Jak to vidí Václav Malý - 23.10.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Pěkný a klidný pátek. Dnešním prvním Hostem do domu je katolický biskup Václav Malý, pěkný den, přeji.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Dobrý den.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Provázet vás bude Daniela Brůhová. Co probereme? Dostaneme se do Břevnova a poznaně na sympózium sociálního učení, připomeneme otevření hranic mezi Tureckem a Arménií. Také bude reflektovat dny proti chudobě a především se ohlédneme za návštěvou papeže Benedikta XVI. v České republice. Připomeneme si jeho projevy. Pane biskupe, vy jste jeho návštěvu připravoval. Kdybyste ji měl zhodnotit, byla úspěšná?

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Řekl bych, že byla úspěšná. Já byl dost skeptický a budu to vždycky říkat, nebudu zastírat. Měl jsem veliké pochybnosti o účelu té návštěvy, jak ta návštěva bude přijata a překvapilo mě. Ale já bych tady ani nechtěl mluvit o těch organizačních záležitostech, o tom, kolik lidí přišlo. Mně se spíše zdá důležitější mluvit o obsahu těch jeho projevů, protože to bylo velmi zajímavé. Já si velmi vážil toho, že papež přijel povzbudit a že nekritizoval stav, momentální stav české společnosti, že tam nebyly narážky, že přinesl uklidnění a noblesu. Do té rozpolcené scény veřejné, která je nám představovaná každý den ve sdělovacích prostředcích, ve zprávách v různých zpravodajstvích, tak najednou zazněl klidný hlas člověka, který je o něčem přesvědčen, který stojí za svým slovem a který to, co má ve svém srdci a nitru a ve svém přemýšlení, tak chce předat dál. Už tenhle ten moment toho vystoupení se mi zdá jako velmi důležitý. Já si nedělám iluze, že teď česká společnost se změní, že církev rozkvétat, to bych byl velmi opatrný v těchto prognózách, protože také se setkávám s tím, že někteří jsou tak nadšeni, že říkají, to je zlom v dějinách české církve. Takhle já bych to neviděl. Ale přesto se mi zdá, že by to jeho slovo nemělo být zapomenuto, protože to je inspirativní slovo a já bych jenom chtěl zvýraznit několik myšlenek. Mně se třeba velmi jako líbila myšlenka, že mluvil papež o kulturní pohostinnosti v dějinách českého národa. Že toto území, které navštívil, že se stávalo křižovatkou tradic, křižovatkou kultur. Je to symbolizováno u počátku našich dějin, že jo, svatými Cyrilem a Metodějem, a na druhé straně svatým Václavem a svatým Vojtěchem, a to myslím, že je velmi aktuální téma, protože teď prožíváme jakousi xenofobii, strach z Evropské unie, pořád se jako o tom diskutuje, co s Evropou, jsme Evropani, nejsme Evropani, ztratíme češství, neztratíme češství a tady on to vyjádří takovým pěkným způsobem kulturní pohostinnost, protože velikost národa etnické skupiny je v tom, že si zachovává svoji totožnost, ale zároveň, že je otevřena podnětům obohacení jiných kultur a já zvláště chci zdůraznit to slovo pohostinnost, to jsem ještě neslyšel v této souvislosti a tohle by nemělo být zapomenuto, protože my pořád Češi se díváme na ty cizince s podezřením, no jo, my se budeme muset s nimi dělit, vždyť my jsme byli na tom tak špatně, my jsme tolik trpěli a teď je ta krize a ještě se starat o cizince, ať jsou doma. My uděláme nějaký ten charitativní skutek, ale do toho našeho území ať sem nechodí. A tady najednou se ukáže jiná perspektiva a takový nenásilným způsobem, aniž je použito nějaké agresivní slovo nebo výčitka, tak to se mi jako velmi líbilo. Vůbec společnost, která ztratí paměť, tak jakoby neexistuje. Takže to byla také připomínka, že máme nějakou historii a historii, na kterou můžeme být hrdi jistě, že ty pohledy na historii českého národa jsou viděny z různých hledisek, nebylo zdaleka všechno bezvadné, ale máme se tedy o co opřít. Jsou tady nějaké zkušenosti, které se předávají z generace na generaci, a to by nemělo být zapomenuto.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Když mluvíte o té historické zkušenosti, tak papež také připomněl v Brně mistra Jana Husa. Překvapilo vás to?

