chodí až tisíc lidí denně. A představte si, oni přijdou nejen pro jídlo, ale tam je obsluhují dobrovolníci. To byl pro mě úžasný zážitek, když tito lidé, kteří byli tedy všelijak také oblečení, samozřejmě ne vždycky hygienicky úplně v ažuru, kdy si mohou sednout a jsou obslouženi někým jiným, to je úžasné a něco podobného by mohlo, já myslím, také vzniknout tady, protože znova říkám, to je nekončící situace, kdy nemůžeme říct, jestli už to bude vyřešeno, nebo si naplánujeme, kdy to bude vyřešeno, ale to je průvodní jev i této movité společnosti.
redaktor
--------------------
Každý všední den vám v pořadu Jak to vidí nabízíme zamyšlení a postřehy našich exkluzivních hostů. Jak to vidí, od pondělí do pátku vždy v 8:30. Český rozhlas 2 - Praha.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Každý první pátek v měsíci je naším hostem v pořadu Jak to vidí biskup Václav Malý a obvykle končíme nějakým kulturním tipem, nechci říkat přímo tipem, ale zážitkem. Jaký je jeden z těch největších posledních?
Václav MALÝ, biskup
--------------------
Tak, já během těch letních měsíců jsem navštívil několik kulturních akcí. Především jsem navštívil Jiráskův Hronov, sice jenom na jedno představení, to je festival ochotnických divadel z celé republiky, ale také ze zahraničí. A velmi mě oslovilo představení slovenského autora Pankovčina Pastier, kde vedl monolog Vlado Benko, amatérský tedy herec z Levoče. Trvalo to třičtvrtě hodiny a byly to v podstatě takové úvahy a pohled na život normálního pastýře ze slovenských hor. A obdivuji tedy tohoto neprofesionálního herce, který se nezaškobrtl a který velmi takovým působivým způsobem ztělesnil postavu toho pastýře. Tak budu se těšit, že někdy třeba to levočské divadlo zavítá i do Prahy a že budu moci sledovat a spatřit další představení. Potom jsem byl osloven představením Milady Součkové v Divadle Kolovrat, Historický monolog. Je to v podstatě monolog prezidenta Háchy, postavy, která rozhodně není jednoznačná, jednoduchá, ale zároveň postavy, které si zaslouží také pozornost. A tuto postavu v představení, které režíroval režisér Pitínský, ztvárnila Eva Salzmannová. Výborné. Je to vlastně monolog prezidenta Háchy, kde se zamýšlí nad různými úseky své veřejné činnosti, nad smyslem své veřejné činnosti a je to v podstatě herecký koncert. A zároveň je to i taková, bych řekl, rozumná rehabilitace a pohled na tuto postavu, aniž se zakrývají i ty stinné stránky. Doporučuji toto představení. A potom jsem byl osloven filmem Jana Hřebejka Kawasakiho růže. Já vím, že přicházím pozdě na trh, protože to už je rok starý film, ale já ho spatřil až teď.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ani ne, tak ona premiéra byla koncem roku, ale rozběhl se do kin začátkem, takže myslím, že tolik ještě pozadu nejste.
Václav MALÝ, biskup
--------------------
Tam mě zaujaly jednak herecké výkony Martina Huby, Ladislava Chudíka, Daniely Kolářové, ale i herce Kratochvíla, ale co mě jako velmi oslovilo, právě ten moment, že ten hlavní aktér, disident, který zároveň spolupracoval s bezpečností, že dovedl při příležitosti odměny za své disidentství přiznat, že selhal. A to myslím, že je jako velmi oslovující, že tam nešlo o nějaký soud, ale o vnitřní zápas člověka, který nepateticky dospěl k tomu, že toto potom tedy musí sdělit, tudíž že to vrhá stín na to vyznamenání, které dostával, a to je impuls i pro současnost, protože mnoho lidí nějak tak jako utíká od své minulosti a tu minulost zastírá. Tam nejde o nějaký odsudek, ale o ten vnitřní zápas a Martin Huba, to je skutečně herecká jednička. Já ho viděl už v několika představeních, ale tak, jak to ztvárnil, protože ta role byla velmi, velmi těžká, tam mohl mít jako velká ramena nebo mohlo to být patetické, nic takového, bylo to velmi střízlivé a velmi střídmé, a to bych chtěl tedy zdůraznit, tím víc to tedy bylo oslovující.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tedy Petr Jarchovský, Jan Hřebejek, Kawasakiho růže, doporučení Václava Malého. Než se rozloučíme, přece jenom se zeptám, protože naše dnešní téma je takové páteční, kdy se bavíme o tom, jak se těšíme na burčák nebo ne, jaký vztah máte k burčáku vy?
Václav MALÝ, biskup
--------------------
K burčáku mám velmi kladný vztah. Bohužel nemám ho na stole každý rok, pouze jako někdy, když nějaký kamarád z Moravy přijede a přiveze, nebo když náhodou se ocitám na Moravě. Ale je to velmi zdravý nápoj, velmi osvěžující, samozřejmě je šalebný, protože na první ochutnání, jakoby člověk ten alkohol necítí, ale musí být člověk velmi opatrný.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak, to jsou pro dnešek poslední slova biskupa Václava Malého. Budu se těšit zase, tuším, že 1.října se tady opět setkáme za mikrofonem Českého rozhlasu 2 - Praha. Ať se vám daří, mějte se hezky, na shledanou.
Václav MALÝ, biskup
--------------------
Děkuji, já přeji posluchačům pěkný víkend a celý měsíc září a takový pěkný vstup do nového školního roku i do podzimu.