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Nepřekvapilo mě to, protože bylo jisté, že bez zmínky Jana Husa to nejde. Ten patří neodmyslitelně k dějinám, i když tady chci poznamenat ještě po vzniku Československé republiky v roce 1918 se dá říci, že český národ byl rozpolcen na dvě části prohusovská a protihusovská. Zusa se stala ideologická, ideologizovaná postava. Hus byl očištěn historickým bádáním o všech těch ideologických nánosů, ale bohužel dnes zájem o něj příliš není. Já už jsem jednou tady o tom mluvil v tomto programu. V roce 1999 bylo sympózium na lateránské univerzitě v Římě o odkazu a postavě Jana Husa, zúčastnili se toho historikové nejen katolické církve, ale církve československé, českobratrské, evangelické, i historici, kteří se nehlásí ke křesťanství a tam bylo jednoznačně řečeno: Hus byl reformátor, katolický kněz, který nechtěl založit novou církev, ale chtěl očistu církve a je třeba ho zbavit všech těch ideologických nánosů, ale to je jenom taková poznámka vedle. Takže je dobře, že toho Jana Husa zmínil podle mého mínění. V tom si myslím, že papež mohl navázat dobře na Jana Pavla II. A že měl jako trochu také zdůraznit, že to byl poctivý reformátor se všemi omezeními, o nichž jako dobře víme.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Když mluvíme o postavě mistra Jana Husa, tak jsem si vzpomněla na sociologickým průzkum právě, myslím, z roku 1999 Petra Saka, který dělal mezi mladými lidmi do 24 let a tam jako největší osobnosti mladí lidé uváděli právě mistra Jana Husa, na druhém místě byl Ježíš. To bylo velmi zajímavé.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Tak to jste mě překvapila, o této anketě nevím.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdybychom se vrátili k těm projevům Benedikta XVI. on také připomínal: "Nezapomínejte na své kořeny a tradice."

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Ano, protože tradice je něco živého, co se vyvíjí, to nějaký nějaká ustrnulá ideologická vazba, nějaký ideologický krunýř, ale to jsou živé zkušenosti předávané z generace na generaci spojené také s reflexí, se zvyky a neměli bychom si myslet, že dějiny teprve začínají teď a že dění s námi končí. To je zase otázka také zodpovědnosti, co přebíráme, co do sebe vstřebáváme ze zkušeností minulých generací a co chceme předat také dál, protože i lidský život má svoji minulost, svoji přítomnost a také svoji budoucnost, a tak to je i v dějinách tedy společnosti a národa. Na to by se také nemělo zapomínat, i to je důležité, že to takovýmto pěkným způsobem připomněla. A kořeny něco, co je pevně zakotveno. To není, co se mění, co se pohybuje z místa na místo, takže i tento výraz kořen má svůj význam a myslím, člověk přemýšlející, ať už patří k tomu nebo onomu světovému názoru, že tady může pochopit, o co se jedná.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Papež Benedikt XVI. je vzdělaný muž, setkal se s akademickou obcí a řekl, že rozpor mezi vědou a vírou se dá překonat. To je další zajímavá myšlenka.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Ano. V podstatě dnes většina skutečných vědců v různých oborech, tak už vůbec nehlásá, že rozpor mezi vírou a vědou. Každá tato oblast má své kompetence a nelze je tedy zaměňovat, nelze je směšovat, ale spíše ve vzájemném respektu a vzájemném také jako doplnění, a to je dobře, to na akademické půdě ve Vladislavském sále papež zdůraznil a také byl odměněn potleskem, který byl neočekávaný a já jsem slyšel, že po návratu do Říma papež měl říci svému doprovodu, že to bylo nejlepší přijetí jeho na akademické půdě za dobu jeho pontifikátu, protože je známo, že na jedné univerzitě v Římě nechtěli, aby pronesl projev a v Praze, kde pořád bylo opakováno, že jo, že jsme země ateistická, ona je to trošku jako složitější, ale to bylo na jiné téma, tak se mu dostalo takového přijetí a takového ohlasu na jeho projev. Ten byl výborný ten projev, protože on tam zdůraznil, že akademici mají odpovědnost vůči autoritě pravdy. Že poznání samo do sebe uzavřené to není cestou, ale poznání má sloužit k tomu, čím má člověk být a co má v životě dělat a zároveň, že poznání by mělo spojeno s hledáním pravdy. Ono, když se řekne pravda, tak někdy to navazuje představu něčeho uzavřeného, zase nějakého krunýře, který je neprůstřelný, ale pravda o člověku, pravda o situaci, pravda o dějinách, pravda o lidských vztazích, takže to je dobře, že to takto zdůraznil na akademické půdě, kde také říkal, že mají akademici zodpovědnost učit se umění a předávat také umění rozlišovat co je dobré, co je špatné, protože samo poznání ještě neřeší lidské situace, ale ten, kdo zkoumá, kdo bádá, kdo objevu, tak by se vždycky měl ptát, k čemu a bude to skutečně ku prospěchu člověka, anebo to jenom jako je záležitost mé zvídavosti dostat se na kloub tajemství nebo tomu, co je ještě je neprobádané, takže to jsou veliké otázky a velmi se mi líbilo, že tímto způsobem on mluvil, nepřesvědčoval akademiky o tom, že je třeba věřit v boha, nepřesvědčoval o katolické morálce, ale právě tímto způsobem ukazoval, že to je výzva pro každého.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem četla a zahraničních médiích, když shrnovali návštěvu papeže Benedikta XVI. v České republice, že to byla návštěva zlomová. Přemýšlela jsem, čím na to přišli a možná, že to bylo právě tím, že on tady skutečně povzbuzoval a nementoroval. Možná bylo očekáváno více to mentorování.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
No, to je velké umění. Já sám musím přiznat, že někdy více mentoruji, než abych povzbuzoval. Je to veliké pokušení toho, kdo vystupuje před veřejností, a to jsem ocenil, že papež zvolil tento tón, to bylo výborné a také to bylo přijato.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokud by se chtěli posluchači k jeho projevům vrátit, tak já jsem je našla na zpravodajských serverech, jako je Aktuálně nebo iDNES, Česká biskupská konference také je má na svých webových stránkách. Myslím si, že mnohé ty projevy stojí za to, aby se člověk k nim vrátil a pročetl si je znovu, i když třeba věřícím není.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Ano, já bych také doporučoval, protože je to civilní jazyk a ten je velmi srozumitelný, ač on by mohl hovořit ve velmi složitých větných konstrukcích, tak používá jednoduché věty a nepoužívá ani mnoho cizích slov, dobré. A ještě bych jako zdůraznil jednu věc. On řekl v jednom projevu, Evropa není jenom kontinent, ale je domovem. A to myslím, že je hluboká myšlenka, to souvisí teda s naším evropanstvím, které se často zužuje jenom na instituce Evropské unie. To je ještě trochu jiná otázka, ale tohle jako hlubší otázka, protože skutečně patříme ke kultuře, která má své kořeny v křesťansko-židovské tradici v řecko-římské tradici, a to je širší záležitost než jenom dějinná záležitost českého národa. Takže chápat sebe jako součást Evropy, to není nějaký přepych něco navíc, ale to je poznání také sama sebe a dneska Evropa jako celek je postavena tváří v tvář výzvám globalizace, výzvám muslimského světa, a to není vůbec jako jednoduchá záležitost, tudíž, pokud toto ztratíme ze zřetele, tak ztratíme také hodně ze své totožnosti.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokud posloucháte Jak to vidí v přímém přenosu, tak nás můžete sledovat i na našich webových kamerách www.rozhlas.cz/praha. Reprízu slyšíte večer od 23 hodin a pěti minut. Katolický biskup Václav Malý by se teď rád zastavil nad sociálním učením církve. V Polsku, v Gdaňsku proběhla konference a chystá se i v Břevnově v Praze.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Ano, výbor biskupských konferencí států Evropské unie, zkratka COMECE, zorganizoval první katolické sociální dny a sice v Gdaňsku, v Polsku. Mělo to symbolický význam, protože v Gdaňsku vznikla Solidarita, u Gdaňska, bohužel, začala také druhá světová válka. Zároveň to je také připomínka 20. výročí pádu komunismu v Evropě, takže bylo proto zvoleno toto místo a tématem těchto prvních katolických sociálních dní byla Solidarita. Solidarita to znamená postoj kdy si uvědomuji, že druzí na tom jsou hůře, že velikost člověka je v tom, že se dovede dívat také okolo sebe a že dovede podat pomocnou ruku, účinnou pomocnou ruku. Zúčastnilo se asi 350 lidí, z toho asi několik desítek biskupů a byla tam pojednávaná témata sociálního učení církve a jedním z pilířů sociálního určení církve je solidarita. Solidarita, subsidiarita, obecné dobře a participace, to jsou takové pilíře sociálního učení církve. Já tady nechci jít nějak do hloubky, tak to tam bylo projednáváno, že Solidarita přispívá také ke společnému dobru, nemohu mít na zřeteli jenom já sám sebe, co prospívá mně, ale také, jestli to prospívá těm, s nimiž sdílím společný prostor, společnou jazykovou oblast, společnou sociální situaci. Bylo tam také pojednáváno o rodině, že je dost zanedbáván přínos rodičů při tvorbě lidského kapitálu. To myslím, že je velmi aktuální téma. Dobře víme, že Evropa vymírá, že situace rodinného života není zrovna ideální a že ne vždycky je oceněna péče rodičů o děti, viz diskusi o mateřské dovolené, jak má být honorována a podobně. A potom tam byla vyslovena velmi zajímavá myšlenka, že člověk se dnes stává spíše prostředkem než středem vývoje. A to myslím, že je důležité, protože vždycky v zásadě jde o člověka, o jeho blaho. A co znamená tedy jeho blaho, aby byl více člověkem. A jde o to, aby se více zlidšťovalo prostředí, které my sdílíme spolu s těmi druhými. Člověk je více než dav, více než ideál, než nějaký skupinový zájem, než společenský systém, než vize, než stát, než národ, než rasa. Takže tuto myšlenku zdůrazňovat, že člověk je středem toho zájmu, aniž se zbožšťuje, ale jde o to, aby se stával více člověkem, tam by neměla být jako zapomenuta. A pak tam byla vyslovena myšlenka, já bych se vrátil k Benediktovi XVI., který řekl, že svoboda předpokládá hledání pravdy. A tady byla vyslovena myšlenka, že pravá svoboda nemůže existovat bez solidarity, protože svoboda znamená rozhodnutí se pro zlidšťování prostředí nejene sebe sama, ale pomoci a povzbudit k tomu i ty druhé. To je podstata solidarity, to není jenom záležitost nějaké charitativní pomoci. Samozřejmě pak tam bylo tedy také konstatováno, že z principu antidiskriminace a rovných příležitostí se nesmí stávat dogma, protože jsou určité záležitosti také související s přirozeností člověka a v takových etických otázkách by to mělo být bráno na zřetel a ne všechno jenom posuzováno někdy z ideologického principu antidiskriminace. Tak to bych jenom tak ve zkratce řekl, jaké myšlenky tam byly vysloveny.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
A já bych na vaše myšlenky navázala. Dnešní téma dne Českého rozhlasu 2 Praha jsou Dny proti chudobě. Mimochodem, šestina světové populace, téměř jedna miliarda lidí stále přežívá v podmínkách extrémní chudoby bez přístupu k pitné vodě, dostatku jídla, základních lidských potřeb a základních léků. To je informace, myslím, velmi alarmující.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
To je děsivé. Já jsem měl možnost navštívit v minulosti některé země, kde jsem se setkal s chudobou, byla to Kuba, ale třeba Moldávie a stále se diskutuje o tom, jak pomoci těmto zemím a především tedy africkým zemím, je to složité. Já bych řekl, že ne vždycky finanční pomoc je tou nejlepší pomocí, že je třeba vzdělávat místní lidi, aby tam opravdu potom byli vůdci, kteří nebudou mít na zřetel jenom svůj kmen, své příznivce, ale opravdu to bohatství, které i v těchto zemích je, budou umět rozdělit mezi obyvatele těm, kteří jsou jim svěřeni. To bohužel se často nestává. Ale v Moldávii třeba česká katolická charita, ono už je to 5 let, co jsem tam byl, rozvinula velmi zajímavý program a mně se zdá jako velmi nosný. Já jsem tam navštívil jedno zemědělské družstvo a Česká katolická charita koupila traktor, který používá 10 rodin z toho družstva a je to založeno na principu koupí se tedy ten prostředek, a oni potom polovičku z toho musí vrátit, ale zároveň tu polovičku už nemusí splácet a mohou tedy to používat. Pak jsem tam viděl třeba dílnu na okna, na výrobu okenních rámů, tam byli zaměstnáni tři lidi. Ten člověk dostal nějaký peníz, aby vůbec tu dílnu si mohl založit a dokonce byl tak úspěšný, že mohl zaměstnat dalšího člověka. A zase je to založeno na principu, že polovičku toho vkladu musí vrátit, ale potom už ten zisk, který dál má, tak ten už je jeho a dokonce vytváří pracovní místa. Pak jsem tam byl v krejčovské dílně, ne, v holičství, a to samé zase jedna žena si založila holičství a už tam měla zaměstnány další dvě ženy. No, to bylo bezvadné, protože ti lidé jsou motivováni a zároveň vidí, že to má smysl a mohou vytvářet tedy pracovní místa i pro ty další. Takovýmto způsobem by mělo být pomáháno, protože jenom dělat sbírky a házet ty peníze často do bezedné studny, to není ta správná pomoc. Nebo vím, že v Africe se pomáhá tak, že se dejme tomu zúčastní na hloubení studní, nebo se tam pomůže vystavět zdravotní středisko, či dokonce nemocnice. Třeba pražská katolická charita v Ugandě přispěla k tomu, že tam byla vystavena nová nemocnice. To jsou konkrétní pomoci, protože bohužel často ty peněžní sbírky se ztratí neznámo kde.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Nedávejte potřebným rybu ale dejte jim prut, ať si tu rybu uloví, dalo by se říci.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
No, to je krásné, to jsem ještě neslyšel takovéto přísloví, děkuji.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Já myslím, že jsme se vrátili zpět k té solidaritě, k tomu sociálnímu učení církve. Když už jsme ve světě, byli jsme v Moldávii, mihli bychom se podívat ještě na hranici mezi Tureckem a Arménií.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Ano, 10. října tohoto roku byla podepsána dohoda, kde se otevírají hranice mezi Tureckem a Arménií, a tam to by nemělo být zapomenuto, protože to je takový zase krůček kupředu. Dobře víme o napětí mezi těmito dvěma státy. To souvisí také s arménskou genocidou v roce 1915, kdy asi 1,5 milionu Arménů zahynulo díky tedy brutalitě tureckých vojsk a ty vztahy jsou velmi komplikované. Víme, že Turecko je země muslimská, Arménie je země křesťanská, tak i to je takový krůček, že globalizace může přinášet i užitek, že se mohou setkávat kultury, které často zůstávaly izolované, tak já to vidím i z tohoto hlediska, nejenom z hlediska politického. Buďme upřímní, přirozeně za tím jsou ekonomické zájmy, aby přes Rusko nemusel vést ropovod z Ázerbájdžánu, kde jsou veliká naleziště ropy, tak se spekuluje o tom, kudy by měl vést ten ropovod, aby se to nedotýkalo Ruska. Jistě, to je třeba vědět, buďme realisté, ale na druhé straně to přináší i tyto plody, takže já toto vítám a bohužel byla tomu věnována poměrně malá pozornost a nemělo by se na to zapomínat, protože se to dotýká v podstatě nás Evropy. My jsme sousedé, že jo, tohoto teritoria, takže se nás to týká. A co se týká ještě toho sociálního určení církve, já bych chtěl upozornit, že zítra v sobotu v Břevnovském klášteře v Praze se bude konat sympózium o sociálním učení církve a má takový pěkný titul "Je to člověk, o kterého tu běží." To je to, co už jsem zdůraznil v souvislosti s těmi katolickými sociálními dny v Gdaňsku. A budou tam přednášky významných osobností, pana profesora Petruska, pana profesora Mlčocha, pana profesora Potůčka, náměstek ministra sociálních věcí Marián Hošek tam bude mluvit a je to rozděleno na dvě části. Jednak téma politika a společnost v pohledu sociálního učební církve a potom politika hospodářství, takže se bude mluvit také o etice v podnikání, etice v ekonomice, velmi aktuální témata, tak zvu všechny lidi, kteří mají zájem se zúčastnit.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To už jsou téměř poslední slova biskupa Václava Malého. Opět se vracíme k solidaritě, já o ní stále přemýšlím a říkám si, že solidarita v dnešním světě není tak moderní slovo, jako třeba touha po bohatství, majetku. Když člověk se dívá třeba na televizi, tak jenom ty reklamy nabádají více než k solidaritě k tomu, abychom se jaksi se starali především sami o sebe. Zase je tu ten člověk, o kterého tu jde, ovšem možná jiným způsobem než jste myslel.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
To je dobrý postřeh. Znovu říkám, je špatné stavět člověka na piedestál, zbožšťovat, to máme zkušenosti s ideologiemi 20. století, ale na druhé straně jde o to, aby se zlidšťovalo prostředí, aby člověk byl více člověkem jednoduše řečeno.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Poslední slova biskupa Václava Malého. Děkuji za váš čas, přeji krásný pátek.

Václav MALÝ, katolický biskup
--------------------
Vám také i všem posluchačům pěkný, klidný a příjemný víkend. Na shledanou.